Je to jednoho z nejvýkonnějších sériových cestovních kupé a přesto vás to za volantem neponouká k ozkoušení drtivé akcelerace nebo ataku maximální rychlosti. Rolls-Royce Wraith, velké aristokratické kupé, totiž jako by tyto vlastnosti dostalo jen tak mimochodem. Obří výkon je tu samo sebou, stejně jako špičkový komfort a veškeré myslitelné prvky, které mohou posádku rozmazlovat.
Jako řidič si každý moment za volantem wraithu vychutnáváte plnými doušky. Na papíře obří a těžké kupé totiž nabízí neuvěřitelnou kombinaci vlastností, kromě obřího výkonového potenciálu jsou to špičkový jízdní komfort, ale také výbornou ovladatelnost. A navíc se kocháte jedním z nejkrásnějších automobilových interiérů a pohledem na předlouhou kapotu s legendární soškou Eleanor Thornton na jejím začátku (nebo konci, záleží na tom, jestli jste divák, nebo šofér).
Jízda ohromí
Nevím, proč jsem si myslel, že 5,3 metru dlouhé a asi 2,4 tuny vážící kupé musí být těžkopádné. Víc jsem se snad mýlit nemohl.
Pravda, tu hmotu auta kolem sebe cítím, dokonale izoluje od okolního světa a vysoká hmotnost přispívá k tomu, že vzduchové odpružení může odvádět opravdu dokonalou práci, auto přes jakékoli nerovnosti jen přeplouvá a zvuky od podvozku, pokud se přeci jen ozvou, jsou skvěle tlumené. Špičkový komfort je od auta značky Rolls-Royce očekávatelný a wraith tuto podmínku splní na sto procent.
Co ale překvapí, je samotné ovládání auta. To, že podvozek řidiče neruší boucháním a nervózními pohyby neznamená, že by si řidič nemohl řízení užít. Wraith samozřejmě není žádný ostrý sporťák, byť by se za jeho výkon nemusel stydět nejeden supersport. Řízení tak jde zlehka, ale je až nečekaně přesné a precizní, dává dokonce zpětnou vazbu o tom, co se pod koly děje. Řízení jako by vozovku přečetlo, společně s odpružením informace přefiltrovalo a předalo skrze volant do rukou řidiče jen to důležité: „Tady to klouže, pozor, tahle zatáčka je rozbitá,“ jako by k řidiči volant promlouval lidskou řečí, než aby mu to morseovkou vyťukával do dlaní.
Na pohyb řízením reaguje wraith překvapivě rychle, ale nikoli nervózně. Tři otáčky od dorazu k dorazu jasně vypovídají o klidnějším zaměření, na druhou stranu tu není třeba se volantem ukroutit. I manévrování v úzkých pražských uličkách je překvapivě snadné, pravda, usnadňuje ho kamerový sytém s 360stupňovým pohledem kolem auta. Díky němu se vejdu do jakékoli mezery aniž bych se musel bát, že poškrábu drahocenný lak nebo ráfky.
Kromě řízení jsou příjemným překvapením i brzdy. Rolls-Royce vsadil na klasiku, tedy ocelové kotouče namísto u silných aut oblíbených karbon-keramických. Důvod? Ty modernější totiž vlastně dobře fungují jen při ostré jízdě, když nejsou zahřáté, nebrzdí a jejich účinek je trochu nerovnoměrný. To ocelové brzdy wraithu lze dávkovat s neskutečnou přesností a jejich účinek je hezky rovnoměrný. Když je potřeba prudce brzdit, stačí na ně pořádně šlápnout, v běžném provozu dovolují jemné dobrzďování bez ponoření přídě.
Uklidňující charakter
Wraith není vozem, který by nutil ke kdovíjak rychlé a agresivní jízdě. I když... Dívám se na rychloměr a ručička ukazuje hodnoty, o kterých by se asi psát nemělo. Rychlost dovede tento aristokrat skvěle maskovat. A posádku k tomu neustále hýčká skvělým konejšivým komfortem. Převodovka řadí sametově a žádné vylomeniny jako ruční volba převodů (natož pádla) nebo launch-control pro co nejostřejší start tu nejsou, to se u šlechty nenosí. Řidič se tedy může soustředit především na jízdu. To však neznamená, že na to nemůže pořádně šlápnout. Převodovka chvilinku zapřemýšlí a pak wraith vystřelí kupředu s neuvadající razancí. Ševelení benzinového dvanáctiválce s objemem 6,6 litru se v tu chvíli s rostoucími otáčkami mění v hezky utlumené hřmění blížící se bouřky.
Je to krásná atmosféra, kterou dokresluje do detailu vypilovaný a luxusní interiér. Ten hraje v případě wraithu na modernější notu, testovaný kus například neměl tradiční dřevěné obložení. Černý klavírní lesk tu hezky kontrastoval s bílou kůží na čalounění a červenými koženými doplňky v barvě karoserie. Omamná vůně kůže, propracovaný design, ale třeba také specialita jakou je strop se stovkami světélek coby replika hvězdné oblohy nad Goodwoodem, tu vytváří vynikající atmosféru. Tu si navíc může každý zákazník doladit zcela dle svého vkusu, kombinaci materiálů a barev se meze nekladou.
Poprvé mi dochází, že jméno Wraith, tedy přízrak, k tomuto autu opravdu sedí. Nejen, že je to tradiční jméno modelů značky, ale především skvěle vystihuje jeho charakter. A to v dobrém slova smyslu – wraith je zhmotnění výjimečné atmosféry a toho příjemného mrazení v zádech. Wraith je přízrak inteligentní, nikdy vám nepřichystá žádné nepříjemné překvapení.
K pohodě přispívají velkorysá a velmi pohodlná sedadla, která však nepostrádají dobré boční vedení. Co může znít překvapivě, je fakt, že přispívají k výbornému ovládání auta. Mají totiž dostatečně dlouhý sedák, aby podepřel i dlouhá a hubená stehna, veškerý cit tak mám v chodidle, na pedály tu nešlapu celou nohou. Je to detail, ale pokud to vaše auto dovolí, zkuste si to, rozdíl je to obrovský. K tomu, aby to tak fungovalo, samozřejmě přispívá široký rozsah nastavení sedadel, snadno tak lze najít ideální pozici za volantem. Podle šoférů z továrny je dobrým indikátorem figurka Spirit of Ecstasy na kapotě – u wraithu je správná pozice taková, kdy řidič vidí její horní polovinu s křídly, spodní část je schována za záhybem kapoty.
Přízračná krása
Neskutečný účinek nemá wraith jen na posádku, ale i na své okolí. Není moc aut, která by budila takovou pozornost a přitom zároveň takový obdiv. Je to až s podivem, ale lidé k němu nemíří nenávistné pohledy. Snad nikdy se mi na nepřehledné křižovatce nedaleko domu nestalo, že by mě při výjezdu z vedlejší ulice s úsměvem pustila na hlavní silnici jedoucí řidička SUV. A ten otravný umývač oken na křižovatce v centru Prahy zůstal po jeden takt semaforu s úctou stát na chodníku, to když jsem zrovna „přišel na řadu“.
A není divu. Ačkoli tohle auto vychází ze sedanu ghost, má jedinečné tvary. Dlouhatánská kapota vypadá z poza volantu téměř nekonečně, v bočním profilu vynikne vysoký ponton karoserie a také jeden z dalších základních stavebních kamenů designu aut Rolls-Royce. A to fakt, že kola lze promítnout do výšky vozu zhruba dvakrát. Oku fajnšmekra pak musí neskutečně lahodit nádherná splývavá linie střechy. Takhle dlouhou pozvolna klesající linku nemá snad žádné druhé kupé na světě. Je to jedno z nejkrásnějších aut současnosti.
Kabina vypadá díky proporcím auta vlastně relativně malá, ale je to jen šikovný klam, který z wraithu dělá elegantní a respekt budící auto. Dovnitř se nastupuje širokými, protisměrně otevíranými dveřmi, která se zavírají tlačítkem u A sloupku. Čtyři dospělí tu najdou plnohodnotný komfort a wraith je opět jen tak mimochodem i překvapivě praktický – jeho zavazadlový prostor pojme 470 litrů nákladu.
Stojí za to
Přepravní kapacita mi tak trochu zvláštním způsobem připomněla, že wraith není žádné nadpřirozené zjevení. Pořád je to auto a z hlediska užívání vlastně docela normální. K projevu běžných aut má vlastně hodně blízko, jen je ve spoustě věcí o ten důležitý kousek lepší, dotaženější a propracovanější. Tohle kupé jednoduše nemá konkurenci, žádné jiné takové auto neexistuje.
Možná je tu ještě pár dalších kupé pro boháče, která mají výkon, luxus a přepraví čtveřici cestujících. Jenže třeba Mercedes S Coupé AMG je asi jediné, které nabídne tolik prostoru a šílená verze S 65 AMG dokonce i podobný výkon – 630 koní. Jenže v podstatě končí tam, kde wraith začíná. Jeho základní cena je 6,6 milionu korun a i s příplatky se tak na úroveň 8,5 milionu, kde rolls začíná, asi jen tak nedostanete. A věřte, že i když je S Coupé téměř dokonalé auto, ten rozdíl pocítíte, Rolls-Royce má nezaměnitelnou atmosféru. Je prostě dokonalejší než dokonalost.
Řešením by mohl být další britský aristokrat, Bentley. Jenže jeho Continental GT má vlastně mnohem sportovnější charakter a méně místa uvnitř. A i v provedení GT Speed, které má o tři koně víc než wraith, je pořád vlastně dost levný, dokonce levnější než šílené AMG. Pak je tu ještě jedno auto, kombíkovité Ferrari FF. Ale to je prakticky ve všem naprostý protipól Rolls-Roycu.
Wraith je tělem i duší aristokrat, byť tentokrát trochu divočejší. Z klidu se umí rozjet i s mírným protočením kol, ale vypínat v menu palubního systému od BMW stabilizační systém, aby s ním řádil, to asi udělá málokdo. Stejně tak jako málokdo bude řešit spotřebu.
Naše putování převážně po Praze a blízkém okolí znamenalo průměrnou spotřebu 27 litrů na 100 kilometrů, často však auto stálo se zapnutým motorem kvůli focení. Po městě by se tak mohlo dát jezdit těsně pod 25 litrů, výrobce udává hodnotu 21,2. A na delší trase to určitě půjde pod 20, byť celkový průměr 14 litrů a hodnota 9,8 pro mimoměstský provoz jsou čísla, řekněme, trochu přízračná.
