„Já byl malý kluk, on už tehdy velikán. Největší profesionál s největší noblesou,“ líčí Renč první setkání s Ondříčkem v půli 70. let u obou filmů, které režíroval Ota Koval. „Vždycky všechno řešil v klidu, s úsměvem a jeho obrázky byly prostě geniální. Ne náhodou měl nominace na Oscara,“ líčí Renč.
Filip Renč ve filmu Jakub
Právě Ondříček s Kovalem v něm také vzbudili zvědavost na jinou než hereckou profesi. „Pamatuji se, že víc než to, co se děje před kamerou, mě zajímalo, co se odehrává za ní. Co tam Koval s Ondříčkem kutají, co si špitají. Vlastně mě dovedli k práci, kterou dneska dělám,“ dodal.
Podle Renče byl Ondříček jeden z největších filmařů, jací se tu kdy narodili: „Vůbec celá česká vlna 60. let je pro naši generaci vzorem a pokládám si za čest, že jsem mohl stát před jeho kamerou. Je mi to hrozně líto profesně i lidsky, mohu jen doufat, že už ho nic nebolí,“ dodal Renč.
