RECENZE: Ed Sheeran dokazuje, že je písničkářem pro 21. století

Po třech letech od posledního alba označeného symbolem pro násobení a po ročním půstu od sociálních sítí je Ed Sheeran zpátky a v plné síle. Deska nazvaná Divide vyjádřená matematickým znakem pro dělení je dobře poskládaná kolekce.

Ed Sheeran opět prokazuje schopnost napsat písničky, které se zakousnou a nepustí. Ne nadarmo jsou jím napsané songy ozdobou řady alb jiných zpěváků v čele s Justinem Bieberem.

Přitom deska nazvaná Divide je vším, jen ne nahrávkou, která by od začátku do konce jela dle jednoho osvědčeného vzoru. Sheeran tu servíruje svoje typicky rapované skladby, které ani v nejmenším nejsou hiphopové, rap je tu jen jedním z výrazových příspěvků. Píseň Galway Girl představuje v podstatě skočnou irskou dupárnu o dívce, která hraje v irské kapele na housle, ale zamilovala se do Angličana.

Do podobného ranku spadá i New Man nebo úvodní Eraser, v níž si písničkář drze dovolil zdánlivě neladící doprovod a kulhající rytmus, aby se po několika odrapovaných slokách vše spojilo v dokonalé harmonii.

Skočné kousky střídají vyloženě tklivé balady, jako je Hearts Don’t Break Around Here či kytarově klavírní Happier, která trochu klame názvem, protože šťastnější je tu žena v náruči jiného muže a přátelé vypravěče ho zatím ujišťují, že to „jednou bude cítit stejně“. Ke kvalitám Eda Sheerana patří kromě nesporného skladatelského talentu i schopnost obklopit se správným týmem producentů. Těch se na albu, které obsahuje dvanáct a v de luxe verzi šestnáct písní, podílelo celkem sedm. Různého věku, původu i žánrového směřování. Odtud pramení i ona rozmanitost, ač desku spojuje autorův rukopis i zpěv.

Ze stejného titulu se nedá říct, že by první dva singly Castle on the Hill a Shape of You celou nahrávku vystihovaly či definovaly. Každá píseň je tu sama za sebe. Přesto obě skladby, které trhaly rekordy ve všech myslitelných hitparádách, patří k vrcholům alba, a to nejen proto, že jsou nejnaposlouchanější.

Divide

85 %

Ed Sheeran

V Castle on the Hill Sheeran rehabilituje a do jedenadvacátého století přináší zvuk starých U2. Nevtíravě nostalgický text o dětství ze skladby dělá skutečný klenot. Castle on the Hill i Shape of You zpěvák po ukončení svého „rádiového klidu“ přehrál v řadě show. Obzvlášť u druhé jmenované lze doporučit verzi s looperem, efektem, do něhož lze nahrát několik smyček a potom si je dle potřeby pouštět jako vlastní doprovod. Tohle je způsob, kterým Sheeran dokáže uhranout místa jako londýnský stadion Wembley. Hledejte „loop pedal version“.

Hudebník albem Divide dokazuje, že jeho dosavadní úspěch rozhodně nebyl módním výstřelkem a že na své kariéře dokáže tvrdě pracovat, aniž by se vzdal autorské lehkosti.

A ač si naživo vystačí s jednou kytarou a zmíněným pedálem, studiovou nahrávku dokáže okořenit pečlivou produkcí tam, kde je to účelné. I díky nové desce je teprve šestadvacetiletý zrzek z anglického Suffolku etalonem písničkáře dnešní doby.