RECENZE: Mystická Thelma ví, jak lesbickou náklonnost podat jinak

Paradoxně Evropa, která tak hrdě mluví o národní rozmanitosti, produkuje filmy navzájem si podobné stejně jako hollywoodské komiksy. Pouze opisují jinou šablonu, pěstování pocitu odcizení.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Norský thriller Thelma natočil dánský rodák Joachim Trier, spřízněný s Larsem von Trierem nejen geneticky, nýbrž i zálibou v temných tónech a spodních proudech. Na rozdíl od něj však místo šoku používá klišé včetně dlouhých účelových záběrů křehké studentky ztracené v davu, ve škole osamělé a rodiči na dálku přísně střežené, než se zamiluje do spolužačky.

Eili Harboe v titulní roli má obličej, který promlouvá beze slov, neuvěřitelně sdělný a vnitřně prozářený. Skvěle zapadá do postupně odhalovaného tajemství z dětství se silnými událostmi kolem malého bratříčka i do okamžiků intimní důvěrnosti dívek, mimochodem ve znázornění erotiky velmi uměřených.

Thelma

65 %

Norsko, 2017, 116 min

Režie: Joachim Trier

Scénář: Joachim Trier, Eskil Vogt

Hrají: Eili Harboe, Kaya Wilkinsová, Ellen Dorrit Petersenová, Henrik Rafaelsen, Marte Magnusdotter Solemová, Anders Mossling, Camilla Belsviková, Sigve Boe, Isabel Christine Andreasenová

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.0

Zato hororové prvky včetně nervního dunění už hraničí s manýrou, jako by chtěly přehlušit, co z Thelmy vyloženě křičí: tedy že jde jen o docela důvtipný a vnímavě nasnímaný způsob, jak lesbickou náklonnost prodat trochu jinak, v obalu mystéria, které díky dívčině nebezpečnému daru velmi připomíná slavnou Carrie od Stephena Kinga. 

Výsledkem je působivá, leč nepravděpodobná historka pro nekonečné festivalové turné.