Dospělý kasuár přilbový je vysoký asi 180 cm a váží 60 kg.
Charakteristickým znakem kasuára přilbového je kostěný výrůstek na hlavě. Slouží jednak jako ochrana hlavy, když se pták prodírá podrostem, jednak k rozhrabávání spadaného listí a půdy při hledání potravy. Hlava a krk jsou lysé, nápadně zbarvené. Kůže na spodní straně krku vytváří dva dlouhé laloky.
Kasuáři nemají samozřejmě na křídlech letky takového typu, jaký známe u všech létajících ptáků. Zbyly z nich vlastně jen středové ostny, ty jsou ale prodloužené, tuhé a ostré. Nejen že slouží jako ochranný krunýř při procházení hustou spletí rostlin, ale jsou i účinnou zbraní. Kasuáři používají křídel jak při obraně před nepřáteli, tak při vzájemných soubojích. Ostatní peří je řídké a lesklé.
Jako všichni tak zvaní běžci mají i kasuáři velice silné nohy. Jsou zakončeny třemi prsty s mohutnými drápy. Zvláště vnitřní prst nese dráp podobný dlouhé a ostré dýce. Kasuáří kopnutí není rozhodně nic příjemného a může způsobit vážné zranění. Při běhu dosahují kasuáři rychlosti až 50 km/h.
Domovem kasuára přilbového jsou lesy s hustým podrostem, a to až do výšky 3000 m n. m. Našli bychom ho na ostrovech Nová Guinea, Ceram, Aru a na australském poloostrově Cape York. Ve dne odpočívá skryt v houštině a za potravou se vydává za úsvitu, večer nebo dokonce v noci. Nejraději si pochutnává na šťavnatých plodech, které polyká vcelku. Protože je odkázán na potravu, kterou najde na zemi, a protože do jeho jídelníčku patří plody až 75 různých druhů stromů (a samozřejmě i hmyz, plži nebo houby), může žít kasuár jen tam, kde jsou lesy druhově pestré. Není proto divu, že plaší kasuáři doplácejí na kácení lesů a jejich početní stavy klesají.
Na rodinný život si kasuáři rozhodně nepotrpí. Po většinu roku se samotářsky toulají svým teritoriem. Až v době toku, který nastává na přelomu novoguinejského podzimu a zimy, lákají samci do svého území samice. Ozývají se hlubším, jakoby houkavým hlasem, krouží kolem své vyvolené a nadouvají krk i hrdelní vaky. Každý samec připraví hnízdo - mělký dolík na zemi, v hustém podrostu a vystlaný rostlinami. Na rozdíl třeba od afrických pštrosů snáší do hnízda jen jedna samice. Vejce jsou dlouhá asi 15 cm, tyrkysová, s výrazně strukturovaným povrchem a bývá jich od čtyř do osmi. Veškerou péči o vejce i mláďata přebírá samec. Je to on, kdo po 50 dní zahřívá vajíčka, dokud se nevylíhnou malí kasuáři pruhovaní jako starodávné bonbóny. A své potomky neopustí celý další rok. Nemusí je sice krmit, ale vodí je a žárlivě hlídá. Během prvního roku života přebarví mláďata do skořicově rezavého peří, do dospělého šatu však přepeří av ve druhém a třetím roce.
Kasuáři v pražské zoo
Chov kasuárů v Zoo Praha nemá dlouhou tradici a je možné ho rozdělit do dvou etap. První spadá do let 1954 až 1962, kdy jsme dovezli dvakrát po dvou jedincích, ani v jednom případě však nepřežili déle než tři roky. Druhá etapa začíná v roce 1979, kdy k nám přibyl první ze tří samců dovezených prostřednictvím firmy Ravensden. Rodiče našeho mláděte jsou z mladších ročníků, tak říkajíc v nejlepších letech. Samec se vylíhnul kdesi v divočině v roce 1988, odhadovaný věk samice, která pochází rovněž z volné přírody, je o rok nižší.
První v historii
Dne 11. května 1998 se vylíhlo první mládě kasuára přilbového v historii pražské zoo a po pravdě řečeno je to i první mládě ve všech českých a slovenských zahradách vůbec. Podařilo se to po čtyřech letech nenaplněného očekávání, když jsme v pěti hnízdních sezónách zaznamenali u našeho páru 19 oplozených vajec z celkového počtu 23 snesených. Vejce, z něhož se mládě vylíhlo, bylo šesté, poslední ze snůšky a bylo od prvního dne inkubováno pod samcem.
Příčin, proč se do té doby líhnutí nedařilo, je mnoho a některé vlivy možná ani přesně neznáme. Vždyť rozmnožování kasuárů v zoo není nijak běžné nikde ve světě, zvláště v Evropě. Roli tu jistě hraje nepříznivý vliv umělé inkubace v líhních. Možná je důležité i to, že naše kasuáří samice je mimořádně velkého vzrůstu a zákonitě také snáší nadprůměrně velká vejce. Takže vzhledem k objemu mají relativně malý povrch, jímž samozřejmě proniká i méně vzduchu k vyvíjejícímu se zárodku. Z mnoha dalších příčin může hrát roli také úprava krmné dávky a zvýšení podílu živočišných bílkovin a vitamínů.
Naši chovatelé vyzkoušeli tři techniky inkubace kasuářích vajec. První metodou bylo umělé líhnutí hned od prvního dne, druhou naopak přirozené líhnutí pod kohoutem. Třetí způsob kombinoval oba předchozí - první polovina inkubace probíhala v líhni, druhá pod samcem.
V posledních dvou letech se kromě Prahy podařilo odchovat kasuáry jen v Alphenu, Madridu a Paigntonu.
Výhercem dvanáctého kola, majitelem dvou vstupenek do zoo a prémie (automatický bílý deštník s logem DNES a kresbou V. Jiránka) se za správnou odpověď: B - stává Jaromír Hanáček, Hradišťská 165, 687 06 Velehrad.
Odpovědi na následující otázku posílejte do pondělí 5. března 1999 na adresu pavla.mateju@mafra.cz. Vylosovaný výherce dostane dvě volné vstupenky do pražské zoologické zahrady. Nápovědu můžete hledat také na internetových stránkách pražské zoo, na adrese http://www.zoo.cz/
Kasuáři umějí nejen dobře běhat, ale také vyskočit do výšky. Jak vysoko si může "povyskočit" kasuár přilbový?
a) asi 90 cm
b) asi 1, 5 m
c) asi 2 m
