Dokumentární snímek s názvem „Milda“, jak Jakešovi od dětství říkali v rodině, bude hotov v příštím roce, premiéra je plánovaná na 1. března 2016. Pracuje na něm tým kolem režiséra Pavla Křemena. Ten chtěl, aby vzniklé dílo mělo název spíše s osobním, nikoliv politickým rozměrem.
Pohled do světa Miloše Jakeše přinese jeho osobní výpověď: Nejvíce si cení vyznamenání „za aktivní podíl na událostech února 1948“. Polibek mezi muži je naprosto normální, soudí, když je tázán na tradiční vítací rituál komunistů z dob totality. A dodává svérázný argument, že Merkelová se také líbá na pozdrav. A při dotazu na severokorejské koncentrační tábory pronáší zcela vážně, že pracovní tábor je správná věc.
K 17. listopadu 1989 a rozhánění demonstrací pak Jakeš v dokumentu podotýká, že „to jinak nešlo“. A „železnou oponu“ na hranicích hájí s argumentem, že když stát vyškolí člověka a vloží do něj peníze, nemůže si daný jedinec jen tak odejít žít za hranice.
K historii Československa Jakeš patří, říká režisér
Jakeš podle Křemena patří k novodobé historii Československa. „Ať chceme nebo nechceme, byl skoro při všem, co se v této zemi odehrálo od roku 1945 do roku 1989, zná zákulisí vysoké komunistické politiky a osobně poznal její hlavní hráče. A já neznám žádného jiného bývalého komunistického politika, který by byl ochoten a schopen o tom na kameru mluvit,“ řekl iDNES.cz režisér.
Náklady na snímek se podle něj pohybují v řádu statisíců korun, nyní jej točí „za své“. Doufá nicméně ve státní podporu, plánuje crowdfundingovou kampaň a počítá i se zájmem od České televize. „Že diváky Jakešův příběh zaujal, jsem si nedávno ověřil na festivalu dokumentů v Jihlavě, kde jsme promítali krátké ukázky z natočeného materiálu,“ poznamenal Křemen.
S Jakešem se režisér poznal loni při natáčení dokumentu o demolici hotelu Praha. „Zaujal mě, už když se blížil na staveniště. Malý, upravený, přesný, radikální. Vypadal skoro stejně jak před 26 lety, byl podobně oblečen a mluvil ve stejných frázích - kapitalisté, vykořisťování, uhlobaroni...“ líčí Křemen.
Každý ho pozná. Přijde nadávat, nebo si s ním udělat selfie
Příznačné podle něj je, že lidé někdejšího komunistického představitele bezpečně poznávají. Někteří mu přijdou nadávat, jiní se s ním chtějí vyfotit. Ale málokoho nechává chladným.
„Jeho osud je silným příběhem člověka, který prožil vzestup a pád. ‚Milda‘ také disponuje zvláštním druhem humoru. A pro mě osobně bylo rozhodující zjištění, že není pouze tou tragickou figurou z Červeného Hrádku, jak jsem ho znal z médií. Pro dokumentaristu ideální látka, pro diváky zajímavá a zábavná podívaná,“ říká.
Jakeše k natáčení dokumentu „získalo“ i to, že s ním tvůrčí tým mimo jiné projíždí místa, která jsou důležitá pro jeho osobní život i kariéru.
„Byli jsme na Šumavě v Brlohu, kde chodil do školy, ve Zlíně, kde se učil u Bati, v Kubově Huti a na mnoha dalších místech. Zároveň jej ale nijak nešetříme a bez slitování ho konfrontujeme s důsledky komunistické vlády, totality, zločinů padesátých let, nesvobodou nebo přímo s politickými vězni a oponenty. Řešíme s ním vše od komunistických rituálů a vztahů mezi vrcholnými funkcionáři po rozhodovací mechanismy tehdejší moci. A my nehodnotíme, my pozorujeme,“ vysvětluje přístup Křemen.
„Nikdy by nešel do restaurace na jídlo“
Režisér uznává, že Jakešova osobnost je svým způsobem fascinující. „Má velkou energii. Když jde k ženě, tak jedině s květinou a bonboniérou. Je přesný na minutu a když se s ním na něčem domluvíte, tak to platí. Zakládá si na čestnosti, poctivosti a skromnosti. Ta skromnost je taková, že během natáčecího dne Jakeš nepije, nejí a nejde na toaletu,“ líčí.
Bývalý generální tajemník, dnes třiadevadesátiletý a celkově zdravý důchodce, by si podle něj také nikdy nekoupil nic jen pro radost, nikdy by nešel do restaurace na jídlo a nechápe, že někdo má drahé hodinky či luxusní auto.
„Jak je tvrdý na sebe, tak je i na ostatní. Ve svých názorech je ‚zabetonovaný‘ a už je nezmění. Když mu na ulici někdo nadává, tak zatímco jiný by utekl, on k agresorovi přijde a vysvětlí mu, že se mýlí, protože dnes je 700 000 nezaměstnaných, a to za Jakeše nebylo. Zajímá se o současnost, o politiku domácí i světovou, jezdí po republice, pronáší plamenné projevy na komunistických srazech a očekává novou revoluci,“ uzavírá Křemen.
