JAROSLAV FOGLAR
Rodiče, ale zároveň i spisovatel Jaroslav Foglar, mě vždycky vedli k tomu, abych se za sebe nemusel stydět - abych nelhal, abych se choval co nejslušněji... Člověku se to vždy nepodaří, někdy uhne, ale snažil jsem se, a s Foglarem jsem se mnohokrát setkal osobně a rád. Slávek Šimek byl totiž velikým fanouškem foglarovek, takže ho zval do Semaforu - s Foglarem se dalo výborně povídat. Dodnes si každou chvíli vezmu třeba nějaké Rychlé šípy a začnu si tím listovat.
FRANK SINATRA
Toho jsem osobně nepoznal, ale je pro mě důležitý velmi - naučil mě zpívat, frázovat. V našem obýváku bylo rádio, kde jsme v 50. letech poslouchali vysílání pro americké vojáky, a díky tomu jsem zjistil, že to, co nám komunisti předkládají jako populární hudbu, je příšerný paskvil. S bratrem jsme propadli americké muzice a mě nejvíc zaujal Sinatra, kterého komunisti obzvlášť nenáviděli, že prý je mafián a imperialista. Mě ale zajímalo, jak nádherně mluví Sinatra v tónech, čímž mě zaprvé hodně naučil anglicky, a zadruhé jsem od něj mohl kopírovat skvělé frázování.
JIŘÍ GROSSMANN
Není pravda, že by byl důležitějším autorem než Šimek, to jsou řeči. Všechno psali rovným dílem, já u toho často seděl v kavárně Slavia - Jirka kouřil, a Šimek byl zapřísáhlý nekuřák, ale kouř mu šel vždycky do očí, takže se zvedl, popošel, a kouř si ho vždy znovu neomylně našel... Grossmann nebyl důležitější autor, ale pro mě osobně byl důležitější v tom, že mi napsal první krásné české texty. Jednoho dne řekl: Prosím tě, zpívej česky, ať ti ty lidi rozuměj... Byli jsme velmi dobří přátelé a vzpomínám, jak jsme točil poslední televizní Návštěvní den, těsně předtím, než Jirka umřel. Ten pořad se pak ani nevysílal, protože už bylo vidět, jak je nešťastný. Přišoural se za mnou z pódia a řekl, "prosím tě, Pavlíku, můžeš mi pomoct sednout? Já se necítím zcela dobře..." Nejsem silák, ale teď jsem ho vzal do náruče jako dítě, protože vážil polovinu původní váhy, a posadil jsem ho do křesla. Taková je moje poslední vzpomínka.
MIROSLAV HORNÍČEK
Další klíčová postava - osm let jsme spolu hráli představení jménem Dva muži někde. Kamarádil jsem hlavně s jeho synem Honzou a byl jsem skoro u toho, když zemřel - v Šárce se točili Byli jednou dva písaři a já Honzovi řekl, že už jedu domů, jestli nechce jet se mnou. Ale on, že prý ne, že si zarybaří. A pak ho našel režisér Roháč utopeného v rybníku. Honza míval výpadky vědomí, při jednom z nich spadl do vody a utopil se... Horníčkovi mě pak často zvali k sobě do Kytlice, a když Semafor nabídl, že můžu mít recitál, tak jsem to Horníčkovi řekl a on: "Co s tebou mám dělat, vole, tak já to napíšu." Hráli jsme v něm spolu a měli výsadní šatnu Šlitra a Suchého, ve které v podvečer často seděl unavený starý Horníček a ptal se, "co budeme dneska dělat, já jsem úplně vyřízenej. Víš co? Skoč dolů a přines dvakrát dvě věci červenýho!" Tak jsem víno přinesl a za půl hodiny byl Horníček na jevišti jako mladík.
JAN KAPLICKÝ
Nejlepší kamarád. Poznali jsme se jako začínající gymnazisti, oba dva zapálení modeláři, já stavěl letadla, on lodě. V knihovně jsme četli americké a britské časopisy, chodili jsme spolu za holkama, bylo to přátelství na život a na smrt, které přetrhl vpád okupačních vojsk v srpnu 1968. Byl to on, kdo mi tenkrát v noci zavolal, jestli slyším ten hluk, že nás obsazujou, a udělali jsme poradu, co dál - jestli neodejít ze země. On šel, já už byl chycený hudbou, a tak se naše cesty zeměpisně rozešly. Ale od 90. let jsme se zase běžně vídali tady i v Londýně, a byl jsem to já, kdo se jako jeden z prvních dozvěděl, že vyhrál soutěž na národní knihovnu. Oslavili jsme to, ale všichni víme, jak se případ vyvíjel. Veliká křivda. Když někdo vyhraje soutěž, tak vyhrál soutěž, a řeči kolem jsou nesmyslné, byť by je říkal pan prezident. Ale prezidentovy řeči, myslím, Kaplického tolik neranily, jeho ranili kolegové, dokonce i naši známí, kteří se do něj pustili jak hejno sršňů, protože mu záviděli... S jeho smrtí jsem se nesmířil, byla to štvanice.
Čtěte v magazínu DNES
V rozhovoru MF DNES dále čtěte:
Proč se Bobek ženil až po čtyřicítce?
Jaké měl největší průšvihy v Semafora?
Proč chtěl roku 1990 ukončit kariéru?
Proč potkával nebožtíky?
A jak vyléčil impotenci?
