Trenéři Ondřej Rybář a Michael Málek si před startem mužského sprintu lepí na tváře srdíčka s českou vlajkou. Na střelnici mají nachystané i dva kelímky s horkým čajem.
„Jeden je sladký a jeden hořký,“ povídá Rybář.
Také závod, jenž právě začíná, pro ně může mít obě tyto příchutě.
Bohutice, Frenštát, Otrokovice, Praha, Brno, Kolín... Číst nápisy na vlajkách fanoušků je jako studium zeměpisu České republiky.
Had diváků plynule vpluje do areálu. Fronty jsou minimální, organizace klape, tedy pokud pomineme čtvrt hodiny stávkující videostěny. Zahraniční biatlonisté si na mobily natáčejí český kotel.
Návštěva 25 500 diváků.
„To je šleha. Na to se ani nedá připravit,“ říká Ondřej Moravec.
„Snažím se tím vším nabíjet,“ pronáší Michal Krčmář.
„Pozor, za chvíli už to přijde,“ sděluje Rybář celému týmu do vysílačky. A když Krčmář jakožto první z Čechů vybíhá s číslem 9 na trať, vytáhne i mnohými bitvami ostřílený šéftrenér mobil, natočí se od dalekohledu k trati a zvěční si do svého archivu ten šrumec, ze kterého uši zaléhají.
Tak vidíš, jak ta polepšovna fungovala
Krčmář vybílí ležku a vše je krásné, než se v 17.48 český festival dočasně pokazí. Takřka simultánně mine Krčmář dva terče vestoje a Michal Šlesingr dokonce tři vleže.
„Trošku se zrovna zvedl vítr. Ale tohle nebyly chyby způsobené větrem,“ komentuje Rybář. Však i Krčmář později usoudí: „Asi jsem ty rány předržel.“
Český čaj je právě hořký. Kdo ho osladí?
Spasitel se jmenuje Ondřej Moravec. Dvě čisté položky a v cíli radostně vyplazený jazyk. Tak dlouho už své oblíbené gesto neudělal. Dlouho nebyl ani v první desítce. „Od únorového Canmore, kde jsem dojel devátý,“ připomíná. Potom jedenáct závodů nic. Až zase tady.
„Poslední dobou jsem býval na sprinty hrozně svázanej,“ nezastírá. Ve středu si tedy vzal jeho hlavu do parády biochemik týmu Emil Bolek. „Měl bys jít do závodu jako do Kolbenky,“ radil mu. „Prostě nic neřeš a odveď svoji práci.“
Což učinil. Při ležce si ještě počekal na podložce, snad aby udýchal řev fanoušků. Zato stojkou dal vzpomenout na svoji rychlopalbu. Ano, s takovou tu ohromoval během světového šampionátu 2013.
„Je jedno, kdo z nás tam vpředu je, hlavně že tam někdo je,“ oceňuje hned v cíli Krčmář, tentokrát osmadvacátý.
MORAVCOVA RADOST. Cíl, vyplazený jazyk, osmé místo a oslava v kotli.
Moravec končí osmý, s 26 vteřinami ztráty vyrazí do sobotní stíhačky. Navíc mnohými odepisovaný Jaroslav Soukup, minulý týden odeslaný do druhé ligy jménem IBU Cup, prožívá 19. místem osobní zmrtvýchvstání.
Soukup se jde po závodě vyjet, potká Rybáře. Šéftrenér ho poplácá po rameni a říká: „Tak vidíš, jak fungovala polepšovna v IBU Cupu.“
Vítězem dne je... Zbytečná otázka. Martin Fourcade, popáté za zimu. Co na tom, že po chybě vestoje ztrácel už 12 vteřin na Rusa Šipulina. V cíli triumfálně točí hůlkou.
SÁM VE SVÉ LIZE. Martin Fourcade.
„Martin nedotknutelný,“ píše o něm francouzský L ́Equipe.
„On těm ostatním prostě nedá k vítězství čuchnout. Ne, vážně nedá. Je úplně jinde než všichni další,“ pokrčí rameny Moravec.
„Jsem hrdý, že jsem v takové nádherné atmosféře mohl závodit,“ tvrdí vítěz.
Thank you Nove Mesto for the fantastic crowd! A pleasure to race in front of you! https://t.co/CLof1XuOeM
Anton Šipulin, aby toho na něj nebylo málo, se vzápětí musí na tiskové konferenci „utkat“ i s dotazy na téma dopingu ruských biatlonistů.
„Já jsem čistý,“ vyhlásí rusky rezolutně. „A z toho, co na nás McLarenova komise hází, jsem velmi smutný. Ukažte důkazy. Jinak to vše nedává smysl.“
A teď jsou na řadě ženy
V pátek na místo mužů nastoupí ženy, také na ně čeká trať sprintu.
Stojkou za dvě zahájila čtvrteční polední trénink Eva Puskarčíková. „O té dvojce radši už ani nevím,“ smála se o hodinu později. Následovala totiž série čistých položek.
„Před závodem mám ráda, když poslední položka na tréninku je za nulu. A to se povedlo,“ libovala si.
Hlučné skupince fanoušků rozdala autogramy. „Vyfotíte se s námi?“ Prosím, proč ne. Jako by ji nic nemohlo rozházet. „Zatím je ze všech holek nejklidnější,“ soudí také kouč Zdeněk Vítek.
Gabriela Koukalová při tréninku z deseti položek minula pouze jednou. Vítek se usmíval.
Benjamínek Markéta Davidová vyslovila přání, že se půjde podívat na večerní mužský sprint, aby co nejvíc nasála atmosféru kotle. „Radši ať se holky koncentrují na pokoji,“ reagoval však kouč.
Po večerech tudíž Veronika Vítková a Lucie Charvátová vyšívají.
„Je z nich úplná manufaktura,“ tvrdí Puskarčíková a sama podepisuje kartičky pro lovce autogramů. „Na jeden zátah dám tak dvě stě podpisů.“
Jak která z nich ustojí dnešní vroucí kotel, se Vítek neodváží odhadovat.
Jen se usměje: „U žen je dynamika změn v chování dost velká.“
