Jakub Vágner je na sumce expert a setkal se s exempláři, s jakými se běžný rybář asi nesetká. Zvlášť ten, který nemá možnost se vydat do rájů jako řeka Pád nebo Ebro. Ale i u nás je hodně hodně revírů, kam se sumcaři s oblibou vydávají.
„Sumec je ryba, která nezná kompromis. Když je stará, může mít čtyřicet padesát let a svou vodu zná dokonale. Pokud tam bude jediný šutr nebo strom, tak to tam napálí a připraví vás nejen o nástrahu, ale i ten životní úlovek,“ popisuje rybář.
„Ze břehu používám univerzální pruty tak 2,5 nebo 2,6 metru, 60 až 180 gramů. Ale na tento údaj, pokud jej ho tam výrobce píše, moc nespoléhejte, každý si tam dává, co chce. To je takové časté specifikum, prut se prodává nejlíp, když je na něm napsané 600–1000 gramů, i když je to blbost,“ říká Vágner.
Podle něj je nejlepší si vzít prut do ruky, potěžkat, nebo si nechat poradit od lidí, kteří se chytáním sumců zabývají. Takový univerzální prut dobře poslouží nejen k chytání malých ryb, ale když přijde velká ryba, zvládne ji taky.
Stejně tak se staví i k navijákům. „Stejně se všechny vyrábějí v Číně. Pokud jste schopni investovat velké peníze, klidně si kupte Stellu od Shimana, ale i za normální peníze koupíte naviják, který dobře poslouží,“ radí.
Důležité je podle něj, aby měl dobrou brzdu, aby se při zátěži nerozpadl, neměl plastovou cívku. „Pro mě ale možná důležitější než prut nebo naviják jsou drobnosti jako obratlíky, háky nebo pletená šňůra,“ říká.
Podle něj se může stát cokoliv. Když praskne prut nebo to nevydrží naviják, pořád máte možnost rybu vyručkovat po šňůře. Jenže když povolí návazcová šňůra, obratlík nebo se ohne hák, skončili jste.
Na celý devátý díl se můžete podívat na youtubovém profilu Jakuba Vágnera.
