RECENZE: Goat Simulator 3 je skvělá parodie, ale i absolutní chaos

Říká se, že opakovaný vtip přestává být vtipem, v případě Goat Simulatoru to ovšem naštěstí neplatí. Dobře známá hratelnost postavená především na splašeném fyzikálním modelu je tentokrát obohacena i o hru více hráčů najednou.

Honza Srp: Zatímco o ty hlavní letošní hity jsme se v redakci celkem gentlemansky dokázali podělit, s pokračováním simulátoru koz jsme kupodivu narazili a ani jeden z nás se ho nechtěl vzdát. Ne, není to nic, k čemu bych se mohl s hrdostí hlásit, ale u prvního dílu jsem strávil daleko více času, než by bylo adekvátní.

Hlavním tahákem je podpora více hráčů najednou, a to jak po síti, tak i formou splitscreenu.

Přitom je to taková pitomost. Vývojáři jednoduše v akci koupili několik předpřipravených 3D modelů zvířat, bez větší myšlenky z nich uplácali pár map a přidali absurdně přehnanou fyziku, díky níž se hra dá jen velmi složitě ovládat. Jenže díky vtipnému traileru a herním streamerům to z nějakého důvodu zafungovalo a Goat Simulator si na sebe vydělal už během prvních deseti minut od té doby, co byl puštěn do prodeje (viz náš článek). Pokračování (nenechte se zmást trojkou v názvu, žádný druhý díl nebyl) přitom od začátku neslibovalo nic jiného, než podporu více hráčů. Tak mi vysvětli, proč jsi mi to nechtěl nechat, když ti na HDD ještě odpočívá nedohraný Ragnarok? Proč tě kozy tak lákají?

Ondřej Martinů: Kozy přece lákají každého pařana, to je přece známý fakt. Kdo by se nechtěl vžít do role zvířete, které si může bezstarostně běhat po celém světě, trkat do lidí, vozit se autem, vyhodit do vzduchu továrnu, nechat se unášet tornádem, ukrást kosatku ze zoo nebo se nechat zvolit prezidentem. To všechno totiž v Goat Simulatoru 3 jde. A ještě mnohem víc.

Důležitým motivačním prvkem je i možnost „oblékat“ si kozu podle svého vkusu.

Upřímně jsem si při hraní Goat Simulatoru 3 připadal trochu jako znovu na základní škole, když jsem mohl odpoledne po vyučování na chvíli sednout k počítači a pustit si GTA Vice City. Samozřejmě, že jsem tehdy v oněch asi 11 letech nedělal příběhové mise, ale prostě jen tak brázdil virtuální město a vyvolával v něm ledabyle co možná největší chaos. A přesně toto se od vás očekává i při hraní Goat Simulatoru 3. Vydáte se libovolným směrem a vždy narazíte na něco, co vám umožní způsobit pořádnou paseku, pobavit se a občas si i trochu namáhat mozek. Některé mise jsou totiž opravdu bizarní.

Velkou silou hry je také hlavně parodie. Viděl jsem narážky na všechno možné, od dalších her typu Skyrim, Tomb Raider, P.T., přes filmy jako Pán Prstenů či Hledá se Nemo až po další všemožnou popkulturu, nákupními domy Ikea počínaje a miliardářem Elonem Muskem konče. Vše navíc můžete hrát až ve čtyřech hráčích a to jak ve split screenu, tak i online? Co říkáš na coop složku ty?

Nejzábavnější částí jsou minihry.

HS: Jak už to tak u her bývá, ve více lidech je to mnohem zábavnější, na druhou stranu o nějaké kooperaci bych asi ani nemluvil. Na rozdíl od jedničky je tu mapa zaplněná spoustou misí, za jejichž plnění si otevíráme přístup do dalších částí mapy. Úkoly jsou často velmi jednoduché, úplně vždy však šílené a originální. Vtip je v tom, že je můžete snadno plnit jen v jednom a pokud se k vaší hře připojí další hráč, může si klidně páchat chaos na druhém konci mapy a nijak vás neomezuje. Zkoušel jsem splitscreen i hru po síti a ona spolupráce vypadala spíš tak, že jsme se navzájem upozorňovali na skryté vtípky, než že bychom skutečně nějak spolupracovali. To už mě více zaujaly minihry, kde ovšem hráči navzájem soupeří.

Naplno využívají splašenou fyziku a vytvářejí krátké, ale nesmírně intenzivní situace, které v jiné hře asi jen tak nezažijete. Je jich celkem osm typů a všechny mají něco do sebe. Hodně se mi líbilo třeba Floor is Lava, kdy musíte před pomalu stoupající lávou vyskákat na co nejvyšší bod v okolí a modlit se, abyste se tam udrželi. Přiznám se, že když jsem tě po zhruba minutovém pinožení na vysoký komín trknul do ohnivého pekla, zažil jsem asi největší multiplayerovou extázi letošního roku. Která minihra se nejvíce líbila tobě?

Hra paroduje mnohé známé značky jako Assassin’s Creed nebo Skyrim.

OM: Minihry mě hodně bavily, třeba fotbal nebo demoliční derby v autech. Ne všechno se však povedlo. Autoři třeba moc nezvládli vymyslet způsob, jak udělat hru na schovávanou ve split screen režimu. Tedy nezvládli, oni se na to prostě vykašlali. Když hrajete ve dvou a sedíte na gauči vedle sebe, tak prostě vidíte všechno, co dělá ten druhý. A to pak nemá vůbec význam. Dále pak mám pocit, že některé minihry opravdu hodně rychle ztratí šarm, pokud jsou k dispozici třeba jen dvě neměnná hřiště. Chtělo by to trochu větší variabilitu.

Když už jsem u té kritiky, Goat Simulator 3 má ovšem jednu extrémní výhodu oproti snad všem ostatním hrám. Zatímco kdekoliv jinde bychom v redakci za různé glitche, zasekávání o textury, nesmyslné chování umělé inteligence strhávali body, tady je to všechno naopak součástí hry. Nebyl by to totiž Goat Simulator, kdyby se virtuální koze neustále nezasekávala hlava o cokoliv, co stojí v cestě, kdybychom alespoň párkrát nějakým způsobem nezapadli pod textury mimo herní svět nebo kdyby se hra zkrátka jakkoliv jinak nerozbila. Našel jsem třeba stroj, který po aktivaci vysune dřevěný kůl, a ten se nepřestane zvětšovat, dokud stroj zase nevypnete. A to do formy, kdy se už úplně deformuje textura dřeva. Takže jsem logicky nechal kůl vysouvat tak dlouho, dokud nebyl natažený přes celou herní mapu a pak jsem zjistil, že se mi vlastně hodí jako cestička ke sesbírání pár ukrytých předmětů, které bych jinak neviděl. Jaké „bugy“ nejvíc bavily tebe?

Řídit vozidla je na rozdíl od minulého dílu zábavné.

HS: Třeba takové ty situace, kdy do tebe někdo trochu vrazí a ty odletíš přes půl mapy daleko a ještě u toho zvládneš posbírat achievementy za dělání triků jako ve Spider-manovi. Na rozdíl od jedničky mě tu hodně bavila i jízda v dopravních prostředcích. Zatímco tam třeba balancování na bicyklu byl extrémní opruz, tady si osedláš třeba i raketové auto z Falloutu a přejedeš s ním celou mapu za pár okamžiků.

Mě na Goat Simulatoru 3 baví, jak jí můžu hrát ve splitscreenu s pětiletou dcerou, i po síti s dospělými a vždycky si tam dokážu najít zábavu. Hra vyšla v té nejnašlapanější sezoně, kdy jsem nevěděl, co hrát dřív, plus do toho ještě začalo mistrovství světa ve fotbale, a stejně jsem se k ní vracel minimálně obden. Na rovinu, je to hrozná blbost, ale ne vždycky má člověk náladu na The Last of Us, že jo. Já se parádně pobavil a vzhledem ke snížené ceně se nebojím tomu vpálit 80 %. Co ty?

OM: Goat Simulator 3 mě překvapil v tomto extrémně nabitém měsíci stejně jako tebe. Párkrát jsem ho upřednostnil před pokračováním příběhu v novém God of War, a to je opravdu co říct. Musím ovšem zároveň uznat, že hře hodně rychle dojde dech. Chvíli mě opravdu bavilo prozkoumávat herní mapu, nacházet podivné mise či vylepšení, kterými můžete vaší kozu vybavit. Pak jsem však přišel na to, že stejně mám pořád na zádech jen jetpack, který mi umožní se rychle přesouvat po mapě a občas křídla pro lepší manévrování, když se chci dostat na jedno konkrétní místo. Zbytek výbavy je takový „jé, co to dělá? Aha, super,“ a zpátky k jetpacku.

Po pár hodinách najednou zjistíte, že jste mapu už v podstatě vyčistili od těch největších podivností a najednou už vám zbývá jen lovit schované zlaté sošky a nebo prostě jen tak dělat paseku. A ačkoliv je herní mapa opravdu hodně detailní, i tak jsem měl pocit, že je na ní pořád dost hluchých míst, kam mohli autoři dát alespoň nějaký ten easter egg. Goat Simulator 3 rozhodně není špatná hra a na tu chvilku, kdy máte na mapě co dělat, je opravdu extrémně zábavná. Jen to všechno zase celkem rychle vyšumí a zbude už jen takový okoukaný sandbox. Za mě je to na 70 %.