„Ve vozovně na Pankráci funguje myčka dvěma způsoby. Prvním je průjezdné mytí, druhým mytí na stojato,“ vysvětluje Arnošt Fischer, vedoucí provozu ve Vozovně Pankrác.
„Když to je průjezdné mytí, umyje myčka jen boky tramvaje. To používáme dvakrát až třikrát týdně. Umyje se tak obvod tramvaje, ale neumí umýt její čela. Když se myje na stojato, tramvaj zůstane v myčce, která ji objede dokola. Košťata objedou čelo i zadní část tramvaje. Na kompletní mytí se tramvaj dostane jednou za sedm až čtrnáct dní,“ říká Fischer. Umytí trvá asi deset minut.
Na mytí tramvají se používají stejné saponátové přípravky jako v automyčce. Laky na tramvajích jsou totiž stejné jako ty na autech, používají se i vosky a rozpouštědla na nečistoty.
„Používáme ale i přípravky na drážní techniku, které dokáží umýt rez. Tyto přípravky se používají například pro mytí francouzských TGV a dokáží odstraňovat i železnaté usazeniny,“ dodává Fischer.
Nejvíc špinavé jsou tramvaje od usazeného uhlíku
Nejvíce špinavé bývají tramvaje na podzim a v zimě. V létě se naopak jen opláchnou od prachu.
Důležité je tramvaje zbavit hlavně otěru uhlíku. Ten se uvolňuje z grafitové lišty, která se používá na pantografech tramvají. Na čelech tramvají tak vzniká černý šmír.
Dřívější myčky byly podle Fischera méně ekologické, protože znečištěná voda odtékala přímo do kanálu.
„Měly jen boční kartáče a možné bylo pouze průjezdné mytí. Dnešní myčky umí samy přidávat chemické přípravky a vodu si berou z vlastní nádrže. Voda tedy cirkuluje, zatímco dříve odtékala do kanalizace,“ říká zaměstnanec depa.
Nečistoty se tak neodplavují dál, ale zůstávají uvnitř nádrže a mytí je tak mnohem ekologičtější.
