Ne každý manažer je ochoten pořídit si papíry na motorku. Honda proto pro letošek do tohoto luxusního modelu zabudovala agregát 125 ccm. Vývojáři tím zpřístupnili prostorný maxiskútr širokému spektru uživatelů, ale zároveň tak trochu vytvořili ostře řezanému pouličnímu křižníku Achillovu patu pro chvíle, kdy je třeba opravdu pořádně zatáhnout.
Kde se Honda Forza objeví, tam vzbudí zaslouženou pozornost.
Skútr pro Batmana
Na první omak je forza vysoká. Hodně vysoká. Až mě napadá, že při nepříznivém počasí si jezdec možná trochu ušourá kalhoty o hranu podlahy skútru, když bude chtít zastavit. Později najdu způsob, jak dát nohy na silnici, aniž by při tom došlo k nežádoucímu kontaktu se strojem.
Pro pohodlné usednutí do sedla je také třeba přehodit nohu přes relativně vysoký tunel táhnoucí se středem podlahy. V něm je pod důmyslným víčkem ukryto hrdlo jedenáctiapůllitrové nádrže, která je umístěna pod podlahou. Výborně to přispívá ke stabilitě a ovladatelnosti stroje. Na obsah nádrže vydrží skútr jezdit asi 400 kilometrů, běžný uživatel tak bude u pumpy maximálně jednou za týden.
Některými proporcemi se forza nenápadně snaží naznačit svůj příbuzenský poměr s extravagantním vultusem. Například kontury palubní desky se dvěma lichoběžníkovými rámečky mají k dnes již legendárnímu batmobilu hodně blízko.
Levá část skrývá rychloměr, ta pravá otáčkoměr. Ten je u skútrů s variátorem a rozběhovou spojkou hlavně na okrasu, pro jezdce smysl nemá. Mezi oběma analogovými budíky je malá digitální kaplička skrývající LCD displej, na kterém se zobrazují ostatní údaje jako například teplota motoru, stav paliva nebo celkový a dílčí stav ujetých kilometrů. Po stisknutí tlačítka se dozvíte například i to, kolik kilometrů skútr ještě urazí, než mu dojde šťáva.
Pod malým displejem je řada barevných kontrolek, hlídají běžné funkce jako například dálková světla nebo poruchu elektroniky motoru nebo aktivaci systému Iddle Stop. V různých tuningových doplňcích je možné zvolit pestrobarevné varianty barvy rámečku palubní desky.
Do střední části kapotáže umístili designéři spínačku. V případě nepřízně počasí nebo nutnosti ochrany před nenechavci lze otvor spínací skříňky skrýt pod zvláštní klapku. Odjištění se provádí plastovou stranou klíčku, kde je umístěna šestihranná korunka. Vedle spínačky je kolébkové tlačítko odemykající buďto nádrž nebo podsedlový nákladový prostor. Ten s přehledem polkne dvě plnotučné integrální přilby nebo náklad o objemu 48 litrů. To je skutečně dost. Kdyby ne, lze přikoupit ještě kufr (topcase) v barvě skútru. Tím se celková kapacita úložných prostor navýší o dalších 35 litrů. To kolébkové tlačítko je schopno zpřístupnit prostor pod sedlem pouze při vypnutém zapalování. Nelze tak zároveň prohřívat motor před startem a ještě se pohrabat v zavazadelníku.
Drobnosti, doklady nebo peněženku je možno umístit do malé odkládačky v levé části kapotáže. Kromě toho se tam dá nabít i telefon. Odkládačka se ale nedá zamknout. Takže pokud jste zapomnětliví jako já, je lepší doklady a jiné cennosti svěřit kapse a do kapotáže si uložit třeba půllitrovou petku s pitím. V pohodě se tam vejde.
S větrem o závod
Design je jednoznačně to, co se Hondě bez kompromisu vydařilo. Forza vyniká ostře řezanými konturami, které podtrhují celkovou dynamiku skútru. Také základní rysy kapotáže nejsou nepodobné tajemnému vultusu. Na rozdíl od něj se však forza dodává v několika verzích švihácké dvoubarevné kombinace. V případě testovaného modelu to byla matná modrá s bílou.
Kompletní osvětlení je v režii LED diod. Přední světlomet je ve své horní hraně lemován dvěma proužky denního osvětlení. Přední blinkry se vyšplhaly až do prostorných zrcátek. Situaci za sebou má díky nim jezdec vždy bezpečně pod kontrolou. Nad světlometem je do karoserie zapuštěno plexi, které je manuálně nastavitelné do šesti poloh po dvou centimetrech. Od frajersky snížené městské fazóny, až po dálniční cestovatelský mód, který bezpečně kryje posádku před větrem i nepřízní počasí. Při jízdě po rozbitých městských ulicích se ale štít vysunutý do nejvyšší polohy trochu viklá a drnčí.
Od předního světlometu se do stran rozbíhají kapoty ve tvaru široce rozevřeného véčka. Promyšleným způsobem pomáhají rozrážet vzduch před řidičem. O tom, že tvar masky skútru není pouze dílem náhody, svědčí také pečlivě propočítaný systém vzduchových průduchů, který pomáhá stabilizovat motorku při vyšších rychlostech.
Na fleku
Celkový luxusní vzhled forzy je umocněn litými koly se zvláštním tvarem loukotí, které na jiné hondě nenajdete. To přední má průměr 15 palců a nese pneumatiku o šířce 120 mm, na zadní čtrnáctce se točí dokonce stočtyřicítka. Pneumatiky přispívají výraznou měrou k perfektní ovladatelnosti v nízkých rychlostech. Zejména při dojezdu váhavějšího řidiče auta lze po chvíli cviku na skútru i několik zlomků sekund „postát“ bez nutnosti kontaktu nohy se zemí.
Pohodlné sedlo se v přední části zužuje. To je to kouzlo, díky kterému mohu kdykoli bezpečně položit obě nohy na zem bez kontaktu s kapotami. Jezdec je jeho příjemně klenutým tvarem doslova hýčkán. To samé platí také pro post spolujezdce. Ten sedí díky stupňovité konstrukci sedla „o patro výš“, k dispozici má také robustní madla.
Městský křižník se protáhne i skulinami zdánlivě přístupnými pouze strojům o třídu menším.
Když je potřeba zastavit, lze se bez výhrad spolehnout na přední kotouč o průměru 256 mm. Kdyby to nebylo dost, lze přibrat do party ještě zadní dvěstěčtyřicítku. V té chvíli už ale motorka stojí jako přibitá. Výrobce vychází z toho, že cílová skupina zákazníků nebudou patrně protřelí motorkáři s letitou zkušeností, proto je motorka dodávána s ABS. Je však možné objednat i model bez brzdového asistenta.
Unikát, který obstojí
Kdo by si myslel, že v Hondě prostě vzali osvědčený agregát a obalili ho luxusní kapotáží, byl by na velkém omylu. Forza dostala do vínku úděl být unikátní za všech okolností a to si vyžádalo i zásah do jejího srdce. Mimo jiné je také potřeba ospravedlnit hodně smělou cenovku, která činí v základu téměř sto dvacet tisíc korun.
Z praktického úhlu pohledu pak musí agregát zvládnout stošedesátikilový maxiskútr s posádkou při zachování slušné dynamiky i maximálky, která obstojí i v příměstském provozu. Vývojová kancelář tedy dostala za úkol pomoci i motoru. V břiše forzy bručí nečekaně sytým hlasem čtyřventilová stopětadvacítka s přepracovaným tvarem spalovacího prostoru i hlavy. Díky tomu doznalo změn i sací a výfukové potrubí. Výsledkem všech těchto úprav je maximální výkon motoru 14,3 koně.
Změn nezůstal ušetřen ani variátor, jehož úkolem je přenést tuhle porci výkonu na zadní kolo. Mimochodem ten výrazný zvukový projev zejména ve vyšších otáčkách má na svědomí matně černá koncovka výfuku. I v sériovém provedení se skutečně nemá zač stydět.
Ať se práší před dodávkou
Po městě se velký skútr proplétá s výjimečnou lehkostí. Navzdory svým rozměrům je schopen protáhnout se skulinami, kam se stěží vejdou stroje o třídu menší. Reakce plynu je okamžitá, ale hmotnost ve spojení s relativně malou kubaturou mašinu přeci jenom trochu limituje zejména při rozjezdech. Od startovní čáry na semaforu sice zmizím vždy jako první, rozvážná reakce motoru však jakoby upozorňovala, že tomu tak nemusí být vždy.
Když se motoru dá šance pořádně se rozkutálet, nemá problém s překonáním stokilometrové hranice. Pod tuhle rychlost neklesá ani v okamžiku, kdy přijde mírné stoupání. V prudkém kopci plném serpentin mě ale zhruba v osmdesátce dotahuje rozvozová dodávka. Podaří se mi sice dotěrný doprovod setřást, ale za cenu jízdy hodně na hranici možností motoru i podvozku. Začátečník nebo příležitostný jezdec by byl pravděpodobně polapen a předjet.
Nová stopětadvacítka má ještě jednu vychytávku. Stiskem tlačítka na pravém řídítku je možné aktivovat systém Iddle Stop. To má za následek to, že motor se při delším stání vypne. Pro jeho opětovné nastartování stačí jemně pohnout rukojetí plynu. Motor startuje rychle a skútr vyrazí bez zaváhání okamžitě vpřed. Kolik paliva se tímto způsobem ušetří, se mi bohužel zjistit nepodařilo. Pro některé uživatele by ale tahle funkce mohla mít svůj půvab. Za sebe jsem ale rád, že jde vypnout.
Hlídejte si předek
Podvozek sbírá nerovnosti spojené s pohybem po městě bez větších potíží. Dlažba ani skoky z asfaltu přes tramvajové koleje neznamenají problém. Tyhle disciplíny bezpečně zvládám i se spolujezdcem. Potíže nastávají v okamžiku, kdy je třeba čelit nástrahám rozbité okresky v rychlostech atakujících devadesátku. Přední vidlici totiž někdy dochází dech.
Pokud zkusím se spolujezdcem prosmyknout forzu mírně zvlněnou zatáčkou pod plným plynem a v hlubokém náklonu, přední vidlice mě zrazuje a ze zatáčky vyskáču jako pumlíč. Dlužno přiznat, že manažer, který se díky krásnému počasí rozhodl ponechat své BMW v garáži, a do kanceláře vyrazí na skútru, se do podobné situace asi těžko kdy dostane. Na běžné předjetí náklaďáku nebo váhavého osobáku na okresce má ale skútr potenciálu dost a ve štychu mě nikdy nenechal.
Honda Forza 125 je maxiskútr, který je předurčen zdobit svého jezdce, kamkoli se hne. Poskytuje dostatek úložných prostor pro každodenní použití. Jeho motor bohatě stačí na městský i příměstský provoz. Jediným opravdovým limitem je vyšší pořizovací cena, která však zároveň plně koresponduje s jeho exkluzivitou. Na cestu na dovolenou ale volte vyšší kubaturu.
Honda Forza 125 Technické údajeMotor: kapalinou chlazený čtyřtaktní čtyřventilový jednoválec SOHC Kola Rozměry a hmotnost Převodovka Cena: 119 900 Kč |
