V průzkumu, kterého se na přelomu ledna a února zúčastnilo 1 073 dotázaných, se server iDNES.cz snažil zmapovat, nakolik se lidé v Česku cítí bezpečně, zda se mohou domoci spravedlnosti, nebo jak vnímají ukládané tresty.
Seriál iDNES.cz Pokud právní stát funguje, jak má, je tato posloupnost zcela samozřejmá: po zločinu následuje trest. Seriál iDNES.cz o vězeňství, bezpečnosti a kriminalitě, který využil právě název slavného románu F. M. Dostojevského, mapuje názory veřejnosti na tyto oblasti. Vypráví také příběhy kriminálníků, přibližuje život za mřížemi, zároveň však tlumočí i zkušenosti a pocity „druhé strany“ - obětí trestných činů. |
K nejkontroverznějším patřila otázka, zda by lidé poslali se čtyřmi vrahy na smrt i nevinného. Pro odsouzení hlasovalo 45 procent respondentů, více než čtvrtina by raději neodsoudila nikoho. Zbylých 30 procent se nedokázalo rozhodnout. Podobné výsledky byly i u varianty s doživotím.
„Postoj k dvěma typům chyb justičního systému, tedy odsouzení nevinného a neodsouzení viníků, výrazně souvisí s vnímáním trestů a bezpečnosti celkově. Pro odsouzení jsou lidé, kteří vyžadují obecně tvrdší tresty, a skupiny s více konzervativními názory v téhle oblasti - muži, lidé s nižším vzděláním, ve starším a středním věku a z menších obcí. Častěji ho podporují lidí, kteří vnímají Česko jako nebezpečné. Přitom lidé, kteří byli někdy obětí kriminality, jsou spíše zdrženlivější,“ uvedl sociolog Medianu Daniel Prokop.
Podle psychologa Jana Šikla museli dotazovaní řešit vnitřní dilema, zda jsou schopní svým rozhodnutím poslat na smrt nevinného. „Řekl bych, že v člověku, ve mně či ve vás, se jako první ozve citlivost k tomu nezpůsobit křivdu a jsme zaskočeni tím vysokým procentem,“ uvedl pro iDNES.cz.
„Je tam ale druhý prvek, podle mě prvek strachu. Iracionální prvek, kdy jsem ochoten spravedlnost obětovat. Pokud bych měl výsledek interpretovat, postavit ty dva prvky vedle sebe, tak bych řekl, že je tu primární nějaký stupeň ohrožení,“ doplnil psycholog.
Průzkum pro iDNES.cz také ukázal, že se Češi ve své zemi cítí bezpečně. Za velmi nebo spíše bezpečnou ji označilo 77 procent respondentů. Tento výsledek potvrzuje například loňský žebříček mezinárodní organizace Institute for Economics and Peace, podle kterého je Česko šestou nejbezpečnější zemí světa. Místo svého bydliště považuje v průzkumu Medianu za bezpečné dokonce 84 procent dotázaných.
Bezpečnost v obci hůře hodnotí lidé, kteří někdy byli obětí trestného činu, a také respondenti z měst a obcí nad pět tisíc obyvatel. U nich to může být reakce na skutečně vyšší míru některých typů kriminality. Hodnocení bezpečnosti v Česku nesouvisí s osobními zkušenostmi. Kritičtější jsou obecně starší lidé s nižším vzděláním.
„Asi 29 procent lidí hodnotí Česko jako více nebezpečné, než svou obec. Opak přitom neexistuje. Tenhle jev existuje i u dalších oblastí, jako je soužití s cizinci. Globální hodnocení je více ovlivněno zprávami z různých zdrojů, které jsou často negativní. Pozitivní osobní zkušenost pak člověk považuje za výjimku, zatímco negativní generalizuje,“ myslí si Daniel Prokop z Medianu.
Přímou zkušenost se zločinem měla jen malá část dotázaných. Za oběť násilného trestného činu se označilo pouze šest procent lidí, majetkový trestný čin zažilo podle vlastních slov osmnáct procent respondentů. S oběma druhy měly zkušenost jen čtyři procenta.
„Častěji jsou obětmi, ale zřejmě i pachateli obou typů kriminality muži. Zkušenost s majetkovými trestnými činy často deklarují OSVČ, což se může týkat různých typů zpronevěr a podvodů v rámci podnikání,“ uvedla agentura Median.
Informace o zločinech a kriminalitě lidé čerpají nejčastěji z médií, a to 83 procent dotázaných. Sociální sítě jako hlavní zdroj uvedlo 22 procent účastníků průzkumu (nejvíce lidé do 24 let), sousedy a známé sedmnáct procent.
Zločin a trestHlavní zjištění průzkumu agentury Median pro iDNES.cz
|
Zajímavostí je, že lidé, kteří se ve svém bydlišti necítí bezpečně, často za zdroj informací označují sociální sítě a informace od rodiny. „Naznačuje to, že se na sítích šíří více lokální zprávy, zatímco masmédia informují celoplošně a lidé si na jejich základě utváří spíše obraz o celkové situaci v Česku,“ podotkl Prokop.
Vymahatelnost práva hodnotí Češi rozporuplně. U násilných trestných činů je dobrá podle 63 procent, u majetkových trestných činů ji za dobrou považuje polovina dotázaných. Názor lidí zhruba odráží objasněnost případů. Ta byla loni u násilných činů 82 procent, u krádeží či vloupání jen 28 procent (více o statistikách kriminality v roce 2016 čtěte zde).
Pocit nižší vymahatelnosti spravedlnosti mají podle průzkumu lidé, kteří se někdy stali obětí trestného činu, příznivci zpřísnění trestů i obnovení trestu smrti. „Postoje se příliš neliší v sociálních skupinách - nejnižší důvěra ve vymahatelnost práva je však mezi respondenty, kteří inklinují k volbě antiestablishmentových stran, jako jsou KSČM, SPD, Úsvit, či nechodí volit,“ uvedl Prokop.
Tresty by Češi přitvrdili, proti je jen každý desátý
Jednoznačný je výsledek průzkumu v otázce zpřísnění trestů. Mnohem tvrdší postihy žádají dvě třetiny lidí, proti je jen deset procent. Median zjistil, že pro ostřejší tresty se kloní hlavně lidé nad padesát let (70 procent z této věkové skupiny). Naopak u mladých do třiceti let to není ani polovina dotázaných.
Lidé si navíc myslí, že za nejzávažnější zločiny by měly být trestány i třináctileté a čtrnáctileté děti, které v současnosti nejsou trestně odpovědné. Stejné tresty jako dospělí by měly dostávat podle 39 procent dotázaných. Čtyřicet čtyři procent si myslí, že si trest zaslouží, ale mírnější. Pouze 13 procent dotázaných by hranici trestní odpovědnost u nejzávažnějších činů pod současných 15 let nesnižovalo.
O její změně se diskutuje často. Loni poslanci předložili návrh, podle kterého by bylo možné trestat děti za činy, za které dospělým hrozí doživotí (více o návrhu čtěte zde).
Méně přísní jsou respondenti v otázce ohlašování trestného činu, zejména u kamarádů či příbuzných. Krádež z dobročinné sbírky neznámým člověkem by nahlásilo 73 procent dotázaných, pokud by pachatelem byl známý, už by to bylo jen 61 procent a kamaráda či příbuzného by „naprášilo“ pouze 53 procent respondentů.
„Ochota k oznámení souvisí s pocitem vymahatelnosti práva. Krádež spáchanou neznámým člověkem by oznámilo 85 procent lidí, kteří si myslí, že se lze domoci spravedlnosti v majetkových trestných činech, a jen přes 63 procent těch, kteří vymahatelnosti nevěří. K ohlášení neznámé osoby jsou výrazně ochotnější ti (87 procent lidí), kteří se někdy stali obětí trestného činu,“ uvedl Median.
Pro trest smrti je mírná většina
Pro znovuzavedení trestu smrti se vyslovilo 53 procent dotázaných. Nejvíc zastánců - 60 procent - má u lidí mezi 45 až 65 lety. Výsledek je podobný průzkumu CVVM z loňského června, kdy absolutní trest podpořilo 58 procent respondentů. Jeho podporovatelů dlouhodobě ubývá. Trest smrti byl v Československu zrušený v červenci 1990, jeho obnovení zapovídá Listina základních práv a svobod.
V průzkumu Medianu se ukázalo, že podpora trestu smrti nesouvisí s tím, zda byl tázaný obětí zločinu. „Zkušenost s trestným činem nehraje významnou roli ve vnímání přísnosti trestů. Mnohem více se zde projevuje pocit ohrožení, ale i generačně podmíněné hodnoty - důraz na to, že společnost má vynucovat pořádek a pocit, že v současnosti jsou pravidla příliš volná,“ podotkl Prokop.
Odstrašující, a tedy preventivní účinek trestu smrti přitom nebyl nikdy potvrzen. „Obecně v zemích, kde trest smrti je a uplatňují ho, byť výjimečně, není pozorováno nějaké výrazné snížení závažné kriminality,“ řekl iDNES.cz ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Miroslav Scheinost. Jako příklad uvedl některé státy USA.
„Osobně nevěřím na odstrašující účinek trestu smrti. Ten je ukládán za nejtěžší trestné činy, zejména vraždy. Když je člověk páchá v afektu, tak v té chvíli o trestu neuvažuje. U připravovaných vražd pachatel víceméně počítá, že nebude odhalen, a snaží se postupovat tak, aby vypátrán nebyl. U nájemných vražd je riziko potrestání součástí ceny,“ dodal Scheinost.
Velký rozdíl mezi odpůrci a příznivci je v tom, zda považují trest za spravedlivý (85 % příznivců a zhruba 35 % odpůrců) a zda se obávají rizika omylu a odsouzení nevinného (50 % příznivců a více než 80 % odpůrců).
Lidé odpovídali i na dotaz, jaký je podle nich význam vězení. Nejvíce - 42 procent - uvedlo, že hlavním cílem je napravovat. Třicet procent vyzdvihlo funkci kriminálu jako místa, které izoluje zločince od společnosti. Dvacet pět procent vnímá vězení hlavně jako trest. V Česku v současnosti v 35 věznicích pobývá 22 688 vězňů (stav ke 14. únoru).
„Zajímavým zjištěním je, že lidé s vyšším vzděláním a lidé, kteří nepodporují trest smrti a obecně vyšší tresty, častěji vidí hlavní funkci v nápravě odsouzených. Lidé s nižším vzděláním a ti, kteří jsou pro trest smrti a obecně podporují vyšší tresty, častěji říkají, že funkcí vězení je trestat a izolovat,“ uvedla v komentáři k výsledku agentura Median.
Právo prezidenta udílet amnestie oslovené rozdělila
S tresty souvisejí i milosti a amnestie, které má v Česku právo udělovat prezident. První z institutů by hlavě státu ponechalo 74 procent dotázaných. Třicet pět procent z nich souhlasilo za podmínky, že se na tom bude podílet například premiér či ministr spravedlnosti.
Výsledky průzkumu okomentuje v úterý v Rozstřelu ministr PelikánPokládat otázky můžete už nyní |
Podpora milostí stoupla oproti výzkumům Medianu z období prezidentství Václava Klause. To naznačuje, že lidé pozitivně hodnotí, že prezident Miloš Zeman s tímto institutem šetří - za čtyři roky uložil jen pět milostí (více o posledních omilostněných čtěte zde), zatímco jeho předchůdce Klaus jej využíval hojně.
U amnestie nebyl výsledek zdaleka tak jednoznačný. Právo na její uložení bez jakýchkoli podmínek má mít prezident podle sedmnácti procent dotázaných. Osmatřicet procent by mu ji ponechalo jen s povinnou kontrasignací. Nejvíce - čtyřicet procent lidí - by tuto pravomoc hlavě státu sebralo.
„Postoj k amnestii je rozpolcený a pokud ji respondenti podporují, tak většinou s vyšší aktivitou dalších institucí, což může mimo jiné být důsledek amnestie Václava Klause, kterou provázely dohady o netransparentnosti její přípravy,“ komentoval výsledky Daniel Prokop z Medianu (všechny články o Klausově amnestii čtěte zde).
Na Roma byli lidé tvrdší, častěji chtěli vězení a veřejné práce
Součástí průzkumu byla i otázka, která se lišila pro náhodně vybrané poloviny dotázaných. Jedna část dostala dotaz, jaký trest za krádež by navrhli 17letému mladíkovi, druhá část navrhovala postih pro stejně starého Roma. Rozdíly v odpovědích nejsou výrazné, ale je patrné, že k Romovi byli někteří lidé přísnější. Nejvyšší nepodmíněný trest vybralo u Roma deset procent respondentů a neroma jen čtyři procenta.
„Zdaleka ne všechny skupiny společnosti měří Romům výrazně přísnějším metrem. Požadavek přísnějšího trestu pro Roma je ale významně častější ve skupině nad 55 let, mezi lidmi bez maturity, mezi lidmi, kteří jsou určitě pro trest smrti a hodnotí bezpečnost v ČR jako horší než ve své obci,“ uvedla agentura.
„Hodnocení může souviset se socioekonomickým postavením, které ovlivňují postoje k minoritám, autoritářským zaměřením respondenta i s představou o kriminalitě v České republice. Naopak nesouvisí s deklarovaným osobními zkušenostmi s kriminalitou,“ vysvětlil Prokop.
Návrh trestů pro Roma a neroma se však nelišil jen v přísnosti mezi lidmi, kteří zvolili nepodmíněné tresty. Mezi mírněji trestajícími se u Roma lidé častěji klonily k pokutě a veřejným pracím a u neroma k podmíněnému trestu.
Veřejnost také podle průzkumu výrazně přeceňuje kriminalitu cizinců. Podle odhadu respondentů mají na svědomí 29 procent trestné činnosti v Česku. Skutečnost je podstatně nižší - v roce 2015 to bylo sedm procent, v roce 2016 9,1 procenta.
Otázka byla inspirovaná průzkumy IPSOS Mori. Ty ukazují, že lidé mají v některých případech tendenci nadhodnocovat frekvenci negativních jevů spojených mimo jiné s cizinci.
„Známý Thomasův teorém říká, že když je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích. Prezident Trump například tvrdá protiimigrační opatření často zaštiťuje argumentem kriminality. Přitom lidé narození mimo USA tvoří v Americe asi 4,6 procenta vězňů a 13,3 procenta běžné populace. Jejich kriminalita je spíše podprůměrná, pro politická rozhodnutí je ale důležitější obraz. Ten nás může dovést k paušálním opatřením tam, kde by i z hlediska bezpečnosti byla lepší přesně cílená,“ myslí si Prokop.
