Kolik make-upu na vás při natáčení spotřebovali?
Strašně moc, celou tvář jsem měla bílou, bezkrevnou, musela jsem být úplně bledá. Hraběnka byla silně anemická, chudokrevná – proto vlastně pila krev a v ní obsažené železo.
Fyzická podoba byla pro režiséra Jakubiska hodně důležitá?
Je to absolutní perfekcionista. Třeba ty nádherné účesy! Nebyly ale bezúčelné, ukazovaly na postavení, bohatství a extravaganci Alžběty Báthoryové. Zároveň odrážely dobu, kdy žila. Když jsem byla tak unavená, že jsem si ani nepamatovala text, stačilo, aby mě oblékli, nalíčili, načesali, a já se cítila jako hraběnka. Kdykoli jsem všechno měla na sobě, bylo to jako kouzlo, začala jsem se chovat a myslet jinak.
Takové kouzlo asi nebylo zadarmo. Jak jste ho přivolávali?
Kolikrát jsem vstávala v šest ráno, abych byla připravená na sedmou večer. Někdy jsme pracovali šestnáct hodin. Ty účesy byly hrozně těžké, takže jsem musela vymýšlet všechno možné, co by je mohlo podepřít. Nemohla jsem ani hýbat krkem, jako bych na hlavě nosila kameny. Pak jsem se radovala už jen z toho, že se můžu volně pohybovat. Byla jsem úplně u vytržení a všem jsem ukazovala: "Podívejte, podívejte, můžu kroutit hlavou!"
Až vám někdo po létech řekne jméno Juraj Jakubisko, co se vám vybaví? Kromě toho, že jste jezdila po hradech a celý den se líčila.
Zdá se mi, že jediné, co jsem kdy viděla Juraje dělat, bylo kroutit hlavou a opakovat: "Ne, ne, ne." (říká česky) Vysvobození bylo, když naopak říkal: "Ano, ano, ano." Každý milimetr filmu musel být dokonalý, jinak nebyl šťastný. Kouřil malé doutníčky a vždycky měl s sebou nádherné knihy, do kterých si maloval a dělal poznámky. Vypadalo to jako umělecké dílo. Jako kaligrafie.
Čtěte v magazínu DNES
Proč nechodila po hradních schodech? Jak se během natáčení dorozumívala s ostatními herci? A proč ji neustále bolela hlava? Celý rozhovor s herečkou Annou Frielovou čtěte ve čtvrtek v Magazínu DNES.
