Když pochodovala na kurt chodbou od šaten, kterou zdobí portréty bývalých šampionů, v uších měla sluchátka. Ne vždy si před utkáním pouští muziku. „Ale dneska jsem ji potřebovala,“ vysvětlovala. „Byla jsem nervóznější, nechtěla jsem vnímat okolí.“
V horkém dopoledni ji čekal úvod turnaje, na němž ji kdekdo považuje za favoritku. Podobné myšlenky se snaží odblokovat, jen úplný necita by se však v její pozici ubránil vnitřnímu chvění.
Pro podobné situace používá čtyřiadvacetiletá slečna osvědčený recept: „Na uklidnění mám Karla Gotta.“ A tak ji do boje provázel mistrův zpěv z duetu s Olgou Lounovou: „Dál, za obzor dál. Půjdu až tam, kam oči nevidí. Až tam, kde srdce neslyší.“
„Ta písnička se mi líbí, není úplně pomalá, ale působí na mě pohodově,“ tvrdí Plíšková.
Sama by v Melbourne ráda podnikla hodně dlouhou výpravu. Nicméně v rozlosování se raději nedívá moc daleko. Jejím horizontem není finále, nýbrž jen a pouze příští utkání.
To první zvládla slušně. „Jsem ráda, že mě dali na centrkurt. Výsledek je fajn, i když výkon úplně na centr nepatřil.“
Nepotěšily ji pokažené forhendy, nesloužil jí první servis, v jednu chvíli si lehce zvrtla kotník. Soupeřku, která se na žebříčku skrývá až na čísle 106, ovšem nakonec zdolala bez větších potíží.
„Můžu toho hodně vylepšit. Ale první kolo jsou zrádné, a tak jsem hlavně ráda, že jsem se přes něj dostala,“ pravila.
Příště ji čeká střet s osmnáctiletou ruskou kvalifikantkou Blinkovovou (189. na světě), která Plíškové odklidila z cesty nepříjemným stylem hrající Rumunku Niculescuovou.
„Jo, to mě potěšilo,“ přikývla Češka. Její pouť „dál, za obzor dál“ může pokračovat.
