V obsáhlém rozhovoru, který vyjde ve čtvrtečním Magazínu DNES, si klade zásadní otázku: V jaké vlastně žijeme době? A nenabízí jednoduchou odpověď: "V hrozné. A v nádherné."
Proč v hrozné? "Pokud si někdo myslí, že jsme andělé a měli bychom žít v ráji, tak může tvrdit, že jsme občany slzavého údolí. Je to legitimní a bláhové." A proč v nádherné? "Není tu režim, který by nám podle rasy nebo třídního původu umožňoval nebo neumožňoval dosáhnout vzdělání a dělat práci, kterou dělat chceme. Není cenzura, můžeme cestovat po světě... Kdybychom našim předkům řekli, že máme tohle všechno a ještě si stěžujeme, tak by odpověděli: Zbláznili jste se? Jste rozmazlení tupci."
Pro věčné remcaly na dnešní příšernou dobu (jistě se jich pár najde i v komentářích pod tímto článkem) nemá Horáček pochopení. Pokud si například někdo stěžuje, že má těžkou a špatně placenou práci, Horáček podotýká: "Když vás to ubíjí, proč to děláte? Není to proto, že jste nevyvinuli dostatečné úsilí, abyste si osvojili nějakou pořádnou kompetenci? Jak říkával Louis Armstrong: Život je jako trubka: zní akorát tolik, jak do ní foukáš."
Michal Horáček pro Magazín DNES
Nedávno se podruhé oženil, má rok a čtvrt starou dceru, do které je evidentně zamilovaný. Nikdy mu prý nebylo lépe. "Čím jsem starší, tím víc si umím užít třeba i déšť. Dřív jsem si na to stěžoval, ale teď říkám prší, poroste tráva, květy se rozevřou, ptáci rozezpívaj... Kupodivu teď žiju nejkrásnější léta života. Vlastně mě trápí jenom jistota, že už si to tady nebudu prožívat kdovíjak dlouho."
Žokej Josef Váňa při premiéře klipu k písni V nedohledné dálce cíl, která doprovází nový dokument Váňa o osminásobném vítězi Velké pardubické. Na snímku také Lucia Šoralová (hudba), Michael Kocáb (zpěv) a Michal Horáček (text).
Desítky jeho fanoušků navrhují, aby se stal prezidentským kandidátem, on ovšem odmítá. "Jsem jiný než třeba Havel, který politiku miloval. Jsem příliš intelektuálem a vím, že se na všechno dá dívat z více stran, ale takhle politik uvažovat nesmí." Sám by zatím volil Zuzanu Roithovou, což je dle jeho názoru vzdělaná dáma s evropským rozměrem. "Ale možná se naskytne ještě někdo jiný."
Dárek k šedesátinám už si dal. S manželkou jeli minulý týden do Milána pokochat se freskou Poslední večeře páně od Leonarda da Vinciho. "A teď už nikam jezdit nechci, protože naše holčička je okouzlující a vlastně bych sám sebe poškozoval, kdybych někam odjel. Jsem sobec a chci být doma s naší Julií."
