Jak, kdy a proč protesty začaly?
Nepokoje vypukly ve městě Benghází na východě Libye v polovině února, jen čtyři dny po pádu egyptského prezidenta Husního Mubaraka. Východní region Kyrenaika vždy představoval baštu odpůrců diktátorského režimu Muammara Kaddáfího a úspěšné revoluce v Tunisku a Egyptě přidaly Libyjcům na odvaze.
Co se dosud stalo |
Režim odpověděl silou. Střelbu na demonstracích nepřežily desítky lidí. Protesty se pak rozšířily po celé Libyi. Rebelové ovládli východ a získali i kontrolu nad městy Misuráta, Závíjá a Zuára v okolí Tripolisu. K povstalcům zběhla i řada vojáků, policistů a představitelů libyjských kmenů.
Na straně Kaddáfího stojí nechvalně známá brigáda jeho syna Chámise, tajná policie a také žoldáci ze subsaharské Afriky placení z příjmů z ropy. Mí odpůrci jsou zfetované děti naverbované teroristickou organizací al-Káida, tvrdí libyjský vůdce.
Problém jménem Kaddáfí
"Vzteklý pes", jak Muammara Kaddáfího nazval bývalý americký prezident Ronald Reagan, se vlády nad severoafrickou zemí ujal v roce 1969, když vojenským pučem sesadil starého krále Idríse.
Libyjská revolta obrazemProhlédněte si nejlepší fotografie     |
Nyní se Kaddáfí odmítá vzdát moci, prý radši zemře jako mučedník. Při projevech se zapřísahá, že nemůže rezignovat, protože v zemi vykonává jen čestnou funkci "věčného vůdce revoluce". Muž, který se pyšní také pochybným titulem "nejdéle vládnoucí vůdce na světě" a při svých zahraničních cestách rád bydlívá v luxusním stanu, dříve podporoval různá teroristická hnutí. Stál například za pumovým atentátem na letadlo společnosti PanAm nad Lockerbie v roce 1988. (profil Kaddáfího čtěte zde)
Na konci 90. let se ale začal se Západem usmiřovat. Vydal teroristy z Lockerbie, vzdal se vývoje zbraní hromadného ničení a odsoudil teroristické útoky z 11. září. Západ na oplátku zrušil sankce a do země bohaté na ropu začaly proudit zahraniční investice. (o spolupráci Západu s Tripolisem čtěte zde)
Jakou roli hraje v nepokojích ropa?
Černé zlato je nejdůležitější složkou libyjského hospodářství. Země těží přibližně dvě procenta celosvětové produkce ropy, za normálních okolností zhruba 1,6 milionu barelů denně. Z toho asi 1,1 milionu barelů vyvážela, 85 procent exportu směřovalo do Evropy.
Během nepokojů se objem těžby propadl až o 50 procent, některé z přístavů nefungují. Ceny ropy Brent se vyšplhaly až k 120 dolarům za barel. Kaddáfího režimu plynuly také příjmy ze zemního plynu, který do Evropy posílal podmořským plynovodem Greenstream. Italská společnost ENI ho na konci února uzavřela.
Svět zareagoval sankcemi
Západ násilí páchané Kaddáfího režimem odsoudil. Rada bezpečnosti OSN 26. února schválila sankce proti vedoucím představitelům Libye, ten samý den sankce ohlásil americký prezident Barack Obama. Evropská unie se přidala o dva dny později.
Česko a Libye |
Z českých představitelů se k Libyi nejzřetelněji vyjádřil prezident Václav Klaus, podle něhož nyní budou mít problémy někteří lídři západní Evropy, kteří se v minulosti s Kaddáfím přátelili. V době nepokojů bylo v Libyi 37 Čechů, všechny se podařilo evakuovat pomocí lodí či leteckých speciálů cizích zemí. Nakonec odjeli i zaměstnanci ambasády včetně velvyslance Josefa Koutského.
USA nevyloučily v Libyi zbrojený zásah a poslaly ke břehům Libye dvě válečné lodi. Velká Británie navrhuje zavedení bezletové zóny. S ostrou kritikou přispěchal také Kreml, který Kaddáfího označil za politickou mrtvolu.
Nejkrvavější z arabské revoluce
Nepokoje vřou celým arabským světem. Vše začalo v prosinci sebeupálením tuniského stánkaře na protest proti úřední šikaně. Protesty organizované na internetu vzápětí vyhnaly prezidenta Zína Abidína bin Alího do exilu a přelily se do Egypta.
Husní Mubarak vládl zemi na Nilu tvrdou rukou třicet let. Demonstracím, jejichž symbolickým centrem se stalo káhirské náměstí Tahrír, dokázal odolávat jen osmnáct dní. Odstoupil 11. února a moc v Egyptě převzala armáda.
Proti svým dlouholetým vládcům se začali bouřit obyvatelé Ománu, Bahrajnu, Jemenu a dalších zemích Blízkého východu a severní Afriky. Frustrovaným Arabům zpočátku vadily vysoké ceny, nezaměstnanost a korupce, nyní vidí šanci na zásadní politickou změnu.
