Na laguně Rodriga de Freitase, na níž před finále čtyřkajaku znovu zasvítilo slunce, Češi bojovali se Slováky o druhé místo. Nakonec skončili těsně bronzoví.
Kvarteto Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba znovu ukázalo svoji sílu - s výjimkou loňských Evropských her získalo medaili z velké akce čtvrtý rok v řadě. „Lépe to asi udělat nešlo,“ říkal Štěrba.
Po tom, co se dělo s Danielem Havlem, je pro vás zisk medaile úlevou?
Štěrba: Určitě. Hlavně jsem si přál, abychom mohli jet bez nějakých omezení. To se nakonec podařilo. Dan se z toho zázračně dostal. Dneska jsme byli ve formě a samotný závod už byl jen o tom, jak to zrovna vyjde. Myslím, že jsme to odjeli super, lépe to asi udělat nešlo. Samozřejmě kdyby to bylo ještě o pár centimetrů víc vpřed a bylo z toho stříbro, tak bych byl asi maximálně spokojený, co se týče výsledku. Ale i tak to tady byl ohromný zážitek, mělo to náboj i příběh s Danem, jak zabojoval a dostal se z toho. A jak jsme se podrželi jako parta. Stát na pódiu s takovými vodáky, jako jsou Němci a Slováci, to je pro mě neskutečný zážitek.
Havel: Jsem strašně rád, že jsem nakonec mohl startovat. Mohlo to dopadnout líp, ale Němci byli dneska úplně někde jinde. Se slovenskými kluky jsme podali prakticky rovnaký výkon, tam rozhodovaly kousíčky. Ale jsme spokojení s bronzem a šťastní, že to tak dopadlo.
Danieli, už jste cítil sílu?
Havel: Dneska jsem se cítil před závodem opravdu dobře, strašně jsem se na to těšil. Říkal jsem si, že náš závod trvá tři minuty, z toho minutu a půl se jede, minutu a půl to bolí. Ale je to poslední minuta a půl bolesti této sezony.
Co jste dělal poslední dva dny?
Co nejvíc ležel a spal. Jídlo jsem si hodně hlídal, za poslední den jsem měl akorát to, co by nemělo ublížit. Nejtěžší den pro mě byl čtvrtek, kdy se muselo rozhodnout, jestli nastoupím, nebo ne. To už jsem byl trochu s nervy v háji. Několik momentů jsem probrečel, byl jsem z toho hodně špatnej, ale kluci se za mě naštěstí postavili a chtěli se mnou jet. Za to bych jim chtěl poděkovat, i trenérům a doktorům.
Jak vážné to s vámi bylo? Nastoupil byste za každou cenu?
V tomhle to pro mě bylo strašně těžké. Já chtěl za každou cenu jet, protože tohle je olympiáda, závody na olympiádě se nevzdávají. Na druhou stranu jsem měl hrozný strach, abych klukům nepokazil jízdu tím, že budu oslabený. Já to ani nedokázal rozhodnout a nechal to rozhodnutí na nich, aby řekli, s kým chtějí jet. Jestli se mnou, nebo Kubou Špicarem, který bude se silami v pohodě, ale není v té lodi tak sehraný.
Doktoři vás ujistili, že to zvládnete dobře?
V první moment mi řekli, že to je tak padesát na padesát, jestli se to rozjede, nebo se to dá dohromady. Když viděli, co se mnou ta zpráva udělala - vyhrkly mi slzy do očí -, tak asi pochopili, že bude lepší mě ujišťovat, že to bude dobrý. A spíš mě psychicky podpořit.
Josefe, vy jste získal na letošní olympiádě druhou medaili. Jak si to užíváte?
Dostál: Ohromně. Trošku mi bylo líto, že jsem si nemohl užít medailové oslavy v úterý, kdy jsem měl stříbro. Říkal jsem si: Musím vydržet, ještě se soustředit na čtyřkajak. Trošku jsem se obával, že když to dopadne špatně, tak budou převládat negativní pocity. Dneska to dopadlo dobře, byť jsme byli kousek od stříbra, ale je to sport. Slováci se líp vyspali. Já jsem si neoholil vousy, takže to kilíčko v závodě bylo znát. Větší odpor vzduchu, za to se klukům omlouvám.
Teď půjdou vousy dolů?
Slíbil jsem přítelkyni, že to vydržím až domů, ale už mě to strašně rozčiluje.
V čem je Josefův největší přínos, Lukáši?
Trefil: Je to fenomenální kajakář, byl tady v laufu. Je hodně platný, ale všichni jsme měli dobrou formu. Já, Honza i Daneš přes ty problémy, které ho potkaly. Vyšlo nám to skvěle, příprava letos proběhla v pohodě. Před čtyřmi lety jsme měli problémy, letos to bylo dobré.
Získali jste bronzy v Londýně i v Riu. Oba po peripetiích. Jak se to dá srovnat?
Trefil: Tam to bylo také těsně s Maďary. Ale tam mi to bylo jedno, byla to radost. Teď po všech výsledcích a výkonnosti, co jsme čtyři roky měli, jsem doufal, že to bude o kousek lepší. Ale nezbývá nám než pogratulovat soupeřům.
Štěrba: Oba to byly pro mě strašně silné příběhy. Ani tam se do poslední chvíle nevědělo, jestli takhle nastoupíme, tehdy kluci neuvěřitelně podrželi zase mě. Věřili do poslední chvíle, že to dopadne. Naštěstí to dopadlo správně, vyrazili jsme v této sestavě, kterou dali dohromady trenéři, tehdy ještě Martin Doktor. Odjeli jsme takhle další čtyři sezony, pokaždé s medailí z mistrovství světa. Teď jsme to tu zase potvrdili i s tím handicapem, co se nám stal. I když naše posádka není úplně stejnorodá, co se jednotlivých členů týče, tak potvrzuje, že když je nějaký průšvih, tak to vždycky zvládneme.
