Jak se nemoc dostala z Afriky do Gruzie a odtud dále do Evropy?
Cesta mohla být různá a nikdo to přesně neví. Nejpravděpodobnějším způsobem je nakažená potravina, kterou někdo převezl na Kavkaz a pak už to postupovalo polopřirozenou cestou přes Rusko. Roznášela to divoká prasata a velkou roli sehrál člověk. I dnes je největší strašák, že to někdo vědomě či nevědomě převeze někam jinam.
Přirozeně se to pomocí divočáků šíří rychlostí několika kilometrů za měsíc, což odpovídá 30 až 50 kilometrům za rok. Pomocí lidí se to může šířit stovky kilometrů denně. V Pobaltí bylo popsáno několik desítek případů, kdy to lidé nevědomky rozšířili do dalších států.
Miloš Ježek Vystudoval aplikovanou ekologii na ČZU a obhájil doktorskou práci v oboru myslivost. Zabývá se prostorovou aktivitu spárkaté zvěře (prase divoké, jelen evropský, sika japonský) a tím, jak zvěř reaguje na myslivecké hospodaření. Pracuje na Katedře myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU Praha. Od roku 2015 je členem myslivecké rady Českomoravské myslivecké jednoty a předsedou její komise pro mezinárodní vztahy. |
Kdy se mor začal šířit a přes jaké evropské země se dostal do Česka?
V Africe se už před 50 lety nákaza vyskytovala u tamních druhů prasat - bradavičnatých a savanových. Vlna moru, kterou tu teď máme, začala v roce 2007. Přeskočila nejdříve do Gruzie a tudy se šířila severozápadním směrem přes Rusko do pobaltských států. Poprvé se v Pobaltí objevila v lednu 2014 a pak to pokračovalo. Nejdříve to byla Litva, pak Polsko a poté Estonsko s Lotyšskem.
Nemoc musel do Česka zavést člověk, ale přesnou odpověď se asi nedozvíme. Nabízí se, že si někdo v rámci kamionové dopravy přivezl nějakou svačinu z Ukrajiny a vyhodil ji poblíž Zlína. Případně to mohli přivézt lidé, kteří tady pracují a pocházejí z postižených oblastí.
Jak velkou škodu by mohl mor napáchat v zemích Evropské unie?
Je to problém, protože se nákaza velmi špatně likviduje a představuje obrovské nebezpečí pro divoká prasata a především pro domácí velkochovy. Ve chvíli, kdy ohnisko vypukne v chovu domácích prasat, tak se musí všechna utratit podobně jako v případě ptačí chřipky.
Když to propuklo u nás, některé státy zakázaly dovoz českého vepřového masa a dalších výrobků. Náš vývoz ovšem tvoří procenta nebo setiny procent a nebyla to taková ztráta. Německo na druhé straně exportuje výraznou část své produkce a podobný zákaz by pro něj znamenal velkou ránu. Moru se bojí také Holandsko a Dánsko, kde je velkochovů mnoho.
Nemohl by mor být naopak prospěšný vzhledem k tomu, že jsou divočáci přemnožení?
Na početnost to bude mít výrazný vliv, pokud se virus masivně rozšíří. Nerad bych ale říkal, že by pomohl ke snížení škod, které páchají divočáci zemědělcům. Je potřeba si uvědomit, jakou cenu bychom museli zaplatit. Náklady na odstranění ulovených prasat a na následná protiopatření se pohybují v rámci desítek milionů korun. Likvidace velkochovu, kde je osm až deset tisíc kusů, by stála 50 až 100 milionů. Pokud takových nákaz budete mít pět až deset do roka, bude to stát až miliardu korun.
Veterináři nařídili domácí zabijačky, aby se zabránilo šíření moru prasat |
Co by teď měla Česká republika udělat? Ve Zlínském kraji zatím platí zákaz lovu a krmení divokých prasat. Neměla by se ale spíš nekompromisně vystřílet?
Vzhledem k tomu nebezpečí dalšího roznášení by bylo nejlepší tam vlítnout a divočáky vystřílet. Není to ale tak jednoduché, protože si nedokážu představit, jak bychom to udělali v nějakém krátkém časovém horizontu.
Mnohem větší nebezpečí představují v případě povoleného lovu špatně proškolení myslivci, kteří nebudou dodržovat pravidla biologické ochrany a bezpečnosti. Mohou to přenést na svém oblečení, když budou manipulovat s uloveným divočákem, nebo to mohou roznést na autě, kterým budou zastřelené divočáky odvážet. Pak se to může velice dobře šířit. Zákaz lovu v ohnisku má své opodstatnění.
Záměrem odborníků z České zemědělské univerzity i z Českomoravské myslivecké jednoty je prosadit vytvoření prstence kolem ohniska o šířce minimálně 20 až 50 kilometrů, kde bude nízká populační hustota těch zvířat. Divočáci pak nebudou moci přenést nemoc do ostatních částí republiky. Jako bariéra by se mohla využít dálnice D1 z Brna do Prahy, kterou divočáci jen tak nepřekonají a která navazuje na intenzivní zemědělskou krajinu v oblasti Hané, kde divočáků tolik není. Myslivce bychom pak chtěli motivovat, aby v prstenci co nejčastěji a nejintenzivněji lovili divočáky a snažili se snížit jejich počet.
Jak přenos nemoci probíhá? Mohou ji roznášet lidé, kteří najdou mrtvého divočáka v lese?
Virus je velice odolný, dokáže přežívat poměrně dlouhou dobu v různém prostředí. Zvíře ho vylučuje de facto všemi sekrety - slinami, močí, trusem, spermatem a krví. Když prase chcípne v prostoru v lese, tak je virus aktivní po celou dobu, co tam kadáver (uhynulé zvíře, pozn. red.) i jeho části jsou. Pokud to najde po měsíci nebo dvou jiný divočák a sežere nějaký kousek, tak se může nakazit.
Nejnebezpečnější je, pokud se manipuluje s uloveným divočákem. Krev se může dostat na oděv, boty, auto a potom, když člověk jede lovit nebo krmit do jiné oblasti, může nevědomky přenést virus. V případě zemědělství existuje nebezpečí, že nakažená prasata sežerou pšenici. Sliny pak mohou ulpět na krmivu a to se pak dostane do velkých chovů. V tomto případě ale přežívání viru není tak dlouhé, jsou to jenom týdny. Nedávno publikovaná studie uvádí, že virus přežije teploty do minus 20 stupňů až po tři roky. Jediné, co virus zabije, je důkladná tepelná úprava.
Šíří se virus také vzduchem?
Je pouze v tělních tekutinách, ale samozřejmě na krátkou vzdálenost se může přenést kapénkovou infekcí, pokud by nějaký divočák prsknul na druhého. Větrem se to určitě nešíří.
Může se zvýšit nebezpečí přenosu, až do lesů vyrazí houbaři?
Každý, kdo přichází do kontaktu s infekčním kusem nebo materiálem, který je potřísněný slinami, může virus přenést. Otázka je, jak moc je pravděpodobné, že to houbař přenese do míst, kde jsou divočáci nebo domácí chovy. Pokud má někdo doma prase domácí anebo je dokonce vlastníkem velkochovu, měl by striktně dodržovat pravidla desinfekce. Je potřeba, aby lidé nekrmili domácí prasata například borůvkami natrhanými v lese anebo aby nekrmili prasata čerstvě posekaným obilím z oblastí, kde ten virus aktuálně je. Nemyslím si, ale že by to někdo dnes dělal.
Musí se mít člověk na pozoru před virem afrického moru?
Na člověka to vůbec není přenosné. Je to specifický virus, který napadá pouze prasata a jejich příbuzné. Člověku to nezpůsobí žádné zdravotní problémy. I maso z nakaženého zvířete je poživatelné, ale jeho kvalita se samozřejmě snižuje, když má zvíře horečky a je infekční.
Ministr zemědělství Jurečka oznamuje, že se v Česku vyskytl prasečí mor:
27. června 2017 |
