„Zlobili jsme jako všichni kluci. Jednou jsme přišli na to, že majitel vedlejšího domu inženýr Pažout má v garáži motorku, jawu stopětasedmdesátku,“ popisoval. Kluci ji zkoumali a pak je napadlo, že si ji vezmou. Museli vymyslet, jak zhasnout plynovou lampu na domě, aby na ně nebylo vidět. „Protlačili jsme ji přes Legerku do Sokolský (pražské ulice - pozn. red.), pak za roh, ani nevím, jak se mi ji podařilo nastartovat,“ vypráví ve vzpomínkách, které můžete slyšet exkluzivně ve videoreportáži na iDNES.cz.
Antonín Kasper otec se poprvé postavil na start Zlaté přilby v roce 1961: „Přijel jsem na dostihové závodiště a díval se na pískoviště pro koně podél dráhy. Mechanik Lucáka mi povídá: Na co koukáš? Já na to: jak je to měkký. A on zase: tadyhle se jede, ty vole, na trávě, ne tadyhle. To byl trap, ale ty díry a nerovnosti, to byly otřesy. Napoprvé jsem dojel pátý, zvítězil Olda Klaudinger,“ vyprávěl svého času Antonín Kasper o svém prvním pardubickém startu. O rok později skončil sedmý a v roce 1963 zvítězil.
Antonín Kasper začínal závodit za Viktorii Žižkov. Později se stal továrním jezdcem divišovského ESA, ale mohl dál jezdit za svůj žižkovský klub. V roce 1967 dostal pozvání do Anglie. „Doma mi říkali Král krcálků, šly mi totiž krátké tratě. Odjeli jsme tam na první závody a podařilo se mi vyhrát. Oni jásali a tleskali a hned mě chtěli angažovat,“ pokračoval ve svém vyprávění.
Stal se prvním českým plochodrážím závodníkem, který získal toto prestižní angažmá v anglické lize. Závodil za Pool, ale angažmá nakonec nevyšlo. Naštěstí ho viděl šéf klubu Coventry a nabídl mu jinou smlouvu. Ještě pořád však nebylo vyhráno, protože o jeho výjezdu doma rozhodovala komise. O jeden hlas mu angažmá schválili, a tak mohl tři roky sbírat v Anglii zkušenosti mezi nejlepšími světovými jezdci.
Antonín Kasper i jeho syn Tonda mladší byli obdivuhodní vyprávěči. Historky ze světa ploché dráhy se z nich sypaly jedna za druhou. Byla radost je poslouchat, už jen proto, že v nich byl představen velký kus historie motocyklového sportu a ploché dráhy v naší zemi.
Antonín Kasper mladší ovšem podlehl ve třiačtyřiceti letech rakovině. Tatínek ho tedy o jedenáct let přežil. Před několika lety ho však potkala mozková příhoda, ze které se ještě zázračně vyléčil. Dál navštěvoval domácí i zahraniční plochodrážní závody, na pražské Markétě otevřel vzpomínkovou místnost na svého syna. Ale v poslední době se jeho zdravotní stav zhoršoval.
Zemřel v pětaosmdesáti letech v neděli 12. listopadu 2017. Odešel jeden z největších českých plochodrážníků historie.
Poslední rozloučení se koná ve čtvrtek 23. listopadu ve Velké obřadní síni strašnického krematoria ve 14 hodin.
