Ferrari F40 byl první sériový silniční automobil, který jel magických 200 mil v hodině (320 km/h). Dodnes uctívané superferrari vyjelo v roce 1987. Bylo zároveň posledním, které se představilo ještě před úmrtím Enza Ferrariho v létě následujícího roku. Sám osobně dohlížel na vývoj.
Ferrari F40 vzniklo ke 40. výročí založení této nejslavnější značky sportovních vozu, a proto muselo být prostě nejlepší. Byl to čistokrevný sporťák, výbava byla spartánská, zato výkony ohromoval. Dnes patří model, který byl původně vyvíjen jako závodní speciál skupiny B, k nejceněnějším ferrari vůbec. Ceny dnes začínají nad 11 miliony korun.
Kokpit byl rozhodně blíž závodnímu speciálu než luxusnímu sporťáku. První kusy měly plexisklová boční okna s posuvným dílem. Později mohly F40 dostat ručně stahovaná skleněná okna. Chyběla klimatizace nebo ABS.
Jeho pohonná jednotka přeplňovaná dvojicí turbodmychadel japonské značky IHI byla prověřena v podobně proslulém typu 288 GTO (272 vozu v letech 1984 – 1985); vidlicový osmiválec se suchou klikovou skříní, čtyřventilovým rozvodem DOHC a elektronickým vstřikováním Weber-Marelli však pro F40 posílil na 2 936 cm3 a 351 kW (478 k) při 7 000 otáčkách.
Byl uložen podélně před zadní nápravou, kterou poháněl prostřednictvím dvoukotoučové hydraulicky ovládané spojky a pětistupňové manuální převodovky. Konstrukce prostorového trubkového rámu už byla zesílena panely z uhlíkových kompozitů. Pro zajímavost: celá karoserie je tvořena jen 11 panely. Závěsy kol jsou klasické s dvojicemi příčných ramen a soustřednými jednotkami vinutá pružina/tlumič. Brzdy konstruktéři převzali z Formule 1.
Karoserii navrhl dvorní karosář Ferrari Pininfarina. Při hmotnosti 1 100 kg se sedmnáctipalcovými koly se uvádělo zrychlení 0 – 100 km/h za 4,5 sekundy a nejvyšší rychlost 324 km/h. Byl to skutečně závodní automobil pro silniční provoz, jehož ovládání vyžadovalo velmi zkušeného řidiče. Ferrari se mu ale odvděčilo výjimečnými výkony a řidičskými zážitky.
Ferrari F40
Neobyčejný zájem vedl k navýšení celkové produkce až na 1 337 automobilů z původně naplánovaných 450, necelá dvacítka byla upravena pro automobilové závody (Jean Alesi a Jean-Pierre Jabouille závodili s prvním z nich už v roce 1989).
Firma Michelotto z Padovy s požehnáním výrobce prováděla úpravy, výkon motoru vzrostl až na 529 kW (720 k) a hmotnost vozu se snížila asi o deset procent. Kromě 24 h Le Mans se objevily i za mořem na okruzích v USA a Japonsku.
