„Já moc nezpívám, protože to obecně moc neumím. Tak jsem si říkal, že je lepší, když to zazpívá někdo, kdo to umí. Možná dojde k tomu, že i zazpívám, ale budu muset potrénovat. Dejte mi rok, dva,“ prohlásil Prachař na křtu zbrusu nového soundtracku k filmu Padesátka a prvního vystoupení nové kapely.
„Zatím máme jednu píseň a už jsme schopni ji zahrát i naživo, což je dobré znamení,“ dodal.
Bývalí členové kapely Nightwork se dohodli, že nebudou fanouškům nic slibovat a aktivita Horala bude záviset od jejich volného času.
„Každý si žijeme úplně něčím jiným a když budeme mít volno a chuť, tak se sejdeme a uděláme třeba nějaké další písničky a třeba z toho něco bude. Ale nebudeme nikdy nic říkat ani slibovat, ani sami sobě, abychom pak nebyli zklamaní,“ prohlásil hudebník.
Přestože ho práce na veselých písničkách v Nightworku a nyní v Horalovi baví, nebyla to úplně hudba podle jeho soudku.
„Já skládám takové pomalé smutné písničky. Jako na pohřby spíš. Byl jsem rád, že jsem byl v takové družbě s chlapci, že vznikaly písně veselého charakteru. To bylo pěkné. Ale kdyby bylo na mě, tak já bych dělal takové posmrtné písně, ale k čemu by to bylo, že jo? Sám na pódiu a a ani v tom hledišti nikdo není, to je takové smutné. Tak si ty smutné písničky hraju doma,“ říká Prachař s tím, že sebekritika je mu vlastní.
„To mám takovou vlastnost po mámě, že nikdy se sebou nejsem moc spokojený. Závidím lidem, který mají velké sebevědomí a i přesto, že nic neumějí, tak se tváří, že je to fantastické. A ono to někdy úplně stačí. Někdy s tím svým sebevědomím tak trochu zápasím, i když to tak nevypadá,“ dodal.
