Označením „tdf“ (Tour de France) vzpomíná na slavný silniční automobilový závod z 50. a 60. let, ve kterém vládly právě ferrari a mezi nimi 250 GT Berlinetta z roku 1956, která vyhrála čtyřikrát v řadě.
Ferrari F12tdf v číslech
|
Žluté lakování je typické spíš pro konkurenty od Lamborghini, nejnovější kreaci z Maranella ale také sluší. Poslední dobou se totiž značka snaží naučit, že k ferrari patří i jiná barva než rudá.
Dvoumístný silniční supersport posiloval mezi okruhovými speciály. Na karoserii přibyly aerodynamické doplňky, úprav se dočkal zadní spojler a měnil se třeba i sklon zadního okna, je více kolmé. Tdf má oproti obyčejné F12 téměř dvojnásobnou aerodynamickou efektivitu, vyjádřeno čísly: při dvousetkilometrové rychlosti tlačí žluté ferrari k silnici 230 kilogramů generovaných tlakem vzduchu.
Interiér zrevidovali konstruktéři tak, že auto zhublo o víc než metrák (přesně 110 kilogramů). Přibyly také karbonové prvky, pryč je schránka před spolujezdcem a těžkou kůži nahradila lehčí alcantara a látkové čalounění sedadel.
Atmosferický dvanáctiválec pod kapotou přibral 40 koní a 15 newtonmetrů oproti standardní berlinettě. Tdf tak na zadní kola posílá 780 koní a 705 Nm točivého momentu. Za pozornost stojí, že 80 % síly (točivého momentu) je k dispozici už ve 2 500 otáčkách. Ze závodních speciálů okoukali motoráři třeba modifikace konstrukcí variabilního sání a vaček.
Dvouspojková převodovka dostala zkrácené převody a řadí rychleji (nahoru o 30, dolů o 40 procent). Všechny ty úpravy vedly ke zrychlení F12: na stovce je tdf za 2,9 sekundy a na dvoustovce za dalších pět sekund.
Zvýšení výkonů a použití širších pneumatik si vyžádalo úpravu brzdového systému, auto tak dostalo karbonkeramickou výstroj od hypersportu LaFerrari. Ze stovky prý tdf umí zastavit na 30,5 metrech.
Tdf přiváží jako vůbec první ferrari natáčecí kola zadní nápravy (u sporťáků ho má třeba Porsche 911). Zkráceně tomu říkají PCV (Passo Corto Virtuale, tedy virtuálně zkrácený rozvor) a zlepšuje se tak obratnost a stabilita v zatáčkách. Rychlost odezvy na natočení volantu je tak prý srovnatelná se závodním speciálem.
Elektronika řídí natáčení zadních kol v závislosti na různých parametrech, mimo jiné úhlu natočení volantu a rychlosti zatáčení. Hlavním úkolem je kompenzovat přetáčivost zapříčiněnou zvýšením bočního zrychlení, které působí na zadní nápravu.
