Civilization 4

Legenda s velkým L, kterou není třeba představovat, to je Civilizace. Zrušte plány na příštích pár týdnů, královna her se po důkladném faceliftu znovu vrací na scénu a žádá po vás nejvyšší oběť - váš volný čas.

"Už jen pár tahů a jdu spát." Kolikrát jste si takhle ospravedlňovali pařbu protaženou do časných ranních hodin, kdy jste pod tlakem cizích armád marně čekali na důležitý vynález, který měl konečně válku zvrátit ve váš prospěch? Civilizace byla vždy proslulá svou návykovostí a ačkoliv měli fanoušci k hernímu systému často spoustu výhrad, stejně ji všichni hráli pořád dokola. Těžko říci, v čem ono kouzlo vlastně spočívá, tahových strategií jsou sice spousty, ale málokterá se Civilizaci svou popularitou alespoň přibližuje. Možná je to tím, že žádná není tak komplexní a nelineární, žádná se nedá hrát tolikrát znovu, aniž by neupadla do stereotypu. Strategie navíc obvykle dělíme na válečné a budovatelské, tady ale najdete obojí. Micromanagement měst, vynalézání, zúrodňování krajiny, objevování nových kontinentů a další mírumilovné činnosti jsou zpracovány tak, že by se hra bez boje klidně obešla a stále by bylo co dělat. Nicméně Sid Meier už od prvního dílu myslel i na rozené agresory a dal jim do rukou spoustu možností, jak své sousedy pokořit, vydrancovat a zamést na smetiště dějin. Když se nad tím zamyslíte, tak málokterá hra dává takový prostor k válčení, jaký dostanete tady. Koktejl je tedy namíchán skutečně mistrovsky a tak se vlastně ani není čemu divit, že se Civilizace odjakživa umísťuje na předních místech všech žebříčků nejhranějších a nejoblíbenějších titulů.

"Když se nad tím zamyslíte, tak málokterá hra dává takový prostor k válčení, jaký dostanete tady."

Již od prvních zpráv o novém pokračování Civilizace se mluvilo o tom, že půjde o zlomový počin, který se bude od starších dílů zásadně lišit. S revolucí to ale ve skutečnosti tak horké není, hoši z Firaxisu totiž asi dobře znají fotbalové pravidlo, které říká, že vítězná sestava se nemění. Vývojáři totiž zjevně nechtěli hazardovat s přízní fanoušků a tak prostě vzali C3 a začali vymýšlet, co je třeba změnit, případně přidat, aby se výsledek jejich práce dal považovat za novou hru. Tím mám na mysli herní systém, grafický hábit je samozřejmě zbrusu nový, ale o tom až později. Je pravda, že experimentovat s osvědčenými pravidly by byl běh po hodně tenkém ledu, na druhou stranu ne nadarmo se říká, že risk je zisk, a tak by možná o něco více invence neškodilo. I tak je ale změn mnoho, nastaly v podstatě ve všech hlavních činnostech, čili jak v boji a diplomacii, tak i v ryze civilních záležitostech jako je správa vaší říše a vědecký pokrok.

Z hodin dějepisu si jistě pamatujete, že většina válek, kterými si lidstvo během své krvavé historie prošlo, vznikla obvykle kvůli území, surovinám nebo náboženství. Expanzi za úrodnějšími krajinami i kvůli nerostnému bohatství jsme si již v C3 užili, na rozdílnou víru jsme se ale doposud ohlížet nemuseli. Zavedení náboženství je proto asi tou největší inovací, které jsme se dočkali. Jednotlivých vyznání je celkem sedm - hinduismus, judaismus, buddhismus, křesťanství, islám, taoismus a konfucianismus, ale protože autoři chtěli být korektní (nebo si prostě chtěli ušetřit práci), žádný rozdíl mezi nimi nenajdete. Každé z nich je svázáno s nějakou technologií, po jejímž vynalezení začne být daná víra dostupná a začne se šířit mezi městy. A jaký to má na hru vliv? Jako neomezený despota si můžete vybrat, které z náboženství bude vaše oficiální. To pak přidává bonusy městům, jejichž obyvatelstvo věří ve stejné božstvo jako vy a navíc se i vylepší váš obraz v očích zahraničních spoluvěrců - jejich města se k vám snáze přidávají a jejich vládce je vám při diplomatických jednáních více nakloněn. Při hraní objevíte spoustu dalších možností, jak náboženství, ať už svoje nebo cizí, využít ve svůj prospěch, nicméně jejich popisem tady nebudeme ztácet čas. Nejde totiž o tak důležitý aspekt hry, jak by se mohlo na první pohled zdát, celé náboženství můžete naopak úplně vypustit a nic se nestane, rozhodně ne při hře na některou z prvních čtyř obtížností, kdy se o detaily tolik starat nemusíte.

"Dalším zbrusu novým konceptem jsou velké osobnosti, které se vám čas od času v některém městě narodí."

Dalším zbrusu novým konceptem jsou velké osobnosti, které se vám čas od času v některém městě narodí. Takovou osobou může být velký vědec, obchodník, umělec a podobně, na jejím typu pak závisejí její schopnosti. Tohoto génia můžete využít k různým účelům, buď s jeho pomocí můžete zdarma získat nový vynález, vyvolat zlatý věk (dočasně výrazně zvýší produkci v celé říši), nechat je připojit k nějakému městu jako "superspecialisty", nebo využít některou ze speciálních schopností, které se pro jednotlivé obory liší. Výskyt mimořádných mozků ve vaší populaci se liší město od města a závisí hlavně na počtu postavených divů světa, které "produkci" takovýchto lidí zrychlují.

Válčení se dočkalo poměrně velkých změn, tou hlavní je asi sloučení dříve obvyklých charakteristik útok/obrana do jedné hodnoty, nazvané jednoduše síla. Tato síla zároveň slouží jako ukazatel zdraví vaší jednotky, s bojovým opotřebením se totiž síla snižuje a pokud dosáhne nulové hodnoty, jednotka je ztracena. Další novinkou je odstranění možnosti tvořit armády, přepracováno bylo také povyšování jednotek. Vaši vojáci jsou nyní klasicky povyšováni na základě zkušeností, kdy po získání nové hodnosti dostanete možnost výběru z několika specializací. Woodsman například dodá vaší pěchotě bonus pro boj v lese, city raider zase přidá pár procent k síle pokud jednotka útočí na město. Užitečný je medic, který zrychluje léčení jednotek na daném políčku. Další možné bonusy jsou třeba větší rozhled, více pohybových bodů, větší síla při obraně města a mnoho dalších. Trošku nešťastné je nově vyřešené bombardování, lodě ani artilerie totiž nyní nemohou nepřímo ostřelovat jednotky na okolních políčkách, mohou pouze zničit obranu obléhaného města a tak usnadnit práci vojskům poslaným na zteč. Jediný způsob, jak posádku nepřátelského města oslabit, je bombardování letectvem, nebo přímý útok vašimi děly, která tím však obětujete. Dobývání měst je tak nyní o hodně těžší a na úspěšnou ofenzívu musíte shromáždit mnohem více jednotek, obzvláště pokud je nepřítel na srovnatelné technologické úrovni.

S bojem částečně souvisí kultura, respektive její vliv na rozšiřování vašeho území. To funguje v zásadě stejně jako dřív, nicméně vstup do cizí země bez vyjednání volného průchodu se nyní rovná vyhlášení války. To odstranilo nedostatek respektu umělé inteligence k vašemu území, kterým C3 trpěla. Jednotky sousedů měly totiž tendenci nerušeně překračovat vaše hranice a pokud jste je vykázali několikrát za sebou, dočkali jste se z jejich strany ještě vyhlášení války. Ani získávání měst pomocí vysoké kultury už není tak jednoduché a na dobytá města se toto pravidlo nevztahuje vůbec, ta totiž po obsazení mají obvykle kulturu nulovou a tak se stávalo, že během pár tahů utekla zpět k původnímu majiteli. Kulturu lze nyní zvyšovat i jinak, než stavbou určitých budov - můžete jí buď ve městech přímo "vyrábět", nebo její produkci globálně podpořit přerozdělením peněz z rozpočtu procentovým posuvníkem, stejně jako je tomu u vědy.

Vyladěna byla také diplomacie, dojít k nějaké dohodě je nyní jednodušší a hlavně levnější, než dříve, kdy měli oponenti často velmi přehnané požadavky. Užitečná je také nápověda, která vám říká proč například váš soused nechce spojit síly proti nějaké konkurenční říši. Dozvíte se tak třeba, že se bojí jejich silné armády, nebo že vám prostě nevěří dost na to, aby se nechal přemluvit. Vůbec celá hra je v tomto ohledu hodně "vychytaná", kvůli informacím a statistikám již nemusíte proklikávat nejrůznější nabídky, většinu toho totiž vidíte rovnou na obrazovce. Například při projíždění kurzoru přes jednotlivá políčka se vám v rohu hned objevuje jejich charakteristika co se týče produkce potravin, peněz a "kladívek" - oné obecné suroviny používané k výrobě ve městech. Pokud na daném čtverci vidíte nějakou plodinu, je tento přehled doplněn radou, jaké vylepšení by měli vaši dělníci postavit, aby jste ji získali. Pokud zde stojí několik jednotek, objeví se souhrn informací o jejich stavu, včetně hodnosti. Na druhé straně obrazovky pak vidíte přehled vašich oponentů, jaké mají náboženství a jaký je jejich postoj k vám a vaší civilizaci. Můžete si také zapnout zvýraznění surovin, takže odpadá prohledávání mapy ve stylu "kde je to zatracený uhlí". Tyto a spoustu dalších detailů dělají hru mnohem přívětivější, jednodušší na ovládání a tím i hratelnější.

"Nová Civilizace nabízí tolik možností, fines a detailů, že by ani dvakrát delší recenze všechna témata nevyčerpala."

Nový grafický engine je nejen krásný na pohled, ale zároveň i velmi šikovný. Stromy se klátí ve větru, řeky tečou, zdroje jsou animované, takže například koně nevidíte jako ikonu, ale jako malé stádečko pasoucí se na pláních. Vizuální zpracování hráči zároveň poskytuje další informace, které by jinak musel nějakým způsobem hledat. Města se silným znečištěním jsou zahalena do zeleného oparu, v oslabených oddílech je méně vojáků, poškozený tank je ohořelý, jednotku připravenou na povýšení obklopuje modrá záře a pokud nevíte, zda jste ve městě již postavili koloseum nebo ne, stačí trochu zazoomovat a hned máte jasno, protože postavené budovy se na hrací ploše skutečně objevují.

Bohaté vizuální efekty jsou bohužel vykoupeny poměrně velkými nároky na výkon vašeho počítače. Požadavky vlastně ani nejsou na dnešní dobu nějak přehnané, nicméně člověk by čekal, že tahová strategie bude mít přece jen o něco menší nároky než 3D akce. Plynulost hry je možná více než grafikou ovlivněna velikostí mapy, kterou si zvolíte. Snižuje se také s přibývajícími tahy, protože čím déle hrajete, tím více měst a jednotek se na vaší virtuální planetě objevuje. Můj stroj, jehož parametry lehce překračují doporučenou konfiguraci, měl i na normální mapě občas problémy, obzvláště při válečném stavu v pozdějších fázích hry, kdy je každý konflikt masovým střetnutím na souši, na moři i ve vzduchu. Majitelům slabších počítačů tak jsou velké mapy bohužel zapovězeny.

Pokud jste dočetli až sem a myslíte si, že už víte všechno, jste na omylu. Nová Civilizace nabízí tolik možností, fines a detailů, že by ani dvakrát delší recenze všechna témata nevyčerpala. Proto neváhejte a hrajte, pár prvních tahů vám řekne více, než deset stran textu, těch pár prvních tahů navíc zaručí, že nepřestanete, dokud ji nepokoříte. A pak pravděpodobně začnete znovu, návykovost je totiž opět obrovská. Pokud jste fanoušky tahových strategií, nic lepšího na trhu nenajdete. A pokud fanoušky nejste, zkuste jednu hru a zaručuji vám, že se jimi stanete. Královna je zpět, tak ji nenechte čekat.