Nebojí se přiznat: „Dneska jsem měl i docela štěstí.“ Ale se zkušenostmi šampiona k tomu ihned dodá: „I štěstí k tomu patří.“ Ať už s přízní fortuny, či bez, soupeři na něj nemají. Pět zlatých po sobě, to je Maslákův halový unikát. Na Evropě v Bělehradě zkompletoval zlatý hattrick.
„Třeba se za dva roky povede i čtvrté evropské zlato,“ usmál se.
ZpravodajstvíJak vypadaly české cesty k medailím |
O kolik halových titulů tedy ještě svoji šňůru natáhnete?
Příští rok už je svět. A přece jenom budu starší a starší, zato ostatní kluci jsou furt mladší a mladší... K tomu teď skvěle běhá Taplin a nejspíš půjde příští rok i do haly. To už bude hodně těžké.
Zkuste medaile srovnat: která byla nejtěžší, která nejradostnější?
Nejradostnější ta z Prahy z mistrovství Evropy před dvěma lety. Bylo to doma, byl tam jiný hec. A nejcennější nejspíš obhajoba světa (z Portlandu 2016), to bylo hodně těžké zvládnout. Ale těžká byla i ta dnešní. Neumím z nich vybrat.
I proto, že jste tady v Bělehradě sbíhal až jako druhý?
Možná jsem trochu podcenil Nizozemce Bonevaciu. Říkal jsem si, že to z třetí dráhy nezkusí, ale on to zkusil, pak tam byly lokty – a já celou zatáčku běžel ve druhé dráze. Oproti ostatním jsem to měl asi o dva metry delší a bál jsem se, aby mi nedošly síly.
Nedošly. Zvládl jste i tuhle novinku.
Ještě se mi nestalo, abych sbíhal druhý. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. Soupeři mě znají a vědí, jak běhám, kudy vede cesta k vítězství. Tak to zkusili, ale nedal jsem se.
Nakoply vás tři české medaile v těsném sledu před vaším startem?
Vnímal jsem to. Zuzu (Hejnovou) jsem viděl ještě v televizi, málem jsem se pořádně nerozcvičil, jak jsem na to koukal. Filipa (Sasínka) jsem viděl nahoře na dráze. U Tomáše (Staňka) mi trenér říkal, kolik hodil, jen jsem nevěděl, jestli skončil druhý, nebo třetí.
Povzbudilo vás to?
Většinou řeším sám sebe, ale tohle určitě závodníkovi dodá radost, pak se běží líp. I mně, když jsem viděl, jak se daří ostatním. Říkal jsem si, že když se to mně nepovede, nic se neděje.
V neděli se běží štafeta, máte ještě síly?
Musím uznat, že mi ubývají. Jsem starší a dneska už mě docela slušně bolela stehna, snad zregeneruju. Určitě to může cinknout jako před dvěma lety v Praze, tam je to docela otevřené. Může se stát cokoli.
Ale kvůli nedělnímu běhu se dnes nezapojíte do velkých medailových oslav...
To mi nevadí, oslavím si to až zítra po štafetě. Teď si dám skleničku s rodiči, ťuknu si jednou na baru - a pak půjdu odpočívat.
