Přestože už uplynulo více než třicet let od nápadu, jak donutit kulaté melouny růst do jiných tvarů, zájem o ně neupadá. Že jde ale více o dekorativní stránku věci, o tom je přesvědčena řada obchodníků.
„Tyto vodní melouny reálně nejsou určeny ke konzumaci. Prodávají se jako dekorativní předměty pro domácnost, kde při pokojové teplotě vydrží zhruba měsíc,“ prohlásila Mura Kengoo, majitelka obchodu s ovocem Šibuja Nišimura.
Původní důvod snahy o tvarování melounů během růstu byl přitom naprosto racionální - šlo o to, aby byly prostě skladnější. Autorství nápadu i vynálezu je datováno rokem 1980 a přisuzováno je japonskému farmáři z prefektury Kagawa, konkrétně z oblasti města Zencúdži.
Vodní meloun botanicky patří mezi tykvovitou zeleninu, pěstuje se tedy podobně jako dýně nebo okurky. Z hlediska využití jsou ale jeho plody nejčastěji označovány jako ovoce.
Tento vynalézavý farmář totiž zřejmě začal jako první na vodní melouny používat čtvercové formy, díky kterým získal výpěstek šetřící prostor v chladničkách a usnadňující dálkovou dopravu. Dnes nechávají melouny v hranatých formách narůst do velikosti krychle o hraně 18 centimetrů. Pak váží přibližně pět kilogramů.
Původně racionální důvody pěstování melounových krychliček ovšem převálcovala touha po výjimečnosti, a tak se z těchto vodních melounů místo letního osvěžení stala spíše rarita, kterou se chtějí lidé pochlubit.
A Japonci jsou ochotni za to zaplatit nemalé peníze. Právě ceny vyhnané do výšin tak motivují obchodníky, aby tlačili na pěstitele k produkci nových zajímavých tvarů. Na trhu jsou tedy už i melouny i ve tvaru srdce či pyramidy.
