Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály, vyhlášená již v roce 1933, je z přírodního hlediska jednotná – jde o poměrně rozlehlou oblast bizarních pískovcových skal protkaných atraktivními útvary a hlubokými kaňony.
Optikou návštěvnického provozu jde ovšem o dvě oblasti, Adršpašské skály a Teplické skály, z nichž každá má svůj zvláštní vstup a režim. Odděleny jsou tzv. Vlčí roklí, kterou dnes prochází žlutá turistická značka.
Adršpach |
Ačkoli jde jen o jedno z mnoha tzv. skalních měst na českém území, rezervace je mimořádně atraktivní.
Skalní stěny zde totiž dosahují mimořádné výšky až 90 metrů (tedy o dost více než např. v Českém ráji) a oblast je také poměrně rozlehlá.
Skalní útvary jako Milenci či Starosta a starostová se staly symboly českých pískovců.
Bohužel, výsledkem také jsou, zejména v letní sezoně o víkendech, nekončící davy návštěvníků. Naposledy zažila oblast kolem Adršpachu nápor na začátku tohoto týdne. Přečtěte si: Auta znovu zaplavila Adršpach i Teplice, Poláci využili sváteční den.
Kudy a jak?
Je to opravdu jednoduché. Nechte auto doma nebo alespoň zaparkujte o kus dál. Jen málo přírodních atrakcí v Česku je totiž tak příhodně napojeno na veřejnou dopravu jako právě Adršpašsko-teplické skály.
V těsné blízkosti vstupu jak do Adršpašských, tak i do Teplických skal se totiž nacházejí železniční stanice. Ta v Adršpachu je od pokladny dokonce blíž než parkoviště pro auta. Jde o stejnou trať spojující Trutnov s Teplicemi nad Metují (Náchodem).
Příjezd vlakem má ještě jeden nezanedbatelný bonus: nemusíte se vracet k autu, ale z Adršpachu lze pokračovat Vlčí roklí, případně modře značenou spojkou, přímo do Teplických skal. Teplické skály pak můžete opustit buď hlavním vchodem nebo naopak směrem k západu a kolem Zvětralého vrchu dojít na železniční zastávku Janovice u Trutnova (na stejné trati).
Vedle vlaků spojují obě lokality také autobusy, spojení je přibližně jednou za hodinu. Železniční či autobusová doprava vám ušetří nejen parkovací poplatky (dohromady 150 Kč), ale také nervy s hledáním místa. A podle konkrétního itineráře nejspíš ušetříte i vstupné do jedněch či druhých skal.
Zatopená pískovna v Adršpachu je považována za jedno z nejkrásnějších skalních jezer v republice.
Pokud v oblasti pobýváte více dní, naplánujte si návštěvu skal mimo víkend. A zkuste se přemoci a vyražte buď brzy ráno (v osm tam budete sami) nebo naopak večer. Za západu slunce, bez lidí, mají skály docela jiné kouzlo. Pokud přijdete do Teplických skal po 18. hodině, tak už nemusíte platit vstupné.
Pokud se víkendu nemůžete vyhnout a nepřinutíte se včas vstát, není třeba zoufat. V okolí Adršpašsko-teplických skal se nachází několik typově podobných, byť ne tak rozsáhlých oblastí pískovcových skalních měst. Na Ostaši či v Broumovských stěnách se navíc vyhnete lunaparku, který dnes zejména vstupní okrsek do Adršpašských skal připomíná.
Ostaš a Kočičí skály
První alternativa k Adršpašsko-teplickým skalám se jmenuje Ostaš a je vzdálená jen pár kilometrů jihovýchodním směrem. Jde o stejný typ reliéfu jako v Adršpachu, tedy o erodované kvádrové pískovce. Skalní oblast na Ostaši není tak rozsáhlá a má formu rozpukané stolové hory s nejvyšší kótou 700 m n. m. Ze severního okraje skal se otevírají pěkné vyhlídky, označeny jsou jako Krtičkova a Frýdlantská vyhlídka.
Skalním městem na Ostaši prochází modrá značka začínající ve stejnojmenné osadě. V horní části skal vytváří okruh, na prohlídku oblasti vám v ležérním tempu bude stačit půldruhé hodiny. Pokud se vám tu zalíbilo, můžete si projít i sousedící skalní oblast zvanou Kočičí skály, které jsou dobře vidět z vyhlídek ve vrcholové části Ostaše. Dostanete se tam po zelené značce z osady Ostaš a pro cestu tam a zpět přidejte dalších 90 minut.
Vedle nesporné přírodní hodnoty jsou nesnadno přístupné skalní labyrinty na Ostaši a v Kočičích skalách také historicky zajímavé. V dobách zlých totiž skály v minulosti sloužily jako úkryt pro obyvatele okolních vesnic. Tato funkce je dokázána již za husitských válek; do Kočičích skal se stáhli na začátku 17. století čeští bratři. O tom svědčí i název jejich skrýše, Sluj českých bratří.
Ke skalnímu městu na Ostaši se dostanete po turistických značkách od železničních zastávek Dědov či Česká Metuje (vždy asi 3 km). Autem lze přijet až přímo pod skály do osady Ostaš.
Broumovské stěny
Výrazný terénní hřbet táhnoucí se zhruba severojižním směrem východně od Police nad Metují, zvaný Broumovské stěny, představuje další alternativu k Adršpašsko-teplickým skalám. Jde o asymetrický útvar, tzv. kuestu, která se od západu zvedá povlovně, zato její východní svahy směrem do Broumovské kotliny jsou velmi strmé.
Broumovské stěny jsou posety stovkami skalních útvarů a vy si je můžete nejlépe užít při přechodu od kaple Hvězda do obce Machov. Jde o delší, asi patnáctikilometrovou túru, na které nepotkáte žádnou možnost občerstvení a jen minimum lidí. Důvodem je vedle délky jistě i nesnadná dopravní dostupnost.
Kratší alternativu k přechodu celých Broumovských stěn představuje okruh z Machova. Od turistického rozcestí Pánův kříž na hřebeni vychází žlutý okruh kolem mnoha bizarních skalních útvarů, otevírají se odtud i pěkné výhledy do Broumovské kotliny.
Do konce prázdnin jezdí o víkendech mezi Machovem a Hvězdou autobusová linka, která je pro návštěvu Broumovských stěn ideální. V jiných časech je to se spojením horší a dobře si ho zjistěte předem. Možností je použít dvě auta, případně můžete vyrazit na pěší okružní trasu jižní částí Broumovských stěn z Machova.
Na konci světa
Oblast za Broumovskými stěnami, tzv. Broumovský výběžek, je obklopená ze tří stran polskou hranicí a jeví se jako bohem zapomenutý kraj. Tomuto pocitu svědčí vedle zeměpisné polohy i řídké osídlení, řada zchátralých či opuštěných usedlostí i nevyhnutelný odér vykořeněnosti historicky německé oblasti.
Nebylo tomu tak ale vždy a minimálně Broumovský klášter je dost dobrým důvodem, abyste si sem při návštěvě pískovcových skal odskočili. Ostatně do Broumova to máte z Adršpachu jen 20 kilometrů.
Historický pohled na Broumovský klášter v době kolem roku 1850
Vstupní trakt do Broumovského kláštera
Budovy mohutného kláštera, založeného ve 14. století, patří jakožto dílo Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových k nejvýznamnějším barokním architekturám k zemi. Objekt se po staletí řadil mezi důležitá centra kultury a vzdělanosti, současně je však symbolem historických peripetií 20. století.
Po roce 1945 byli odtud totiž němečtí mniši vyhnáni (stejně jako většina obyvatel města Broumova a okolních vesnic) a po následném uchvácení moci komunisty klášter sloužil jako internační klášter pro řeholníky (čti: jako koncentrační tábor pro církevní odpůrce režimu) s nasazením nucené práce v nehumánních podmínkách.
Při obnově demokratických poměrů v roce 1989 se klášter nacházel v žalostném stavebním stavu, od té doby však prodělal pozoruhodnou proměnu. Dnes je většina areálu pěkně opravená a zpřístupněná, slouží běžným návštěvníkům i jako vzdělávací centrum a v upravených bývalých klášterních celách můžete i přenocovat.
Informace Co to je za skály? |
