Sobota v Marseille: domácí - hosté 0:4
Před dvaceti lety na stadionu Vélodrome v Marseille jistého Brita velebili a opěvovali. Jmenoval se Chris Waddle, profesí byl záložník a fotbalistům místního Olympique přispěl ke třem titulům mistra Francie.
V okamžiku, kdy jiný britský Chris, příjmením Froome, profesí cyklista, vyráží v sobotním odpoledni z téhož stadionu do vše řešící časovky Tour, ozve se naopak pískot.
Frooma tím diváci nikterak nerozhodí, na speciálně položeném 15centimetrovém pruhu asfaltu se opře do pedálů. Později dokonce prohlásí, že místní fanoušky chápe.
„Jsme v Marseille, jsme na fotbalovém stadionu a těsně za mnou je v pořadí Tour na druhém místě Francouz,“ říká Brit. „Neberu to osobně. Pro tentokrát jim umím tu reakci prominout.“
PIC OF THE DAY presented by @Century21Fr #TDF2017 #TDFCENTURY21 © A.S.O / @jeredgruber https://t.co/kxQJrLL3kd
Nezažil ji letos poprvé. Pískot uslyšel na trati i dřív, především v etapě do Le Puy-en-Velay, kdy Tour proťala rodný kraj jeho velkého soka. Tehdy se mu Romain Bardet za spoluobčany omluvil a žádal je: „Chris Froome je velký šampion. Zaslouží si váš respekt.“
Příčinou tohoto pískotu nicméně není pouze snaha vyvést z rovnováhy protivníka domácí hvězdy nebo vyjádřit tak nedůvěru k metodám týmu Sky. Skrývá se v něm ještě cosi jiného.
Francouzská frustrace.
Ten pískot částečně odráží i zklamání diváků, že už 32 let žádný JEJICH muž není schopný vyhrát JEJICH Tour.
Romain Bardet dodal svým loňským druhým místem fanouškům naději, že čekání brzy skončí. Pro něj, skvělého vrchaře, zato mizerného časovkáře, se stavěl itinerář ročníku 2017 s osekanými kilometry časovek. V Bardeta ještě i na startu marseilleské časovky navzdory všem papírovým předpokladům celá země věřila.
„Pojedu jako o život,“ slíbil národu lídr stáje AG2R.
„Poslední útok,“ burcoval ho v sobotu deník L’Equipe.
„Muž proti muži,“ křičel titulek listu Dauphiné u fotografie Frooma a Bardeta.
ČAS ROZHODNUTÍ. Na startu časovky zleva Rigoberto Urán, Romain Bardet, Chris Froome.
Jenže... od prvních kilometrů časovky to není DUEL o titul, nýbrž řečeno fotbalovou mluvou zápas na jednu bránu, v němž snaživí domácí utrpí od hostujícího hvězdného týmu výprask 0:4.
Marně ženou Bardeta desetitisíce diváků, kteří raději obsypou marseillské ulice, než aby seděli v tom podivném a pro silniční cyklistiku až příliš sterilním prostředí na tribunách fotbalového svatostánku.
Chris Froome už na prvním mezičasu poráží Rigoberta Urána o 24 a domácího hrdinu o 43 sekund.
Před cílem se Brit, startující o dvě minuty později, najednou zjeví těsně za Bardetem a komentátor francouzské televize zděšeně vykřikne: „On ho snad předjede!“
Jak symbolický pohled.
Z Bardetova „útoku“ na žlutý trikot se stává jen úporná obrana stupňů vítězů. Uhájí je o jedinou sekundu před Mikelem Landou, zhroutí se na zem u zdi stadionu, kde deset minut není schopen slova. Potom vypráví, jak mu od etapy na Izoard není dobře, jak před časovkou špatně spal a jak se v ní mohl spolehnout jen na svoji hlavu a srdce, ale na vlastní tělo už ne.
When you hold onto your podium place by 1 second! Maximum effort given by @romainbardet over three weeks. #TDF2017 https://t.co/EifLuInXYU
U týmového autobusu Cannondalu si mechanici naopak nadšeně plácají s Rigobertem Uránem, protože druhé místo na Tour, to už je panečku něco, zvlášť když byl jejich Rigo loni i předloni takový nemastný neslaný, že?
„Věřil jsem, že tady může jet o první pětku, ovšem druhé místo překonalo má očekávání,“ hrdě vykládá šéf týmu Jonathan Vaughters.
„Já jsem sem ve skutečnosti přijel proto, abych celou Tour vyhrál,“ říká Urán a zahraje si hru na KDYBY. „Kdybych v první časovce v Düsseldorfu neztratil na Chrise 51 vteřin, kdo ví, jaké by teď bylo pořadí.“
Jenomže... milý Rigoberto, na kdyby se ani ve sportu nehraje. Protože to bychom potom mohli třeba říci, že KDYBY nebyl vyloučen Peter Sagan a KDYBY se Rafal Majka nepotloukl v Juře od hlavy až k patě, nebyl by teď Maciej Bodnar po svém triumfu v časovce spasitelem zdecimované stáje Bora.
„To je pro Petera,“ povídá vítězný Polák.
„Bravo Bodi,“ prolomí vzápětí Sagan na Twitteru své dočasné mlčení na téma Tour a svému parťákovi gratuluje.
Maciej Bodnar slaví etapové vítězství na Tour v časovce v Marseille.
Před dekorováním Bodnara a majitelů dresů zazní na stadionu Vélodrome Marseillaisa. Ale sen o tom, že ji francouzskému cyklistovi konečně zahrají rovněž v cíli Tour na Champs-Élysées, se o další rok odkládá.
Froome přiichází po časovce na tiskovou konferenci a první otázka, kterou zde dostává, je od čínského novináře: „Jak se těšíte na letošní kritérium v Šanghaji?“
Usměje se, jen nepatrně, tím svým britským gentlemanským úsměvem, a odvětí: „Já bych radši nejdřív dojel do Paříže.“
Už je uvolněný. Tlak, o němž tvrdil, že mu před startem i pomáhá, zmizel. Už ví, že doveze žlutý dres až do Paříže. Počtvrté v kariéře. Přiblíží se k pětinásobným šampionům Anquetilovi, Merckxovi, Hinaultovi a Indurainovi.
„S každým dalším dnem, který sám v tom trikotu trávím, dokáži mnohem více ocenit, jak nesmírně tvrdé pro ně muselo být vyhrát Tour pětkrát,“ sděluje.
Ale aby mezi nimi hledal kdysi své idoly, to tedy ne.
„Když jsem se jako mladý kluk začal v Keni dívat v televizi na Tour, bojovali na ní Armstrong s Bassem,“ vypráví. „Nikoho z pětinásobných vítězů jsem ani v televizi jezdit neviděl. Žádný vzor jsem nikdy neměl. Jen jsem chtěl jezdit na kole a bavit se tím.“
Tour 2017 je v Marseille, co se týče celkové klasifikace, rozhodnuta.
Zbývá doletět / dojet / došlapat do Paříže.
Cyklisté ještě přespí u Středozemního moře a teprve v neděli dopoledne vyrazí na marseillské letiště.
Většinu karavany Tour naopak čeká 760 nočních a úmorných kilometrů po francouzských dálnicích, opepřených na samém konci totálně ucpanou „á šestkou“.
Neděle v Paříži: Champs-Elysées nikdy nezklame
Posledních 103 kilometrů z Montgeronu na pařížské periferii do cíle na Champs-Elysées se odehrává v tradičním duchu.
Mikel Landa už je smířen s tím, že mu stupně vítězů utekly o vteřinu, a vezme celou situaci s humorem, když v úvodu etapy vyjede před peloton a na oko chlapcům z AG2R naznačí, že si chce vzít svoji vteřinu zpět.
V pelotonu se o překot „čepuje“ šampaňské a pivo.
Cyril Gautier z týmu AG2R vytáhne z kapsy poněkud zmuchlanou stránku, vytrženou z knihy s itinerářem etap Tour, cosi na ni napíše, ukáže ji do kamery a požádá tak svoji přítelkyni o ruku.
Yoann Offredo z týmu Wanty ve svém rodném městě Savigny-sur-Orge zastaví a vesele se zdraví s přáteli u silnice.
Peloton projíždí přes Grand Palais během poslední etapy Tour.
Adam Hansen dokončuje osmnáctou Grand Tour po sobě i s velkými otlačeninami od sedla a povídá: „Jsou velké jako golfové míčky. Ale přežívám. Musím.“
Sylvain Chavanel při své sedmnácté Tour v řadě popatnácté míří do cíle.
Chris Froome stylově, pokolikáté už na letošní Tour, mění i v závěrečné etapě po defektu kolo.
Michael Kwiatkowski, dříč do sebezničení, stylově navádí z první pozice do posledního kola celý svůj tým Sky.
Zdeněk Štybar zviditelní pět a půl kilometru před cílem dres českého mistra, u Vítězného oblouku se odrazí před peloton, hlasatel hned připomíná, že „na kostkách to umí“ a Felix Lowe, komentátor Eurosportu, pokládá otázku: „Štybar dělá Keisseho?“
Iljo Keisse, týmový kolega v Quick-Stepu, takhle předloni na Giru v poslední etapě zaskočil únikem veškeré sprintery a šlapal si pro etapové vítězství.
Bohužel, historie se neopakuje. „Ty kostky byly málo rozbité,“ poví s úsměvem Štybar. Champs-Elysées opět patří sprinterům. Tedy těm, co zbyli. A v první řadě nizozemskému chlapíkovi, který nikdy předtím na Tour nezvítězil.
André Greipel, Marcel Kittel, Mark Cavendish - to byla velká jména, která na pařížském bulváru triumfovala v posledních letech. Nyní přijíždí a jásá Dylan Groenewegen z Lotta NL - Jumbo.
Nová generace.
JÁ JSEM VYHRÁL? Dylan Groenewegen právě ovládl závěrečnou etapu Tour.
Dlouhá série „staré generace“ Andrého Greipela tím končí. Němec vyhrál aspoň jednu etapu na každé z posledních dvanácti Grand Tour, kde startoval. Tentokrát ne. „S tím nemůžeme být spokojeni,“ zlobí se na sebe.
Pro 38letého Thomase Voecklera tady a teď končí celá kariéra. V letech 2004 a 2011 se hřál na Tour ve žlutém dresu, stal se kontroverzní osobností, a přesto miláčkem Francie, tolikrát v popředí, tolikrát v úniku. Tentokrát se loučí bez útoku, dojíždí na samém konci pelotonu, aplaudován davy.
„Každý má pro loučení svůj vlastní styl,“ vykládá. „Líbilo se mi, jak to udělal Tom Boonen, když opustil scénu hned po skončení Paříž-Roubaix, jeho nejoblíbenějšího závodu. Pro mě bylo jednoznačným rozhodnutím ukončit kariéru na Champs-Elysées.“
Ve čtyřiceti letech dává sbohem Tour (a za týden v San Sebastianu i kariéře) také Haimar Zubeldia, v letech minulých na Tour pětkrát jezdec Top 10.
Chrisi Froomovi na stupních vítězů vítr vyrazí z ruky papírky, na nichž má sepsaný svůj projev šampiona v angličtině i francouzštině a Rigoberto Urán mu je pomáhá sesbírat.
TRIO NEJLEPŠÍCH. Chris Froome (uprostřed) druhý Rigoberto Uran (vlevo) a třetí Romain Bardet.
Brit dojatě hledí na manželku i syna a svěřuje se: „Champs-Elysées nikdy nezklame. Vjet sem je magický pocit, obrovská odměna i úleva. Na tuto chvíli jsem se tři týdny těšil.“
U týmových autobusů se slaví ve velkém.
Dan Martin z Quick-Stepu, šestý muž pořadí, si sám otevře obří láhev šampaňského. Zdeněk Štybar si jím připíjí, pro tentokrát nikoliv s Marcelem Kittelem, nýbrž s manželkou Ine. Matt White, šéf Oriky, si nedělá těžkou hlavu z toho, kolikátou lahev piva už má. A jeho jezdec Daril Impey se ocitá v obležení svých dvou synů.
Jak Orica dojela do Paříže III: @darylimpey a jeho rodinka konečně opět pohromadě. https://t.co/2CQdaH5JpK
Stá čtvrtá Tour de France se stává minulostí. Závěrečné týmové večírky za ní během nedělní noci píší definitivní tečku.
Nechybí na nich ani Mark Cavendish, jenž dorazil za parťáky z týmu Dimension Data, se kterými tuto Tour načal. V pondělí ráno Brit sděluje: „Spousta lidí musí dnes bolet hlava. Já jdu nakupovat.“
Dan Martin to má zjevně nastavené jinak. „Má dovolená ve Francii skončila, teď zpátky do práce,“ oznámí na Twitteru.
Nastává čas vrátit se domů.
Navigace v autě nám ukazuje do Prahy 1037 kilometrů.
Ty tři týdny byly opět dlouhé, krásné, únavné, překvapivé - a jiné než minule.
Vlastně tak jako na Tour vždycky.
