Minulý týden jste váhal, jestli vám z grandslamových dějišť nejvíc sedí Melbourne, nebo Londýn. Už je jasné, že vyhrává Wimbledon?
Asi jo.
Často si povzdechnete, že máte pech. Na Australian Open jste třeba „vyfasoval“ Federera už do třetího kola. Je pro vás Djokovičova skreč největší milostí osudu?
Může být. Za ta léta jsem musel snést leccos. Myslím, že si občas nějaký dárek zasloužím.
Všiml jste si v šatně nebo na masáži, že Djokovič má zdravotní problémy?
Ne. My se v areálu moc nezdržujeme. A už vůbec ne, když máme problém. Ale viděl jsem, že se v minulém utkání nechal ošetřovat. Když jsme začali, poznal jsem, že není úplně v pohodě.
Je těžší se soustředit, když cítíte, že je soupeř zraněný?
Ano, situace je jiná, neobvyklá. Jsem rád, že se mi utkání podařilo zvládnout. Mohlo vypadat jinak, kdybych třeba set prohrál. Hůř by se mu vzdávalo.
Set a kousek se vám zase povedl, dobře jste podával, ve výměnách párkrát předvedl něco navíc. Jaký máte z hodiny na dvorci pocit?
Bylo tam zase všechno, co bych od sebe očekával, což je nejdůležitější.
S Novakem jste se u sítě krátce pobavili. Co říkal?
Jenom mi gratuloval. Říkal, že ho mrzí, jak utkání dopadlo. Ale že vidí, že hraju dobře. Popřál mi hodně štěstí.
Znovu jste se pustil do debaty s rozhodčím kvůli chybně zahlášenému autu. Proč?
Evidentně je vidět, že situace každý posuzuje podle svého. Že nemají stejný metr. Ale nic s tím nenadělám. Jenom si můžu v dané situaci ulevit.
Co pro vás po svízelném období znamená být znovu v grandslamovém semifinále?
Skvělý pocit. Nejde o nějaké zadostiučinění. Nepotřebuju někomu něco dokazovat. Hraju tenis pro sebe. Vím, co pro něj denně dělám. Jsem spokojený s tím, jak turnaj zvládám, s celým svým tažením.
Sklízíte odměnu za svou dřinu?
Ano, přesně. Je to paráda. Proto chodím každý den na kurt a trénuju, dělám všechny ty drobnosti pro svou kariéru.
Na jaké úrovni je v téhle fázi turnaje vaše sebevědomí? Věříte si na titul?
Tak daleko nejsme. Ale moje pozice teď asi nemůže být lepší.
