Je to neuvěřitelné: seriál Osamělý jezdec, který se poprvé vysílal v rozhlasové stanici WXYZ 30. ledna 1933, dosáhl do roku 1954 celkem 2 956 dílů. V desetiletí 1947–1957 současně běžel jako televizní seriál. V 50. letech se Tonto a Osamělý jezdec dvakrát objevili i na filmovém plátně. A teď se k nim vrátil režisér Gore Verbinski.
Johnny Depp alias Tonto se na rozhovor v hotelu Mandarin v Las Vegas oblékl stylově - do roztrhaných džínů s opaskem ozdobeným indiánskými motivy.
Bylo složité prosadit film do výroby? Přestože je příběh pro americké publikum kultovní, to mezinárodní mu nemusí příliš porozumět.
Ono to není jednoduché ani s americkým publikem. Ze zdejších diváků vědí jen ti starší, kdo je Osamělý jezdec, protože s ním vyrůstali. Většina Američanů o něm nemá ani tušení. Nicméně: natočili jsme dobrý příběh s talentovanými herci, napsaný velkými scenáristy a režírovaný skvělým režisérem. A je docela zábavné se na něj podívat.
Souhlasili Navajové a Komančové, abyste představoval jednoho z nich, i když jeho jméno Tonto znamená hloupý, pošetilý?
Ano, slovo Tonto vlastně označuje vesnického hlupáka. Ale i indiáni se jeho postavou při promítání ukázek bavili a vytvořil se mezi námi nádherný přátelský vztah. Netrvalo dlouho a volala mi velká aktivistka boje za práva indiánů Ladona Harrisová, která si mě přála adoptovat do své rodiny kmene Komančů. Možnost stát se členem národa původních obyvatel Ameriky pokládám za největší ocenění, jakého se mi kdy dostalo.
Muzikant a herecJohnny Depp (9. června 1963) začínal jako muzikant v rockové skupině The Kids, která ho přivedla do Los Angeles. Když se její členové rozešli, přítel Nicolas Cage mu doporučil spolupráci se svým hereckým agentem. Výsledkem byly role v Noční můře v Elm Street či Oscary oceněné Četě. Na hvězdnou dráhu ho katapultoval Střihoruký Edward ve stejnojmenném filmu Tima Burtona. Z bohaté filmografie připomeňme alespoň Piráty z Karibiku či snímky Čokoláda, Arizona Dream, Libertin, Z pekla.  |
Ve vašich žilách ale jejich krev částečně koluje.
Díky původu prababičky z Kentucky jsem skutečně částečný potomek indiánských kmenů Cherokee a Creek.
Čím vás přitahují role psanců, vyvrhelů, lidí s jinými představami, než jaké má většina populace?
Jsou zajímaví tím, že dělají věci, které nás v podvědomí vzrušují, ale kterých se bojíme a nedokážeme je uskutečnit. Hlavním důvodem, proč jsem si přál hrát Tonta, byla snaha pokusit se narušit stereotyp o amerických indiánech. Tonto by měl být vedlejší postavou, jakýmsi asistentem hlavního hrdiny Osamělého jezdce, ale jak se diváci sami přesvědčí, tentokrát je tomu úplně jinak. V minulosti byli indiáni v hollywoodských filmech ukazováni špatně. Proto jsem si přál předvést Tonta jako někoho, kdo je nejen válečníkem, ale i čestným a ctihodným mužem.
Bylo těžké přeměnit se v indiána?
Viděl jsem řadu kreseb válečníků s pomalovanými tvářemi. Trošku se lišily od toho, co jsem sám použil. Zaujalo mě dílo Kirbyho Sattlera a jeho portréty válečníků. Pruhy dolů přes obličej a napříč přes oči mi připadaly jako rozložení člověka do čtyř směrů, jako by odhalovaly individualitu nositele a jeho emoční život. Jedna čtvrtina prozrazuje chytrost, další rozzlobenost, bolest a jedinečnost. Ty části jsem viděl, jako kdybych pitval mozek.
A co ten pták na hlavě?
Sattler v jednom z obrazů nakreslil ptáka letícího za hlavou válečníka. Připadal mi, jako kdyby se tam usadil, a řekl jsem si, že Tonto bude mít na hlavě havrana, který bude jeho duchovním průvodcem. Pro ostatní to je možná mrtvý pták, ale pro něho je velice živý.
Jak důležitý byl make-up?
Skutečně byl vším. Musíte se mu poddat a vlastně vám vymění spolu s kostýmy i kůži. V mé roli to bylo velice složité a trvalo to řadu hodin. Někdy jsem raději šel domů spát nalíčený, protože mi to druhý den ušetřilo řadu hodin v maskérské židli.
Prý jste měl během natáčení i dost neobvyklý zážitek.
Spadl jsem z koně. Určitě šlo jenom o náhodu. Jsem docela dobrý jezdec, ale občas se něco nepovede. Snažil jsem se koně vést, tak jak jsme to zkoušeli, a potom jsme změnili směr, abych byl blíž kameře. Byla to hloupost, kůň to nepochopil. Vše se stalo velice rychle a zároveň pomalu. Strach a adrenalin bušily, naštěstí vše dobře dopadlo. Vypadl jsem ze sedla, ale udržel jsem se na krku koně, jinak by mě asi rozšlapal. Měl jsem jen pár škrábnutí.
Před pár dny jste oslavil padesátiny. Bude to mít vliv na váš výběr rolí akčních hrdinů?
Kdykoliv půjde o součást americké historie, rád se na tom budu podílet, dokud to bude možné a pokud to fyzicky zvládnu. Obživit historické postavy a ukázat jejich pozitivní přínos společnosti mě baví víc než cokoliv jiného.
Pořád se nedokážete dívat na filmy, ve kterých hrajete?
Mrzí mě to, protože tak nevidím nádhernou práci řady přátel. Ale prostě se nedokážu na sebe na plátně dívat, to je můj odvěký problém. Jen jednou jsem to porušil - byla to podmínka producentů, aby na film dali peníze.
Začínal jste jako muzikant, pořád se o hudbu zajímáte?
Muzika je odjakživa mou největší a první láskou. Bavil jsem se s ní od dětských let. Nikdy jsem s tím nepřestal. Když jsem začal natáčet filmy, neznamenalo to pro mě, že hledám druhou kariéru. Jsem proto rád za každý okamžik, kdy si někde na pódiu zahraju na kytaru. A když mi potom posluchači tvrdí, že to docela umím, nebo mě kapela vyzve, abych si s nimi zahrál, jsem v ráji.
Cítil jste se někdy jako osamělý jezdec v Hollywoodu? A navštěvujete rád oblíbená místa, aniž by vás někdo poznal?
Často mám na sobě neobvyklé věci, abych se mohl objevit na veřejnosti. Připevním si umělý nos a vousy jako od rockové kapely ZZ Top, šátek přes čelo a přeji si, abych vypadal jako unavený bedňák nějaký kapely. Přesto jsem vděčný a šťastný, že jsem známý a populární.
Řekněte: bylo těžké odpoutat se od piráta Jacka Sparrowa?
Pořád je trochu ve mně. Skutečně mě asi nikdy neopustí.
Osamělý jezdec je vaší pátou spoluprací s režisérem Gorem Verbinskim. Co vás k sobě přitahuje?
Sešli jsme se při prvních třech dílech Pirátů z Karibiku a animovaném snímku Rango. Líbí se mi jeho styl práce včetně jeho úžasného respektu k absurditě.
