Skutečnost, že Bohuslav Sobotka obhájí funkci předsedy strany, byla známá od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že nebude mít žádného protikandidáta. Čekalo se jen, jak velkou podporu získá. S trochou nadsázky můžeme říci, že Babišových 101 procent hlasů to být nemohlo. Ale 85 procentní důvěru můžeme hodnotit jako velmi vysokou.
Delegáti tím poukázali na několik věcí: současná programová i personální linie strany má širokou podporu. Sociální demokracie má ve vládě největší odpovědnost a poměrně klidný a konsenzuální styl Bohuslava Sobotky může být lékem na turbulence, které od roku 2009 provázejí českou politiku. Delegáti sjezdu si zároveň patrně uvědomovali, že soupeření dvou táborů sociální demokracii velmi oslabovalo.
Hlasy pro Sobotku jsou rovněž poselstvím koaličním partnerům, především hnutí ANO, ale i prezidentovi: silný předseda ČSSD = silný premiér. Volbou utužená sociální demokracie je zároveň podstatným krokem pro posílení parlamentní politiky, která se u nás vždy opírala o stabilní politické strany, nikoliv o krátkodobě existující politická hnutí. Rok a půl před krajskými volbami si sociální demokracie nemohla lepší výsledek přát.
Výstraha pro Chovance
Na druhé straně není jednoduché vysvětlit, proč statutárním místopředsedou nebyl Milan Chovanec zvolen již v prvním kole, byť to bylo velmi těsné. Jistě, několik desítek hlasů mu ubral Jiří Dienstbier, ve druhém kole ministr vnitra porazil protikandidáta Jeronýma Tejce naprosto přesvědčivě.
Nižší podpora v prvním kole může být důsledkem Chovancova ne příliš povedeného projevu k delegátům, ale rovněž ještě důsledkem jeho politikaření a dvojité zrady na podzim roku 2013, kdy nejprve podtrhl Bohuslava Sobotku a vzápětí Michala Haška. A ačkoliv je Milan Chovanec nyní Sobotkovým spojencem, s jehož doporučením o místopředsednický post usiloval, přeci jen je první v řadě čekatelů na předsednický i premiérský post. Je pravděpodobné, že ne první, ale druhou či třetí větší Sobotkovu chybu využije ve svůj prospěch. Možná i právě proto přišla tato drobná výstraha.
Prohra Jeronýma Tejce je momentálně koncem dříve silného Haškova křídla, ale je dobře, že si pro ni šel. Milan Chovanec měl důstojného protikandidáta a Tejcova porážka konsolidovala stranu.
Sobotkův A-tým
Zatímco volba předsedy byla velmi rychlá, o volbě místopředsedů to neplatilo. Zejména těch řadových. Skutečným oslabením pro Bohuslava Sobotku by bylo, pokud by nebyl zvolen jeho spojenec Lubomír Zaorálek. To se však nestalo. Nakonec se do nejužšího vedení dostali lidé, o něž se premiér nyní opírá a jimž věří.
Neznamená to však, že sociální demokracie se nachází v jakémsi idylickém období. Naopak, s důvěrou, které se místopředsedům dostalo, je spojena značná odpovědnost. Nejen za styl a obsah současné politiky sociální demokracie, ale také za stabilitu strany. Jak to vypadá, když se skoro všechno prohraje, nám ukazuje vývoj ODS přinejmenším v posledních pěti letech. Tato cesta je pro ČSSD stále velkým varováním.
Zkrátka a dobře: pro sociální demokracii, vládu i společnost je poklidný průběh volební části sjezdu naší nejsilnější politické strany dobrou zprávou. Důvěra ve vládu i parlament je na mnohem vyšší úrovní, než tomu bylo během Nečasovy vlády. A důvěra v politické instituce je klíčová pro důvěru v demokracii jako takovou.
Bohuslav Sobotka získal 85 % hlasů. Suverénně tak obhájil post předsedy:
