Útočník Ahmad A. přišel podle Spiegel Online do Německa v březnu 2015. Když o dva měsíce později Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) porovnal jeho otisky prstů s mezinárodní databází, zjistil, že už dříve o azyl požádal v Norsku. Server Norway Today uvádí, že muž žil ve Skandinávii delší dobu a mluvil plynně norsky.
Podle dublinského systému tak bylo Norsko za vyřízení jeho žádosti odpovědné a spolková republika ho do ní mohla vrátit. Žádost o vrácení je však třeba podat do určité doby, kterou BAMF údajně přesně o den promeškal, když ji podal až 14. července. Další řízení o azylu pro Ahmada A. pak vedlo Německo. To na konci loňského roku rozhodlo, že dnes šestadvacetiletý muž žádnou formu ochrany nedostane a musí spolkovou republiku opustit.
„Zaspání“ úřadu pro uprchlíky, jak o něm hovoří německá média, je zatím zřejmě nejvýraznější chybou německých úřadů v případu Ahmada A. Ty jinak - zdá se - většinou postupovaly tak, jak měly.
Až na chybějící psychologický posudek, který policie po pohovoru s mladým mužem sice doporučila, ale který nakonec nevznikl (více zde). Po upozornění jednoho ze spolubydlících Palestince totiž prověřila hamburská kontrarozvědka, která ho zařadila na seznam islamistů.
Dosavadní informace hovoří o tom, že se Ahmad A. radikalizoval velmi rychle. Spáchat útok nožem, při němž v pátek jednoho člověka zabil a sedm dalších zranil, se podle německého nejvyššího státního zastupitelství rozhodl až v den činu. Podle státních zástupců chtěl zemřít jako mučedník (psali jsme zde).
