Co bylo cílem či jaké myšlenky zrovna hlodaly třiašedesátiletého Máxima Risa, lze stěží odhadnout. Každopádně když v sobotu v 11.20 kráčel k cestě, kde se v rámci sedmé etapy proháněl konvoj dakarské rallye, měl hlavu skloněnou a nevnímal dění kolem.
Nehleděl vlevo vpravo, a jakmile vstoupil do cesty, po které zrovna Francouz Lionel Baud z levé strany svištěl svým mitsubishi rychlostí 150 km/h, nebylo vyhnutí. „Dělal jsem, co jsem mohl, ale střetu se nedalo zabránit. Okamžitě jsem volal pomoc, ta dorazila rychle, jenže pomoct muži se nepodařilo.“
Nehodu začala šetřit bolivijská prokuratura, která však záhy Bauda propustila. A ten o den později z rallye odstoupil. „Z úcty k zemřelému a v souladu s hodnotami, které jsou mi blízké, jsem se rozhodl na Dakaru skončit. Sportovní aspekt je po nehodě, která mě hluboce zasáhla, vedlejší,“ napsal Baud.
Sám se hned sbalil a odletěl domů, do Francie. Jenže auto bylo potřeba dopravit do přístavu v Buenos Aires, ze kterého jsou stroje následně převážené zpět do Evropy. I proto posádka Baudova asistenčního kamionu společně s Baudovým navigátorem Thierrym Dezeiraudem zapřáhla auto za lano a vyrazili k pobřeží. V úterý ráno se však kamion u argentinské Córdoby srazil s jiným nákladním vozem a způsobil hromadnou havárii, po které zůstalo 10 lidí zraněno a jeden muž na místě zahynul...
Muž, jehož jméno zatím nebylo zveřejněno, tak nese na seznamu dakarských tragédií anonymní č. 65. Z nich bylo 23 závodníků (některé zdroje uvádějí 28), což je důkaz, že ohroženějším „druhem“ jsou při Dakaru diváci a doprovod. Mezi oběťmi je i zakladatel závodu, Thierry Sabine, od jehož smrti právě dnes uplyne 30 let. Ten se s dalšími čtyřmi lidmi zřítil v helikoptéře.
Jak vidno, smrt z Dakaru nemizí.
