Prioritou policie by mělo být co nejrychlejší zneškodnění útočníka. Ilustrační foto

Prioritou policie by mělo být co nejrychlejší zneškodnění útočníka. Ilustrační foto | foto: Radek Cihla, MAFRA

Proti střelci musí zasáhnout už první hlídka, říká česká policie

  • 297
Hned po řádění bratislavského střelce se objevily otázky, jestli policie zakročila správně. Redakce iDNES.cz zjišťovala, jak by v podobném případě postupovala česká policie. Oslovení se shodli, že jednat by měli už první policisté, kteří na místě střelby zasahují.

"Na místě je samozřejmě první policejní hlídka. Jak moc nebezpečná je situace, ale musí vyhodnotit už operační důstojník, který hlášení přijímá. A přivolaná hlídka rozhodně nemá sedět s rukama složenýma v klíně, musí jednat," řekla iDNES.cz mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká.

Hlídka se podle ní musí snažit zajistit bezpečnost jak svou, tak lidí v okolí. "Když pachatel bezhlavě střílí v hustě obydlených místech nebo například v obchodním centru, všechno se pochopitelně velice komplikuje," míní Kopecká.

Po střelbě v Bratislavě se objevily kritické hlasy, že se slovenští policisté nezachovali tak, jak měli. Místo tvrdého zásahu hlídka váhala, co dělat, a zásahové jednotce trvalo 45 minut, než dojela na místo.

Nejde čekat na specialisty ze zásahovky

To, že se střelec pohybuje v hustě zalidněné oblasti, ovšem rozhodně neznamená, že by policisté měli spoléhat na zásahovou jednotku, která je na podobné situace lépe vyškolená. "Pokud pachatel jen střílí kolem sebe a je jasné, že se s ním nedá domluvit, je prioritou přivolané hlídky takového pachatele zneškodnit co nejdříve," tvrdí mluvčí kriminálky.

Koneckonců policisté mají v autech neprůstřelné vesty, které si mohou kdykoliv nasadit. Alespoň tedy ti čeští. Obyvatelé slovenského sídliště se totiž svěřili, že museli přivolaným policistům půjčovat vlastní neprůstřelné vesty. V tamních panelácích totiž bydlí řada bývalých vojáků a policistů.

Podle šéfa Útvaru rychlého nasazení (URNA) Libora Lochmana je pro specialisty, kterým velí, důležité i to, kde a kdy podobný šílený střelec udeří. "Protože URNA sídlí v Praze a nemá krajské pobočky, je pro nás obtížnější dopravit se například do Ústí nad Labem. Na místo proto jako první vyráží krajská zásahová jednotka," popisuje Lochman.

Důležité je i to, v jakou denní dobu se střílí. "Krajské zásahovky mají pohotovost i přes noc, členové URNA večer odjíždějí domů, i když samozřejmě i oni musí být schopni do hodiny vyjet do akce. Pokud je ale střelec na ulici, jako to bylo v tomto případě, je pravděpodobné, že bude po všem, než zásahová jednotka vůbec na místo dorazí," odhaduje Lochman.

Podle něj by bylo nasazení policejních specialistů z URNA mnohem pravděpodobnější, kdyby se střelec někde zabarikádoval nebo měl rukojmí. I Lochman ale zastává názor, že zakročit by měla především přivolaná hlídka, která by měla vyklidit okolí a pokusit se střelce izolovat, aby nemohl ohrozit další lidi.

Česko podobnou střelbu nezažilo. Zatím

Podobné řádění, jako je to bratislavské, Česká republika nezažila. "Ale vyloučit se to samozřejmě nedá," varuje policejní psycholožka Ludmila Čírtková.

Poukazuje na to, že ani útok v Bratislavě nebyl úplně typickou masovou vraždou. "Bývá běžné, že pachatel zlikviduje cíle, se kterými má nějaký konflikt, což byla v tomto případě rodina v bratislavském bytě. Pak spáchá sebevraždu nebo uteče pryč," popsala pro iDNES.cz Čírtková.

Anebo je typické naopak to, že pachatel zaútočí na náhodné oběti například na ulici. Kombinace obého je však podle policejní psycholožky nepříliš běžná.

"Zvlášť v tomto případě je nejasná střelba po náhodných kolemjdoucích na ulici. Ale je možné, že střelci bylo jasné, že vraždou v bytě v podstatě spáchal společenskou sebevraždu a že už nemá co ztratit. A může tak na ulici střílet tak dlouho, než mu dojdou náboje," spekuluje policejní psycholožka.

Útoky šílených střelců jsou známé hlavně z USA. A není to náhodou. "Dostupnost zbraní ve společnosti je v podobných případech naprosto klíčová. Velmi důležité jsou i obecné nenávisti, které mezi lidmi panují," přibližuje chování bezhlavě střílejících maniaků psycholožka Čírtková.

A pokud někdo ztratí ve společnosti tvář, začne řešit, kdo za to může. "V první fázi se tak může jeho nenávist přenést na sousedy, následně pak na celou společnost. Navíc mají podobní útočníci pocit ukřivděnosti, myslí si třeba to, že soudy je přehlížejí nebo jejich problémy bagatelizují," doplňuje Čírtková.

Sociálně izolovaný člověk s přístupem ke zbraním pak může dojít k názoru, že už vlastně není nikdo, kvůli komu by měl dodržovat "pravidla hry", a zachová se podobně jako střelec z bratislavského sídliště.


Video