Loki - mytologické Diablo

Je to tu zas! Závislost probuzená démonickou hratelností, která nutí pokračovat dál a dál. Přestože Loki ani zdaleka není dokonalým výtvorem, hraje se tak dobře, že mu v recenzi leccos odpouštíme.

O vyčpělosti RPG subžánru diablovek svědčí i skutečnost, že už nevykrádají pouze svůj pravzor, ale i sebe navzájem. Myšlenkami tato herní oblast věru nikdy nepřekypovala. Není tak divu, že se pokus francouzského studia Cyanide v mnoha aspektech až podezřele podobá Titan Questu, který je širokou hráčskou obcí přijímán jako „ten, co se Diablu nejvíce přiblížil“. Vykrádačka je to ale jen částečná, tím pádem i odpustitelná. Na druhou stranu každý z nás má tento typ her v jiné míře obliby, z čehož pramení i tolerance, s níž je ten který hráč ochoten snášet stále tu samou hratelnost.

Vylepšování schopností je dalším, možná ještě důležitějším faktorem vývoje postavy. Každý z reků má tři vývojové stromy.

Loki tmelí čtyři mýty v jeden rozsáhlý program, ve kterém si výběrem postavu do značné míry předurčíte dobrodružství. Nordický barbar je pochopitelně urostlým svalovcem, který co možná nejtěžšími zbraněmi kosí vlky, gnomy či nepovedené děti bohů typu Fenrise, případně hada z Midgardu. Agilní řecké amazonce není cizí vrhání disků ani uchopení meče či luku, s nimiž snadno zatočí s kentaury a medúzami. Kypré ženské tvary symbolizují aztéckou šamanku, samozřejmě jen tehdy, když zrovna ve zvířecí podobě nejde po krku invazorům z Cortésovy bandičky. A v róbě zakuklený egyptský bojový mág si libuje ve vrhání kouzel na mumie, škorpióny či aspiranty řádu Anubise.

Příběh hry má k zapeklitosti daleko. Zmrtvýchvstalý Loki chce vyškolit byho hned několika mytologií – proto jsou na cestu vysláni patřičně nadaní bojovníci. Každý z nich startuje ve své domovské oblasti, kde se nejprve stará o běžný nepřátelský potěr, který se mimochodem rád zasekává o neviditelné překážky. Teprve po splnění žádaného množství úkolů v domovině vás hra vyšle do světa – do tří dalších zemí, kde už pochopitelně přituhuje, nepřátelé se zvětšují, ale hrdina už také není tupé ořezávátko.

Postavy zažijí postupně to samé, jen jinak poskládané a obtížnostně upravené. Zatímco v kůži barbara potkáte Fenrise na začátku, kdy má třináct stovek životů, s mágem si ho vychutnáte o něco později, kdy v zájmu vyváženosti dostane sedm set hitpointů k dobru. Co se týče questů, je Loki podobně skromný jako jiná akční RPG. Každá ze čtyř oblastí má pouze jedno větší město a v něm jen dva zadavatele úkolů – jednoho božského, druhého smrtelného. Smrtelník zadává jen vedlejší zakázky, jimiž si lze přilepšit jak finančně, tak především zkušenostně. Jde především o sbírání přísad pro léčivé nápoje nebo zabíjení bezvýznamných skupin nepřátel. S božskými zadavateli už se ale pojí hlavní dějová linie a úkoly, ač jich je méně, jsou aspoň trochu zajímavé. Například musíte sestrojit past, do které se chytí Fenris v podobě vlka. Často jde ale rovnou o řetězce úkolů, takže Fenrise je potřeba ještě patřičně oslabit, aby ho past udržela.

Co by to bylo za akční RPG, kdybyste si tu pořádně nezalevelovali. Plněním úkolů a zabíjením monster získáváte zkušenostní body. Jakmile jich nabere hrdina dostatek, vstupuje na novou úroveň (maximum je 200). Pak může vylepšovat tradiční atributy jako vitalita, inteligence nebo energie, samozřejmě proto, aby měl více života či třeba many. Jednou investované body už se nedají vzít zpátky, a to ani v samotném procesu rozdělování. Tlačítko odečtu zkrátka schází.

Loki tmelí čtyři mýty v jeden rozsáhlý program, ve kterém si výběrem postavu do značné míry předurčíte dobrodružství.

VIDEO

Vylepšování schopností je dalším, možná ještě důležitějším faktorem vývoje postavy. Každý z reku má tři vývojové stromy. Předpokladem je příslušnost k jednomu z bohů, jíž získáte modlitbou u patřičné svatyně. Část zkušeností se tak ukládá do speciální lišty. Jakmile ta se naplní, můžete vylepšit schopnosti spojené s aktuálně uctívaným bohem. Bohužel to jde ale docela pomalu. Menšího zrychlení lze dosáhnout „obětováním“ nalezených předmětů ve svatyních. Domníváte-li se, že jste se vydali slepou uličkou, můžete za menší úplatu získat bodíky zpět a investovat je do jiných schopností. Nikoliv však do těch, jež jsou v jiném vývojovém stromu. V tomto případě je třeba zachovat věrnost bohu. Kdo se vzdá všech božstev – ano, i nevěřícím se v Loki lze stát –, dostává se sice rychleji na nové úrovně, nemůže však využívat žádných speciálních útoků či obran.

Zatímco levelování představuje v Loki spíše žánrový průměr, po stránce získávání předmětů se může měřit s nejlepšími. Z nepřátel vypadávají kvanta zbraní, zbrojí a dalších cenností, z nichž některé jsou rovnou nepoužitelné, ale překvapivě dostatek z nich si užijete. Platí, že jakákoliv barva znamená příjemné bonusy. Modré předměty jsou ještě nic moc, oranžové už si budete pochvalovat mnohem více. Jakmile však hrou projdete na nejjednodušší obtížnost a vrhnete se do dalších dvou, můžete se těšit na řádnou frekvenci přísunu zelených, červených a žlutých kousků, ze kterých se budete upřímně radovat. Ale není nutné se spoléhat jen na štěstěnu a náhodné vypadávání. Slušných výsledků lze dosáhnout i u kováře, který snadno docílí toho, aby váš meč například rozděloval i ohnivé škody. Zato obchodníci jsou k ničemu, jelikož obvykle prodávají bezcenné krámy. Využijete je tak jen pro vlastní obohacení tím, že jim sice za pakatel, ale přece nanutíte vše, co jste cestou našli a co nepotřebujete. A samozřejmě se vyplatí do batůžku přibalit i pár léčivých flakónků – těch není nikdy dost. Počkat, do batůžku? Tady se připravte možná na největší změnu, která vyžaduje značnou míru adaptace. Inventář jak ho známe je totiž fuč. Předměty se zobrazují v prostém seznamu, což snižuje přehlednost, ale přináší i nezanedbatelnou výhodu: můžete s sebou tahat úplně všechno! Žádné omezení je sice věcí nerealistickou, brzy za ní však budete vděční. Člověk je tvor hrabivý a něco takového vždy potěší.

Klady a zápory

Diablovská hratelnost
Slušný rozsah
Příznivá cena

Technické nedostatky
Vývoj postavy mohl být dynamičtější

299 Kč
České titulky

Postavy i monstra srší detailem, obzvlášť bossy nelze popsat jinak než jako povedené. Když se do sebe s takovým pohůnkem pustíte, je to pohříchu antický souboj. Bohužel většinou v neuspokojivých kulisách. Egypt se nepovedl vůbec – jeho pouště snad ani pustší být nemohou, generické chrámové komplexy to, až na Karnak, nezachrání. Ostatní prostředí jsou jen o fous lepší, přičemž se v nich zrcadlí všechny výtky mířené na náhodné generování. Občas se to nepovede ani funkčně. Z pahorkatiny, kam nemůžete vylézt, na vás tak zírají nepřátelé, kteří pro změnu nemohou slézt.

Jakmile však hrou projdete na nejjednodušší obtížnost a vrhnete se do dalších dvou, můžete se těšit na řádnou frekvenci přísunu zelených, červených a žlutých kousků, ze kterých se budete upřímně radovat.

Po vydání byl Loki jasným adeptem na obsáhlý patchovací proces. Ten už započal a část nepříjemných chyb opravil. Ještě že tak, protože nechat hru utopit v technické bídě by byla velká škoda. Je to sice jen klasická diablovka, ale hratelnostní spirála velkého vzoru se tu vcelku povedla navodit. Především s barbarem pak budete zažívat pocit opravdového uspokojení – zřídkakdy se povede takto sympaticky procítit každou ránu. Máte-li pro tento žánr slabost, Loki vás nezklame.