Máme přece svůj vlastní film na dané téma Atentát, výsadkáři byli Čechoslováci čili naši, kostel Cyrila a Metoděje, kde se po činu ukrývali, je náš, příběh je náš, dějiny jsou naše – i ta ulice, kterou filmaři o víkendu zablokovali, je naše. Navíc to jistě natočí trapně, protože o nás nic nevědí, zní hlavní argumenty.
Tak jedno po druhém. Ano, zavřená ulice otráví. Tím spíše, že ve stejný čas blokovaly část metropole ještě jiné dvě akce, pochod Prague Pride a triatlon. Ovšem ty se klidně mohly konat kdekoli jinde, zatímco dotyčný chrám lze natočit právě jen tam, kde stojí – pokud filmaři nechtějí riskovat, že jim český divák vynadá za nepřesnost.
Navíc ve filmu Anthropoid hraje Praha konečně zase jednou Prahu, což potěší; nikoli Moskvu jako v Dítěti číslo 44, kvůli jehož natáčení se zastavilo i metro, nebo Budapešť, ve kterou se Praha změnila pro čtvrtou Mission: Impossible.
Jiná výtka směřuje k obsazení: Jana Kubiše hraje Jamie Dornan, proslavený lechtivou rolí milovníka s pouty a bičíky v erotickém hitu Padesát odstínů šedi. Jenže kdyby se způsobilost herců pro hrdinné charaktery kádrovala podle jejich předchozích rolí, těžko by si třeba Jiří Bartoška, jehož postava z Příběhů obyčejného šílenství též tíhne k sexuálním výstřednostem, mohl zahrát v Andělovi Páně přímo Boha.
Námitku „mrzký Hollywood přepisuje naše dějiny“ lze smáznout snadno. Režisér snímku Sean Ellis je rodilý Brit, tajný výsadek, o němž ve filmu vypráví, se plánoval v Londýně, parašutisté prodělali výcvik ve Skotsku, operace našich vojáků tedy tvoří i součást historie režisérovy vlasti, takže jej netřeba podezírat, že z neznalosti nebo touhy po efektu zalidní pražské ulice Robocopy. Navíc má zdejší koproducenty, zdejší poradce – a nežli zase budeme hrdě volat „naši“, vzpomeňme si, jak se západním odbojem zacházeli „naši“ za totality.
A co se Hollywoodu týče, už v roce 1975 u nás točili příběh o atentátu na Heydricha právě Američané. Jmenoval se Operace Daybreak, zahráli si v něm třeba Josef Abrhám, Josef Laufer či Vítězslav Jandák a udavače Karla Čurdu ztvárnil Martin Shaw neboli sympatický Doyle z Profesionálů.
Zkrátka rvát si vlasy nad výprodejem domácí hrdosti je dětinské. Stejně jako zastírat ekonomický zisk, jejž nám pobyt zahraničních štábů vynáší – a je rozhodně smysluplnější hostit britské vyprávění o našich statečných předcích než čínskou romanci, v níž asijská studentka hledá stopu nápadníka své babičky Josefa Nováka.
Cynicky vzato, čínský hit se nám vyplatil přílivem turistů, britský štáb zatím přehlídkou dobové vojenské techniky zdarma.
Zbytek se zjistí příští rok v kině. Včetně jediné věcné pochybnosti, jež v plačtivých debatách nad záběry z natáčení zazněla – jestli si Britové všimnou, že s Hitlerem se u nás jízda vlevo změnila v jízdu vpravo.
