„Z tohohle pohledu to bylo nádherné. Emotivní. Lidi si zaslouží poděkování za to, jak mě přivítali,“ říkal po zápase. Jenže... „Mohl to být nádherný večer, David Lafata dal 200. gól, vedli jsme, ale finále je nakonec úplně zkažené,“ líčil po remíze 1:1, kterou hostující Šmíd trefil dvě minuty před koncem.
Proč jste závěr nezvládli?
Bohemka hrála dobře a my jsme si o vyrovnání koledovali. Úplně jsme vyklidili nejen střed pole, ale vlastně všechno. Nepodrželi jsme balon, bylo to nahoru dolů... V téhle fázi a když máte na hřišti zkušené hráče, musíte to uhrát líp. Bohemka si bod zasloužila a my jsme to tím koncem celé zkazili.
Je to tím, že tým s deseti posilami ještě není sehraný?
Máme úplně nový mančaft, ten zásah je obrovský. To se projeví vždycky. Na druhou stranu, ti kluci nejsou žádní zajíci a mají zkušenosti. Nechci to na někoho svádět, na výkonu se podílí celý tým. A vůbec to není dobré. Jsou tam náznaky, kdy to vypadá lépe, ale je jich málo.
Poprvé nastoupil Ben Chaim, nejdražší letní posila. Vybojoval penaltu, byl vidět, jak působil na vás?
Odpovídá to tomu, co jsem říkal předtím. Tal si s balonem rozumí, má dobré věci, ale je toho málo a musí toho být víc, protože ve finále to nestačí. Je to dobrý hráč, ale musí přidat, tak jako my všichni. Vidíte, že tohle na nikoho nestačí.
Je pro rodící se tým velká rána, že vám výsledkově nevyšel ani druhý zápas?
Samozřejmě. Moc jsme potřebovali tři body, pocit vítězství, aby to tým zažil. Pořád se poznáváme, na hřišti i mimo. Bohužel se to projevuje, ve čtvrtek proti Crvené zvezdě musíme zlepšit úplně všechno. Bude to zápas o život, ten musí být diametrálně odlišný od toho prvního. Ale je to proces. V prvním utkání byl cítit i strach, tady už jsme měli aspoň ty náznaky. Ale pokud jich nebude mnohem víc, nepostoupíme.
Vy u toho budete? Třeba i od první minuty?
To je strašně těžké předjímat. Radši se k tomu nebudu vyjadřovat.
Po dlouhé pauze jste zdravotně už úplně v pořádku?
Stoprocentní to být nemůže, pořád něco doháním. Je to dost dobré, abych začal být použitelný, ale na další vývoj si musíme počkat. A herně? Stejně jako pro tým, i pro mě je to proces. Ale do soubojů chodím normálně, to jste, myslím, viděli. Můj přístup je jednoduchý: všechno, nebo nic. Nebudu hrát napůl.
Vnímal jste během dlouhé pauzy pochyby fanoušků, jestli se vůbec ještě vrátíte?
Jde o to, co přesně vnímat. Je diametrální rozdíl mezi normálním a internetovým světem. Kdekoli se objevím, lidé jsou na mě příjemní, návrat mi přejí a cítím, jak mi fandí. Z té strany se to snažím brát.
