Nejinak tomu bylo mezi 18. a 22. červencem letošního roku. Tradiční závod Kozákov Challenge, který spadá do série mistrovství světa, přilákal do Českého ráje dvě stovky vyznavačů downhilového skateboardingu. Vyvrcholil v sobotu finálovými jízdami, při kterých závodníci vyjížděli na trať ve skupinkách.
Na kovovém monstru i 105 kilometrů za hodinu
„Pořádáme ho už podeváté, což je myslím nejdéle v Evropě,“ přibližuje tradici mluvčí závodu Valerie Vitoušová. Jezdci zdolávali kopec o délce dva a půl kilometru ve dvou disciplínách - longboard, kdy závodníci jedou vestoje rychlostí 80 až 90 kilometrů za hodinu, a luge, v níž zdolávají kopec vleže.
„Ty se ještě rozdělují na classic luge, dřevěná prkna, a street luge, to jsou taková kovová monstra. Na těch se dá dosáhnout rychlosti i 105 kilometrů za hodinu, protože váží i dvacet kilo,“ vysvětluje Vitoušová.
Vítězem hlavní kategorie, longboard Open, se stal Brazilec Thiago Gomes Lessa. Nebyl jediný, kdo na Kozákov cestoval z daleka. Mezi dalšími Brazilci se na start postavili Němci, Švédi, Američané nebo třeba Kanaďané. A to nejen muži, závodní kombinézu obléklo i 23 žen.
„Není to úplně vyvážené, ale zároveň nás tu je žen strašně moc. Není to úplně sport pro ženy, ale jsme rádi, že je to opravdu závod. Že to není jen jako když si čtyři holky stoupnou na start a jen tak si rozdělí stupně vítězů,“ říká Vitoušová, která se řadí mezi jednu z nich.
Rychlé rovinky i zavřené zatáčky
A jaká trať na Kozákově je? „Je to kombinace rychlých rovných pasáží, které přechází v zavřené zatáčky. Závodník musí být zároveň pořád rychlý, najít správný balanc a poradit si s rychlostí,“ popisuje Vitoušová.
Ostré zatáčky si vyzkoušel i Václav Čvančara z Prahy. „Jezdí se mi tady báječně. Trať znám dlouho, jsem tady potřetí. Nejtěžší je pro mě vymyslet při závodě vhodnou strategii, protože tady je dost sporné, jestli se vyplatí být od začátku první, protivníkům ujet, nebo jestli taktizovat a počkat si na finální předjetí na poslední rovince nebo ještě až za ní,“ poodhaluje Čvančara.
Zatímco jezdci volí vhodný plán, jak se probojovat na stupně vítězů, diváci hledají místo, odkud jim nic neuteče. Zatáčky nabízejí pohled na ostré průjezdy nebo jiskry odlétávající od zpevněných rukavic. Občas se divákovi naskytne pohled i na nebezpečně vypadající karambol. „Měli jsme tu třikrát sanitku. Zlomená noha, zápěstí, rameno... Ale pro nikoho neletěl vrtulník, což je docela úspěch. To nemáme rádi,“ vypočítává Vitoušová.
Za pásku, které odděluje diváky od závodníků, se postavil i Martin Novák z Liberce. Ač sám na longboardu jezdí, na Kozákov dorazil v civilu. „Přijel jsem se podívat na ty nejlepší longboardové jezdce z celého světa, protože se tu potkává špička a je tady unikátní možnost ji spatřit,“ zdůvodňuje svou cestu. Neuvažoval, že by si sjezd zkusil závodně?
„Dvakrát jsem plánoval se přihlásit, ale je to tady dost vyhrocené. Jezdci bývají rok od roku rychlejší. Je to jak psychickým tréninkem, tak výbavou. Člověk musí longboard už precizně ovládat,“ zakončuje Novák.
