Nikde jinde nemají automobily tak silnou národní identitu, jako je tomu v Itálii. Původní Fiat 500, prodávaný v letech 1957 až 1975, je automobilovou ikonou. Postavil poválečnou Itálii na kola a vydržel ve výrobě 18 let. Jeho moderní revival ho má velkou šanci v dlouhověkosti porazit. Však je jedním z nejdéle sloužících aut v aktuální evropské produkci.
Nyní už to ovšem není prostředek pro základní (auto)mobilizaci Itálie, je to stylový módní doplněk s nádechem premiovosti. A je to o to zajímavější, že v koncernu Stellantis hraje evropská nabídka Fiatu dnes spíš úlohu skoro-lowcostu. Publiku to ovšem očividně vůbec nevadí.
I druhá novodobá generace pětistovky má za sebou dlouhou a úspěšnou jízdu. Moderní interpretace charismatického malého vozu byla uvedena na trh v roce 2007, a to na stejném základě jako nová Panda, která se představila ještě od čtyři roky dříve. Po designové stránce se má pětistovka i po šestnácti letech na silnicích stále k světu.
V duchu doby má tento fiat menší motor, ale bez turba a s drobnou elektrickou výpomocí. Atmosféricky plněný litrový tříválec FireFly nahrazuje legendární rodinu motorů Fire. Vznikl „amputací“ jednoho válce z dvanáctistovky a kromě modelů 500 a 500C, ho najdete také v modelu Panda. Disponuje výkonem 51 kW (69 k) a točivým momentem 92 Nm.
Fiat 500 má poprvé tříválec a přidal k němu sílu elektřiny |
To opravdu není mnoho. Bilanci trochu vylepšuje řemenem poháněný startér-generátor, který dokáže dodat dalších 3,6 kW a krátkodobě poskytnout až 50 Nm. Znát je to zejména v malých rychlostech, zatímco na dálnici se energie získaná rekuperací při brzdění, která se ukládá do lithium-iontového akumulátoru s kapacitou 11 Ah umístěného pod sedadlem řidiče, rychle vypotřebuje. V podstatě nabijete při sjezdu z kopce, a do kopce ji opět vybijete.
Pokyny v přístrojovém štítu, kde se zobrazuje i tok energie, vám radí pořád řadit co nejnižší převody. Vzhledem k absenci turba je potřeba si se šestistupňovou manuální převodovkou pohrát více než obvykle a nenechat příliš klesnout otáčky. Řazení není úplně „pro slečinky“. Páka totiž v kulise trochu zadrhává a pohybuje se po dlouhých drahách.
Fiat 500 Hybrid je ideální prcek do města |
Kdo řadí, má za čtyři
Tuto verzi nejvíc ocení ti, kdo rádi a často řadí. Aby byla jízda plynulá, je třeba tříválec držet alespoň na dvoutisícové hranici. Nejlépe se ovšem cítí ještě o dva až tři tisíce výše. Když se nerozpakujete šlapat na plyn zhurta, brzdou provozu nejste ani na dálnici; jen vás někdo nesmí zbrzdit pod kopcem nebo ve stoupání, tam už se ke stotřicítce s velkým elánem nevrací.
Práce se spojkou není úplně komfortní, neboť zabírá poměrně vysoko a ve velmi malém rozmezí. S pedály je navíc nutné zacházet citlivě, aby auto neškubalo. Vzhledem k tomu, že se jedná o auto pro ženy, to příliš nepotěší. Automat by určitě pomohl, bohužel ve spojení s mild-hybridem se nedodává.
Fiat 500 Hybrid
Tříválec vypínáním v rychlostech do 30 km/h, ale i vždy po vyřazení na neutrál při dojezdech k semaforům, šetří spotřebu. Je opravdu úsporný, ukazatel dojezdu v přístrojovém štítu je ale italsky bláznivý. Pořád ho přepočítává sem a tam podle toho, jakým stylem a kde zrovna jedete. Jednou vás navnadí, že vám palivo vystačí na 500 km jízdy, a za chvíli vám třeba ukáže poloviční hodnotu.
Nutno dodat, že papírově mírná hybridizace dala pětistovce nový švunk. V reálu funguje líp než na papíře. Čistě subjektivně je čipernější než s původní osmiventilovou dvanáctistovkou.
Fiat 500 je k tomu asketa, jezdit lze podle podmínek obvykle za 4,5 až 5,5 l/100 km, navíc rozdíl ve spotřebě mezi jízdou ve městě a na dálnici je velmi nízký, což je zásluha velmi dlouhého šestého převodového stupně. Na okreskách se lze s trochou snahy přiblížit ke čtyřem litrům.
Čeština? To po mě nechtějte!
Pokud se jedná o nápaditost, tak pětistovka stále nemá ve své kategorii konkurenci. Panel, který se táhne přes celou palubní desku, kopíruje barvu karoserie. V kombinaci s bílými plasty působí stylově. Dveřní výplně jsou oproti tomu poměrně strohé, černé. Že se jedná o malé auto poznáte i podle převahy tvrdých plastů.
Na některých detailech je již znát konstrukční stáří tohoto auta. Asi nejvíce na přístrojovém štítu a dotykovém displeji, který má Apple Car Play a Android Auto, ale při zadávání cílů do navigace musíte uvést vždy i konkrétní ulici ve městě (tip: asi v každém českém městě bude Masarykova ulice nebo náměstí). Navíc ani po tolika letech se ještě palubní elektronika nenaučila česky.
Fiat 500 je dobře postavený, ale ojetý bývá často zanedbaný |
Pětistovka je ideálním autem pro lidi s menší postavou. Těm nebude vadit, že volant nelze nastavovat podélně, a že i ta nejnižší poloha řidičova sedadla je poměrně vysoko. Dobře se tak nastupuje a máte i lepší výhled. Volant hezky padne do ruky a řadicí páka je dobře po ruce. Pravé koleno vyšších řidičů se ale trochu přetlačuje s výběžkem středové konzoly. Úzké pedály napovídají, komu je toto auto určeno. Jsou jako pro dámské lodičky, tedy úzké a blízko u sebe. Stahování pravého okna směrem dolů je na jeden dotyk, zatímco nahoru je třeba tlačítko podržet. Asi Italové ušetřili jeden čip, a to se počítá. Tlačítka jsou hezky postaru u řadičky.
Sedadla dobře podpírají tělo, jsou ovšem poměrně malá. Fiat 500 je však auto pro jízdy na krátké vzdálenosti, tak to zase tolik nevadí. Kabina je úzká, ale nad hlavou je při 180 cm ještě dost místa. Příplatkovou prosklenou střechu nejde otevřít, a kryje ji jen síťovaná roletka, přes kterou stejně nějaké světlo proniká.
Boduje stylem, s praktičností je na štíru
Fiat 500 Hybrid
Dvoumístná zadní lavice rozhodně není místem, kde byste chtěli sedět déle než pár minut. Vyhoví jen dětem. Kufr disponuje pro městské potřeby dostačujícími 185 litry, asijští konkurenti (Kia Picanto, Mitsubishi Space Star) ale nabízejí ještě o cca 50 litrů více. Symetricky dělené sklopné opěradlo se navíc hodí při potřebě odvozu více zavazadel.
Klasická pětistovka zůstává tradičním městským vozem stavěným pro jednoho nebo dva pasažéry a nákup. Boduje stylem, z hlediska svých vlastností ale jen těžko může konkurovat levnějším autům jako Hyundai i10 či Kia Picanto. Kdo chce více místa, měl by u Fiatu zvolit pětidveřovou pandu nebo rodinný model 500L.
Autofotka týdne: Fiat 500 jako encyklopedie sexu |
Krátký rozvor je při jízdě znát, ale malý fiat rozhodně není nepohodlný. V konkurenci si v tomto směru vede zdatně. Pětistovka nemá v zatáčkách ambice se vyrovnat britskému mini. Sedí ale dobře, byť vlečená zadní náprava je trochu živá. Když rychle zahnete, pětistovka se ladně zhoupne, jako Italka v bocích na dlouhých lodičkách. A když je v oblouku nerovnost, záď uskočí. Snad jen řízení by mohlo být trochu komunikativnější. Režim City zesiluje účinek posilovače, ale méně, než jak jsme byli u fiatů zvyklí.
Sečteno a podtrženo, v některých věcech je v případě Fiatu 500 znát, že je to již trochu starší konstrukce, městem se ale proplétá suverénně a je ozdobou ulic. Umělecký dojem tedy stále na jedničku, po technické stránce je ale již znát trochu starší konstrukce tohoto modelu. V základu vyjde pětistovka na 349 900 Kč, tedy o 10 000 Kč levněji než praktičtější Opel Corsa a o 20 000 Kč méně než velmi vydařená Škoda Fabia. Za Peugeot 208 musíte přihodit 25 000 Kč. Italka je z nich nejméně praktická, ale nejspíš za jedinou se na ulici ohlédnete. A to je stále ta deviza, která jí dává v konkurenčním srovnání body navíc.
