Známe se už hezkou řádku let a nejeden půllitr jsme spolu vyprázdnili, předstírat vykání by bylo proto zbytečné.
Jak ses cítil, když jsem ti zavolal s tím, že jste soutěž iRampa vyhráli?
Na chvilku jsem zkoprněl, řekl si v duchu „Fakt, jo?“ a došlo mi to až po chvíli. Překvapilo mě to. Spíš jsem si říkal, že by mohly uspět jiné, mladší kapely, které mají širší základnu fanoušků, hlasujících každý den jak o život. Bral jsem to tak, že máme nový klip, pošleme ho tam a pochlubíme se.
Rozhodně jste se tedy do soutěže nepřihlašovali s tím, že musíte za každou cenu vyhrát.
Přesně tak. Potkal jsem se s jedním známým v restauraci a on mě o téhle soutěži řekl. Povídá - máte klip, tak ho tam pošlete. Trochu jsem se ošíval, my na ty soutěže a soutěžení moc nejsme. Ale nakonec jsem si řekl, proč ne. Žádnou váhu jsem tomu však nepřikládal a kluci z kapely už vůbec ne.
Říkáš, že na soutěže a soutěžení moc nejste. Přesto, přihlásili jste se už někdy do nějaké?
Nevybavuju si jedinou, do které bychom se přihlásili. Když nad tím přemýšlím, možná někdy v devadesátých letech něco proběhlo. Ale nijak jsme se tím nezabývali, prostě jsme hráli, pracovali a soutěže šly mimo nás. Jen v poslední době, s omlazenou sestavou, jsme se zúčastnili konkurzu na předkapely Smokie a Slade - a i když jsme, možná tak trochu naštěstí, nevyhráli, nedopadli jsme úplně špatně. Ale to není soutěžení kapel v tom klasickém slova smyslu.
Když se vrátíme ke klipu, s nímž jste vyhráli - jak se ti líbí? Teda, to je možná trochu hloupá otázka.
Ale ne, to je otázka, která je naprosto na místě a je pochopitelná. Odpověď však bude trochu komplikovanější. Snažil jsem se na něj koukat nezúčastněným okem, což je těžké. Dobře na mě ale působil už na první dojem. Když mi to pustili, líbily se mi barvy, na mnoha místech jsem ocenil střih. Musel jsem jen pominout fakt, že v klipu jsem většinou já, což není moc hezký pohled.
Jak jste se dostali k produkci, která se pod klip podepsala?
Náš kytarista a zpěvák David Kučera má kamaráda Martina Čepelu, který točil rallye Dakar a má na kontě tuším už i nějaký ten klip nebo dva. Spojili jsme se s ním a vyjádřil se ve smyslu, že by to rád zkusil. Základ scénáře jsme vymysleli společně s kamarádem Honzou Tomíčkem, podílel se na něm i baskytarista Aleš Hnídek. Potřebovali jsme někoho, kdo by nám to dotáhl, aby to mělo formu a příběh odsýpal. Martin se rozhodl, že nejlíp bude, když osloví svého dalšího kamaráda Lukáše Škodu. Ten se ujal režie, námi vytvořený scénář rozepsal do řádných obrazů a vymyslel k tomu spoustu zajímavých věcí. Jsou to šikovní a přitom málo známí kluci, kteří budou doufám točit i dál, protože spolupráce s nimi byla moc příjemná a bez zádrhelů.
Koncert skupiny Těla, který se odehrál v květnu v liberecké aréně.
V klipu je zajímavé to, že kapela hraje v plenéru na zahradě Lidových sadů a všichni jsou navlečení, protože je zima. Proč jste nepočkali na léto, kdy by kapela, hrající venku, působila přirozeněji?
On byl tenkrát ještě venku sníh, což se nám hodilo, protože já v písni vzpomínám na dětství a zpívám „blízko je k chrámu než napadne sníh“. Ale nijak jsme roční období, které v klipu bude neřešili. Řekněme, že je to taky tak trochu reminiscence na známý zimní festival Frozenfest, který se na zahradě Lidových sadů koná a kde jsme taky hráli.
Nedávno jste absolvovali úspěšný koncert v liberecké aréně, teď váš klip vyhrál v iRampě. Co po tomhle může ještě přijít dalšího?
Nejspíš už vůbec nebudeme hrát. Budeme jen točit klipy.
