Za hotové dříví dvojnásobekNení tajemstvím, že cena palivového dříví je tím nižší, čím "neopracovanější“ formu má. Zatímco za kubík metrové kulatiny se může zaplatit 800 korun, stejné množství třiceticentimetrových polen připravených přímo do krbu nebo krbových kamen může stát dvojnásobek. |
Topení dřevem má jedinou nevýhodu. Připravit zásobu na celou zimní sezonu dá opravdu hodně práce. Nejen že je třeba dřevo nařezat, to usnadní motorová pila, ale hlavně naštípat. A to není práce pro manekýny.
Nejen podle krbu
Pro ty, kdo mají možnost lacino sehnat palivové dříví v kulatině a zároveň jsou do přípravy ochotni investovat svoji energii, se může stát ideálním pomocníkem elektro-hydraulická štípačka dřeva. Prvotní investice sice není malá, časem se ale může vrátit tím, že není třeba kupovat drahé dříví připravené přímo na zátop.
Štípačky se vyrábějí v horizontálním nebo vertikálním provedení. Skládají se z robustního rámu, elektromotoru, čerpadla, pístu, štípacího klínu a ovládacích prvků pro maximální bezpečnost provozu. Vybírat by se mělo nejen podle ceny, ale i podle toho, jak velká polena se vejdou do krbové vložky. Jiný stroj koupí ten, pro koho je palivové dříví primárním zdrojem tepla, jiný zase člověk, kdo si chce jen občas v obýváku vykouzlit atmosféru živého ohně.
Horizontální štípačky jsou velmi skladné a kompaktní. Váží kolem 50 kg a hodí se k dělení menších kusů palivového dřeva obvykle do průměru 25 cm a délky až půl metru podle výrobce a typu. Tyto "malé“ štípačky se zapojují do běžné zásuvky, motor mívá příkon kolem 1500 wattů.
Pro větší a delší polena se doporučuje připlatit a koupit vertikální štípačku. Mívají nastavitelnou pracovní výšku podložní plošiny a také mnohem větší výkon potřebný pro štípání opravdu velkých polen, do kterých se již sekerou nelze prakticky pustit. K pohonu je zde již použitý silný třífázový motor o výkonu často přes 3000 wattů. Ten vyvine tlačnou sílu i přes 6 tun a bez problémů se tak mohou štípat polena dlouhá 1 metr a o průměru větším jak 30 cm. Hmotnost těchto strojů bývá hodně přes 100 kg, proto jsou vybaveny kolečky, která usnadňují manipulaci.
Součástí běžné výbavy je i vyměnitelné příslušenství. Štípací klín je možno doplnit štípacím křížem, který polena rovnou čtvrtí. Zatímco u běžné malé horizontální štípačky se kulatina musí dělit nadvakrát, velké silné vertikální stroje celou operaci provedou najednou.
Pro bezpečnost
Důležitým faktorem u obou druhů štípaček je maximální bezpečnost. U horizontální štípačky je po vložení polena nutné oběma rukama uchopit ovládací páky na boku stroje, tím se zabrání jakémukoliv úrazu rukou v štípacím prostoru. Vertikální štípačka je vybavena kleštinami, do kterých se zafixuje poleno pomocí rukojetí, čím se zabrání případnému odlétnutí rozštípnutých částí do stran.Teprve tlakem na obě rukojeti směrem dolů se uvede do činnosti štípací klín. Při uvolnění alespoň jednoho ze spouštěcích tlačítek okamžitě vyjíždí štípací klín zpět do výchozí polohy.
Jde to i trnem
Mimo klasické štípačky existuje i systém, který špalky neštípá, ale trhá. Kuželový trn je opatřen závitem, který se do dřeva zavrtá a roztrhne ho napůl. Tento systém se možná někomu podaří postavit i doma třeba ze starého elektromotoru (to je ale opravdu práce pro hodně zdatného kutila, který nejenže zvládá práci se svářečkou k výrobě kovového rámu i s elektrickým zapojením), ale lze ho i jako doplněk dokoupit k tovární cirkulárce.
Znáte někoho, kdo si vyrobil štípačku dřeva podomácku a perfektně mu funguje? Napište nám na adresu redakce. Jeho výrobek rádi představíme a zkušenosti se stavbou předáme i ostatním.
