Zajímavá je podle majitele firmy Eccora Vítězslava Hinnera především svým tvarem karoserie. Aerodynamický design s typickou ploutví na zádech jí nadělil Erich Überlacker. "Je to první sériově vyráběný aerodynamický vůz," říká Hinner. "Za pozornost stojí také vzduchem chlazený motor."
Tatra 87 v číslechPohání ji vzduchem chlazený třílitrový (2 968 cm³) vidlicový osmiválec s rozvodem OHC, umístěný za zadní nápravou, dával 55 kW (75 k) při 3 500 ot./min. Čtyřstupňová převodovka přenáší sílu na zadní kola. Samonosná karoserie je dlouhá 4,7 m. Tatra 87 má nezávisle zavěšena kola: vzadu jsou výkyvné polonápravy.  Krásná tatrovka bývá k vidění na srazech, jedna je také ozdobou tatrováckého muzea v Kopřivnici. |
Tatra vyráběla tento model v letech 1937 až 1950. Po druhé světové válce převážně pro potřeby státních orgánů.
Luxusní aerodynamická limuzína patří k nejobdivovanějším autům své doby. Kvality prokázala v letech 1947 až 1950, kdy se stříbrným exemplářem podnikli Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund cestu do Afriky a Jižní Ameriky.
Byla také výborným exportním artiklem. Vyvážela se do všech světadílů a na chuť jí přišel americký spisovatel John Steinbeck, egyptský král Faruk I., arcibiskup Josef Beran, ale také generál Erwin Rommel nebo vynálezce motoru s rotačním pístem Felix Wankel. Řídil ji Vítězslav Nezval, Eliška Junková, E. F. Burian, ale i prezidenti Zápotocký a Gottwald.
"Maximální rychlostí 160 km/h se Tatra 87 zařadila mezi nejrychlejší vyráběné vozy své doby," uvádí internetová encyklopedie Wikipedia. "Konkurenční vozy této třídy však používaly motory s téměř dvojnásobným objemem a spotřebou okolo 20 litrů paliva. Tatra 87 měla díky aerodynamickému tvaru spotřebu jen 12,5 litru."
Celkem se vyrobilo přes tři tisíce "osmiček", jak se jim lidově říkalo. V roce 1940 vznikly také dva kabriolety se skládací plátěnou střechou.
Vzhled se v průběhu let upravoval. Třeba poslední modely měly zcela zapuštěné světlomety v upravené přídi.
Podle Vítězslava Hinnera, jehož dílna je považovaná za špičku pro renovace tatrovek, se zachovalo do 250 Tater 87.
"Renovace trvá minimálně jeden rok. Všechny chybějící díly musíme vyrobit," říká. "Cena zrenovovaného auta je kolem tří až tří a půl milionu korun."
Jednu z nich, černou naleštěnou krasavici už lidé z dílny za několik dní povezou do Ženevy, kde ji převezme jeden z nejváženějších zákazníků v historii firmy – slavný architekt Norman Foster, autor takzvané minimalistické bubliny v Manchesteru, londýnského mrakodrapu přezdívaného Okurka či spoluautor nejvyššího mostu světa Pont de Millau v Provence, který stojí na dálnici A75 mezi Paříží a Barcelonou.
V Kopřivnici je dnes umí hezčí než nové
"Působíme tady už šestnáctým rokem, za tu dobu jsme dodali zrenovované veterány nejrůznějších značek zákazníkům do celého světa," říká majitel firmy Eccora. Nejvíce se jeho dílna samozřejmě věnuje tatrovkám – ostatně ty lze vidět také v Technickém muzeu v Kopřivnici, s nímž dílna spolupracuje.
Připouští, že jeho dílnu občas někdo nařkne, že dělá auta hezčí, než jaká byla v době svého vzniku. "Ano, možná je to i trochu pravda. Kdysi takové auto jezdilo od rána do večera, občas je někdo umyl. Dnes jede jen občas a majitel je neustále leští."
