Pěstitel a šlechtitel z organizace Iris Hlučín Zdeněk Seidl zazářil na prestižní mezinárodní soutěži Franciris 2017, která se konala v zahradě Parc Floral v Paříži.
V celosvětové konkurenci získal dvě prvenství. Jeho kosatec Chachar zvítězil v klání hodnoceném odbornou pětičlennou komisí. Vyhrál také anketu mezi návštěvníky, kteří dali nejvíce hlasů jeho kultivaru nazvanému Ogar.
„Ogar je tak trochu jako moravský kroj, má spoustu barev, což se asi lidem líbilo. Chachar je zase takový strohý, tmavší, ale má zase dobré růstové vlastnosti,“ uvedl Zdeněk Seidl.
Do soutěže poslal čtyři pojmenované a zaregistrované kultivary. Dva z nich slavily triumf.
„Člověka to potěší, ale na druhou stranu to nesmí přeceňovat. Docela mě překvapilo, jak byly rozdílné hlasy. Komise ohodnotila 60 ze 120 kultivarů nebo semenáčů, které ještě nebyly zaregistrované,“ popsal pěstitel.
„Pět kosatců získalo více než 90 bodů ze 100, což jsem ještě nikde nezažil. Zřejmě je to tím, jak komise stanovila limity. Nehodnotí třeba ty, které ještě nekvetou, nebo si třeba stanoví, že musí mít nějaký minimální počet pupenů,“ pokračoval s tím, že dalších dvacet exponátů získalo nad osmdesát bodů. „Šedesátý hodnocený měl jen třicet bodů. Byl tam velký rozdíl v hodnocení,“ doplnil oceněný pěstitel.
Dříve vyhrál dvakrát v Mnichově a čtyřikrát byl druhý
Zdeněk Seidl dokázal vyhrát obě soutěže v Paříži. Přitom je mezi nimi podle jeho slov podstatný rozdíl.
„Komise hodnotí kvalitativní znaky, které laici nevidí. Normální člověk se podívá na květ a na barvu,“ přiblížil. „Kdežto komise hodnotí zdravotní stav rostliny, jak vypadá lodyha, která vytváří celé soukvětí, jak vypadá květ, jaká je jeho substance, jak je odolný vůči slunci, dešti, kolik má pupenů, jak dlouho kvete. To jsou věci, které normální lidé neumí posoudit, protože exponáty vidí jen pár vteřin. Kdežto komise sleduje exponáty celý týden, takže se může zaměřit i na tyto parametry,“ uvedl.
Hlučínské výpěstky uspěly díky parametrům jako počet pupenů na lodyze a počet lodyh.
„Závisí to také na tom, jaký týden komise přijde, do jakého stavu se podaří rostlinu dostat. Člověk na soutěž posílá kytky, u kterých si myslí, že jsou dobré, ale jestli pět kosatců dostalo přes 90 bodů, tak jsou si blízko. Nedá se tedy říct, že by moje květina byla zvlášť výjimečná,“ poznamenal.
Francouzská soutěž nebyla první, které se Seidl zúčastnil. „Předtím jsem dvakrát vyhrál první místo v Mnichově, čtyřikrát jsem byl druhý, takže člověk získává přehled, na co se komise zaměřuje,“ řekl. „Navíc bývám zván do hodnoticích komisí. Byl jsem několikrát ve Florencii, kde je podobná soutěž, a na předchozím ročníku ve Francii jsem taky hodnotil.“
Francouzi a Italové hodně hodnotí vůni kosatce
Díky zkušenostem, které Zdeněk Seidl má jako soutěžící či jako hodnotitel, má výhodu v porovnání s jinými „kytičkáři“.
„Například jeden mladý šlechtitel z Polska je úplně nadšený novými barvami, které vytvořil, ale nebere v úvahu ostatní vlastnosti. Byl docela nemile roztrpčený, když ho ve Francii nevybrali ani mezi šedesátku hodnocených. Přitom na soutěž poslal čtyři věci, které byly opravdu pěkné, co se týče nových barev. Je třeba však brát rostlinu jako celek, to je základ,“ zdůraznil.
Člen organizace Iris Hlučín může také porovnat jednotlivé soutěže. „Jsou mezi nimi značné rozdíly. Například v Mnichově je uzavřená. Pořádají ji v botanické zahradě, kde jsou jen němečtí hodnotitelé. Člověk se až diví, kolik dobrých pěstitelů je německých, což může být ovlivněno tím, že v komisi jsou výhradně Němci,“ vylíčil.
„To ve Florencii je to podobné jako v Paříži. Nad řekou Arnou je kopie Davidovy sochy, na svahu bývalý olivový háj, kde jsou vysázeny kosatce pokaždé na jiném políčku. Atmosféra je tam jiná, soutěž je přístupná veřejnosti.“
Každá pořádající organizace pak vždycky trochu upravuje hodnoticí kritéria. „Francouzi a Italové hodně hodnotí vůni kosatce, což ostatní nedělají. U nás to nemá smysl. V Itálii a Francii se však kosatce používají jako surovina pro parfumerii. Kořeny se suší, extrahuje se z nich olej, který má své vůně. Berou to i z toho pohledu, jak se dá rostlina dále takto využít,“ doplnil.
