Se svým klubem neprožívá zrovna nejpříjemnější období. Ale když jde s klukem na trénink, vždycky pookřeje.
Václave, jaký z vašeho syna roste hokejista?
Spíš obranář, nic neodflákne. Vidím, jaký má přehled, jak chce nahrát. Dobře bruslí. Jinak je to hlavně drtič. Je na svůj věk o hlavu větší než ostatní pidižvíci, takže když se s někým srazí, bolí to ty druhé. Taky už tu kluci párkrát brečeli.
Prospal a drtič? To bude jednou nezvyk.
Hlavně, že ho to baví. Vždycky když dá gól, tak vidím, jak se po očku podívá sem na tu tribunu. To samé jsem jako malej dělal i já.
Má i vaši dvacítku.
Samozřejmě. Když už ji nosím já, tak ještě aby měl něco jiného. Ptali se ho i ve škole, jaké je jeho nejoblíbenější číslo. Řekl jasně: dvacítka přece! Je to fajn. Tady nikdo neřeší, že se jmenuje Prospal. Nikdo ho se mnou nesrovnává. Vidíš tamtoho prcka? To je zase malej Recchi. A tamhle vzadu bruslí syn maséra Tampy.
Václav Prospal33letý útočník Tampy Bay, v jejímž dresu začínal tuto sezonu soubojem v Praze proti Rangers. |
Už jste vzal mladého na Floridě i na ryby?
Hlavně loni jsme jezdívali. Za minulého klubového vedení jsme dostávali víc volna, každou neděli jsme jezdili za rybami na pláž. Letos je to těžší, ale někdy to taky vyjde.
Baví to mladého?
Baví. Ale pořád je to malý kluk, který u toho vydrží patnáct dvacet minut a už se ptá: Taťko, kdy pojedeme domů?
Kdy jste poprvé držel prut v ruce vy?
Děda Boháč z mamčiny strany byl velkej rybář. Brával mě s sebou. Po něm jsem zdědil i staré pruty, veterány. Mám sice už dávno novější, ale tyhle jsou pořád na Hluboké v garáži.
Musí se na floridské ryby jinak než na jihočeské kapříky?
Určitě. Tady jsou dravci. Když mají chuť, sežrali by všechno. Kupodivu jsem na Floridě ryby dlouho nechytal. Až když sem loni přijel Honza Hlaváčů, tak mě do toho zase zbláznil. Teď si chceme se Standou Neckářem půjčit loďku a vyrazit do zálivu.
Tady to není moc na chytání ze břehu, ne?
Taky se dá chytit pěkná ryba, když stojíš na pláži do půli těla ve vodě. Tak jsem chytil pár žraloků.
Chytáte žraloky ve chvíli, kdy stojíte ve vodě?
Ale to jsou malé kousky. Mají třeba padesát, šedesát centimetrů. Hodíš tam kus mrtvé rybičky a je to. Ale je fakt, že z lodě už jsem chytil i metrového žraloka.
Umíte u vody zapomenout na hokejové trable?
Těžko. Hlavně teď je to těžké. Po úterní porážce s Floridou se můžu přiznat, že hokej úplně nenávidím. To je neštěstí, jakou hru my, nebo přímo já, předvádíme. Vůbec nedáváme góly.
Však jsem se chtěl zeptat, zda vám to v poslední době jde spíš s hokejkou, nebo s prutem.
Právě, že ani s jedním. I když jdeme na ryby, všechno chytí Standa Neckář.
Kdybyste chytil zlatou rybku, která by vám za puštění zajistila angažmá kdekoli na světě, vybral byste si zase Tampu?
O tom bych v žádném případě nepochyboval.
I přes současnou mizérii?
Ale to se může stát v jakémkoli týmu. Věřím, že se to jednou otočí a my zase začneme vyhrávat. Nám se v Tampě s rodinou moc líbí, mám tady skvělé spoluhráče. Že se zrovna nedaří? No jo. Ale když člověk přijde domů, trochu na to zapomene.
Už se stalo, že by vás děti utěšovaly z hokejového splínu?
Vašík se mě právě dneska ptal, co se děje. Odpověděl jsem, že tatínek je naštvanej, protože se nám nedaří a nedáváme góly. On, že je to prý jedno, že jsme hráli dobře. Tak jsem mu musel vysvětlovat, že tatínek je tady od toho, aby ty góly dával.
Před týdnem vám odvolali kouče Melrose, vystřídal ho Tocchet. Změnilo se s Lightning něco k lepšímu?
Myslím, že ano. Hrajeme hokej nahoru, dolů. Ne takového zanďoura jako předtím. Vytváříme si daleko víc šancí. Přestože výsledky zatím nebyly bůhvíjaké, na posledních dvou zápasech to snad už bylo vidět.
Při začátku sezony jste v Praze říkal: Máme setsakramentsky dobrý mančaft. Myslíte si to i po tom bídném rozjezdu?
Určitě. Věřím, že někdo švihne zázračným proutkem a my konečně začneme dávat góly. Jistě, zatím to nějak nejde. Pod koučem Tocchetem ale věřím v obrat. Sezona není ztracená. Pořád se to dá otočit.
