Svoje momentální heslo vyjádřil jasně: „Všechno bude v pohodě, všechno bude v klidu.“ Martin Fuksa tím toužil přivolat ideální závodnické podmínky; ideální naladění podle všeho už má.
Nevadí mu drobné i větší nedostatky, na které v Riu dříve či později narazí každý. „První dojmy jsou suprácký,“ říká impulzivně. „Všechno splnilo moje očekávání, nejsem nějaký megarozmazleňák. Jsem vděčný a spokojený. Už jsem pádloval na lepších a regulérnějších závodištích, ale neřeším nic. Tohle je olympiáda.“
Jeho první. Dosud největší zkouška v kariéře 23letého muže, který už má kompletní sbírku medailí z mistrovství světa. V Riu sahá po ještě vyšších metách. A tak si preventivně nehodlá připouštět, že by měl kdekoli zaškobrtnout.
Nějaké potíže, zádrhely? „Doufám, že vůbec nic.“ Poslední příprava doma? „Vše naprosto bez problémů.“ Trápí vás něco? „Samozřejmě ne, ani nesmí. I když není všechno stoprocentní, třeba doprava a nějaké podmínky, beru to pozitivně.“
Pozdraví se s ostatními sportovci, prohodil pár slov s vodními slalomáři Jiřím Prskavcem či Kateřinou Kudějovou. Na fandění ještě bude čas. „Soustředím se jen sám na sebe. Možná potom,“ říká. Ví, jaký je jeho cíl. V pondělí rozjížďky, v úterý medailové klání.
Fuksa není žádný nudný respondent, a tak zajímavě hovoří i o své „bublině“, v níž se před závody uchyluje výhradně sám k sobě. Neřeší formu rivalů, nepídí se po novinkách z jejich táborů. „Viděl jsem na Facebooku fotku Michaela Phelpse a některého z jeho protivníků a byl u toho skvělej odkaz – že lúzr kouká na soupeře, zatímco vítěz se dívá na své vítězství. Udělal jsem přesně to. Hledím jen sám na sebe. Myslím, že to bude nejlepší.“
Byť je to na jezero Rodriga de Freitase z olympijské vesnice docela kus cesty, nejspíš Fuksa ani nevyužije blízký byt, v němž pro ušetření času přespávali Ondřej Synek a Mirka Topinková Knapková a který hodlá využít třeba jiné eso rychlostní kanoistiky Josef Dostál.
„Už jsem se zabydlel, nerad měním zajeté věci,“ vysvětluje. „Budu muset vstát dřív, ale to by mohla být výhoda. Budu dřív na nohou, dřív rozhýbaný. Beru to jako plus.“
A zase jsme u toho: nad čím by jiný brblal, on proměňuje ve výhodu. Tíhu závodu s velkým Z odsouvá: „Jsem v pohodě, až se tomu divím.“ Tedy s jedinou výjimkou – když v sobotu sledoval skifařský bronz Ondřeje Synka. „To přišlo první napětí,“ líčí. „Začal jsem být nervózní a říkal si, že tam za chvíli taky pojedu. Ono to přijde, nervozita a všechno okolo. Ale kdybych se týden bál, na start ani nemusím chodit.“
Česká výprava v posledních dnech množí medaile. Fuksa jim s radostí tleská, uznává ostatní za jejich dřinu. A věří, že tuhle exkluzivní partu rozšíří: „Hrozně rád bych se k nim přidal. Vím, že to nebude jednoduché, ale dělal jsem a dělám všechno pro to, aby se mi to podařilo.“
Pak by byl celý svět „v klidu a v pohodě“ ještě mnohem, mnohem více.
Rady od předchůdce? Ne, jen jsem po něm chtěl telefonTak dlouho se čeká, než někdo na olympiádě naváže na Martina Doktora... Od Atlanty 1996, kde nynější šéf výpravy dvakrát pozlatil rychlostní kanoistiku, jeho sport v individuálních závodech medailově mlčí. Změnit to může Martin Fuksa. Dostává od předchůdce rady? „To vůbec,“ zasmál se Fuksa. „Martina jsem potkal po příjezdu, přivítali jsme se – a pak jsem ho asi tři dny hledal, protože jsem chtěl telefon, co tady všichni dostávají.“ Ale kromě úsměvné historky mu Doktor přece jen cosi předal. Víru, že na boj o zlato bude mít ideální podmínky a nikoli vlny, které na jezeře Rodriga de Freitase tak trápily veslaře: „Řekl mi, že rozjížďky a semifinále budu muset nějak přežít, že to nebude úplně v pohodě. Ale na finále že bude hladinka.“ |
