"Ferrari a Pinin? Tak to nebude mít dlouhého trvání. To je jako kdybyste do jedné opery obsadili dvě primadony," napsal si na počátku 50. let minulého století zakladatel karosářského impéria do svého deníku. Battista Pininfarina tak jen zaznamenal obecný názor svých automobilových konkurentů, který se donesl až k jeho uším.
Jenže nerozlučné spojení dvou světoznámých firem, u jejichž zrodu stáli dva horkokrevní Italové, trvá dodnes. A mužem, který se o to zasloužil, je Sergio Pininfarina, nejslavnější designér druhé poloviny 20. století.
Modelka hledá krejčího
Píše se rok 1951 a do Turína přijíždí poslíček z Maranella. Posílá jej sám Enzo Ferrari, aby tu vyřídil pěkné pozdravy panu Pininfarinovi, a jestli by pan Battista neměl čas na návštěvu Modeny. Pininfarina odvětil, že se s Enzem Ferrari rád setká, ale první návštěva by měla proběhnout v Turíně. Na jeho návrh však přišla odpověď, že "pan Ferrari jen zřídka kdy opouští Maranello". Naštvaný Pinin odsekl, že "Turín není na konci světa".
Situace se zdála být neřešitelná, kdyby se do celé věci nevložil tehdy pětadvacetiletý Pininfarinův syn Sergio. Přes své mládí oplýval diplomatickým talentem a domluvil schůzku obou pánů na neutrální půdě.
Enzo si nakonec s Battistou potřásl rukou v jedné restauraci v Tortoně, na půl cesty mezi Turínem a Modenou. "V určitém okamžiku mi bylo jasné," popisuje Battista Pininfarina ve své autobiografii počátek historického spojenectví, "že jeden z nás hledal krásné a slavné ženy aby je mohl obléknout, a druhý zase hledal prvotřídního krejčího".
Sergiovy počátky plné nedůvěry
Otěže rodinné firmy přebírá Sergio Pininfarina po smrti svého otce v roce 1966. A jak později píše ve svých vzpomínkách, důležitá byla pro něj právě podpora Enza Ferrariho. "Zpočátku byl rezervovaný. Viděl ve mně nadšeného mladého muže bez zkušeností. A nebyl si zcela jist mými schopnostmi," uvádí Sergio ve svých pamětech.
"Ale nakonec s klidem a uvážlivostí mužů narozených v 19. století mi Ferrari na pohřbu mého otce nečekaně nabídl tykání. Lépe než čímkoliv jiným tak vyjádřil důvěru v naší spolupráci."
Prvním Sergiovým Ferrari se stal model Dino Speciale, který měl premiéru na pařížském autosalónu v roce 1965. "Tohle auto má pro mě zvláštní emocionální význam. Vznikalo v době, kdy byl můj otec velmi nemocný a tak odpovědnost za zdar celého projektu ležela na mně," vzpomínal později Sergio Pininfarina.
Jeho největším úkolem bylo přesvědčit Ferrariho o výhodách motoru uloženém před zadní nápravou. Protože se mu to nakonec podařilo, dino bylo první ferrari s vlastnostmi, které tuto značku nakonec proslavily: Nízkou přední kapotou a nízkým těžištěm díky absenci výfukového potrubí. "Potíže nám dělalo odhlučnění kabiny kvůli motoru umístěnému hned za řidičem a také výhled vzad," popisoval vývoj vozu Sergio Pininfarina, "nakonec se nám podařilo obtíže překonat a vznikl úplně nový typ sportovního vozu."
Přátelství obou mužů trvalo až do srpna 1988. Přesně rok po premiéře modelu F40, který společně postavili k oslavám 40. výročí maranellské značky, Enzo Ferrari umírá. Ještě před smrtí nechává pro Pininfarinu vybudovat aerodynamický tunel, aby mu usnadnil práci na dalších modelech.
Svého největšího automobilového spojence přežil Sergio Pininfarina bezmála o čtvrt století. Zemřel mezi svými blízkými v noci na úterý ve věku nedožitých 86. let.
