Chevrolet je z korejských značek v Evropě stále ještě v Česku vnímán jako ten třetí vzadu. Přitom to, jak je cruze postavený a jak jezdí, všechny vyumělkované i30 a ceedy minimálně vyrovná. Možná něco na spekulacích, které říkají, že cruze je tak dobrý, aby narušil pozice Opelu v Evropě a GM ho konečně mohl přejmenovat na globální Chevrolet, bude. Na každém šprochu... Však už se loni na podzim spekulovalo, že by příští generaci cruze měla vyrábět evropská fabrika Opelu.
Cruze stále patří mezi nejlépe jezdící korejská auta, a to prosím kroutí už pátý rok kariéry. Nejnovější, loňský přírůstek do rodiny má kombíkovou karoserii.
Chevrolet Cruze SW 2,0 VCDI v číslech
Pozn: údaje výrobce |
Sedan představený v roce 2009 doplnil o rok později hatchback a loni kombík. Dost pozdě, vždyť na příští rok už se má chystat další generace globálního modelu korejské značky s americkým jménem.
Ostrý pohled
Robustní vzhled cruze bez rozevlátých křivek, které vyznává korejská konkurence, působí víc evropsky. Hranatý předek ostře řezaných rysů při bližším studiu moc neladí se zakulacenou zádí. Nakonec však zjistíte, že se vám to tak líbí. Vypadá to šmrncovně, designéři se neuchýlili k laciným kudrlinkám a komplikovaným tvarům. Tohle auto hned tak na pohled nezestárne.
Cruze se zalíbí těm, kdo nechtějí hvězdu festivalu moderní techniky. To, co běžný řidič potřebuje a vyžaduje, ale nabídnout umí. A tlačítkové startování, vyhřívání sedadel a navigaci má za příplatek taky.
Posádku uvítá dobře smontovaný interiér, solidně vypadající. Zajímavým fíglem, jak ozvláštnit přístrojovku a přidat jí dojem luxusu za pár desetníků, je její částečné očalounění. Řidič by uvítal víc odkládacích prostor.
Interiér je hezky široký, tísnit se nebudete. Přední sedadla mohou být kypřejším řidičům těsnější a mohla by mít delší sedáky. Na zadních sedadlech je místa dost, protože je to kombík, je tam prostor na hlavu i pro čahouny.
Kombík si kupujete kvůli velkému kufru, ten v cruzu co do litrové kapacity není největší (má 500 litrů), vynahrazuje to skladností a přístupností. Líbí se podlaha zařezávající s hranou kufru. Praktickou vychytávkou je vanička zavěšená za zadními opěradly a chytrá roletka, která se po stlačení vysune vzhůru v drážkách. V rodinné disciplíně "kočárkování" obstál na výbornou. Kočár tam naložíte i podélně a vedle zbude místo ještě na obří tašku.
V tlačítkách na středovém panelu se bude muset šofér zorientovat a pohyb v menu není zrovna ukázkou logiky a přehlednosti. K ovládání všeho potřebujete velký barevný displej v kapličce nahoře uprostřed. Zobrazuje i nastavení klimatizace a ventilace, takže poslepu ji ovládat moc nejde.
Kdo po dotykovém multimediálním centru opravdu touží, může si připlatit 22,5 tisíce za systém MyLink se sedmipalcovým dotykáčem. Ten však neumí navigovat, takže pokud chcete navigaci, musíte mít bezdotykovou klasiku.
Vůbec největším prohřeškem tohoto chevroletu jsou světla. Cruze mizerně svítí a výbojková světla (xenony) nemá ani za příplatek.
Řidiče ze staré školy, který si raději než s playstationem hraje s mechanickými hračkami, bude štvát ještě jedna věc, na kterou jsou ovšem u Chevroletu asi obzvlášť hrdí: páčka vlevo pod volantem pouštějící dálková světla.
Namísto klasické mechanické funkčnosti ji nahradili jakousi dotykovou. Necítíte, jak do své polohy páčka zapadla, ale jen neurčitý doraz. Hlavně se však po jejím povelu dálkovky rozsvěcí a zhasínají se zpožděním. Občas vám tak někdo na okresce zanadává dálkovkami, že jste ho oslnili.
Jistota klasické školy
Cruze neční nad ostatní ozařujícím vzhledem ani sofistikovanou výbavou, o to je přátelštější společník na každodenní ježdění. Potěší hlavně řidiče, kteří chtějí vědět, co se s autem za jízdy děje.
U verzí s těžkými motory, což je rozhodně případ i "našeho" naftového dvoulitru, je to hlavně díky hydraulickému posilovači řízení, což už je dnes skoro rarita, běžnější je dnes elektrický. Řízení je i díky němu skvěle přesné, jisté a akorát naposilované. Opravdu v něm cítíte, co se s předními koly děje.
Cruze překvapí svou jízdní suverenitou. Je to jeden z těch kombíků, kde dlouhá hmotná záď pomáhá auto vyvážit, v zatáčkách ho uklidňuje a přidává mu na ochotě zatáčet.
Těžký předek přilepí přední kola k silnici, s vrozenou nedotáčivostí se však dá sžít a zatáčí bez většího vzdoru, takže vám není na obtíž ani při svižnější jízdě. I s jednoduchou nápravou vzadu je klidný a suverénní i ve vysokých rychlostech. Oblouky vykružuje s velkou jistotou. Na sněhu a namrzlém asfaltu je stále čitelný.
Odpružení je tvrdší, ale stále snesitelně, namísto sedmnáctek volit o palec menší ráfky (které jsou také k mání) není třeba.
Zaujal nás hodně benevolentní stabilizační systém ESP. Pustí auto do větších skopičin a na zasněženém parkovišti se otočíte "přes ručku" a jeho kontrolka ani nemrkne. Při normální jízdě ESP řidiče neotravuje a zasáhne, když už jde fakt do tuhého.Líbilo se také nastavení brzd. Jsou dobře dávkovatelné, nezabírají skokově, ale plynule v celé dráze pedálu.
Silák se musí rozpálit
Dvoulitrový turbodiesel z dílny GM se musí zahřát a trvá mu to pěkně dlouho. Do té doby vydává zvuk sypajícího se železářství. Po zahřátí, které v nijak třeskutých mrazech trvá klidně 20 minut, už je v kabině ticho, ale v uších kolemstojících je to stále spíš hrubián. Interiér je však od ruchů a zvuků odhlučněný velmi dobře.
Motoru to parádně notuje s manuálním šestikvaltem. Je pružný a nechá si líbit hodně nízké otáčky, jezdit někde kolem 1 200 ot./min. po městě je tak akorát. Když je potřeba, umí zabrat i na opačném konci otáčkoměru. Ve stotřicítce na šestku točí dva tisíce otáček. Zátah nastupuje někde za hranicí patnácti set otáček a ještě za ryskou 4,5 tisíce má sílu zrychlit. Díky 360 krouticím newtonmetrům se dá předjíždět bez stresu.
I přes hodně dlouhé zpřevodování cítíte, že opravdu máte pod kapotou 163 koní. Líbí se přímá reakce na sešlápnutí plynu. Jen pod dvěma tisíci otáček je občas třeba počkat, než turbodmychadlo motor vybudí.
To všechno se sedmiapůllitrovou spotřebou při velmi svižné jízdě. Klidný řidič, který se s motorem označeným jako 2,0 VCDI víc sžije, by se měl dostat pod sedm. Na jedno z nejsilnějších kombi své kategorie a nejrychlejšího cruze to není špatné. Vždyť uváděné zrychlení z nuly na stovku 8,8 s je jen o 0,4 s pomalejší, než u namachrované Octavie Combi RS TDI (maximálku má však o sedm koní silnější škodovka už pětadvacet kilometrů v hodině vyšší).
Cruze SW, jak Chevrolet svému kombíku oficiálně říká, startuje nyní díky akci na 302 tisících (motor 1,6). Menší turbodiesel 1,7 (96 kW) startuje na 423 tisících, ale když si připlatíte jen šest a půl tisíce, můžete mít už 163koňový dvoulitrový nafťák, navíc ve vyšší výbavě. Pozor, základní výbava nemá klimatizaci a podélně stavitelný volant. Rádio a šest airbagů, ABS a ESP nebo palubní počítač, jsou už standardem vždy.
