Živit se prací na zahradách poblíž Louvru nezní jako špatný úděl. A přece tam Josepha Moniera cosi trápilo: květináče, které měl na starosti, v zimním období neustále praskaly.
Monier dumal, jak tomu zamezit. A tak začal do nových květináčů přidávat drátěné pletivo, aby lépe odolávaly mrazům. Trefa! Svůj objev představil s úspěchem na pařížské výstavě v roce 1867. Zároveň získal patent na výrobu nádob a nádrží z železných drátů a cementu pro zahradnické účely.
Revoluce mohla pomalu začít.
Rozjezd zbrzdila válka
Proč se objev podařil zrovna Monierovi? Souvisí to s původem. Narodil se v roce 1823 do zahradnické rodiny. Do domácnosti, kde byla každá pracovní ruka dobrá. Monier nechodil do školy, místo toho pomáhal na polích. Osvědčil se, za což mu vévoda z Uzes nabídl v 17 letech místo zahradníka na panství v Paříži.
Až tam si doplňoval vzdělání ve večerní škole, učil se číst a psát. Ovšem návyk uvažovat „selským rozumem“ mu zůstal.
Monier nebyl první, koho napadlo vyztužit květináče železnými pruty.
Vzdělanější kolegové však myšlenku zavrhli. Domnívali se, že ocel ve spojení s betonem zreziví a že rozdílné tepelné vlastnosti materiálů povedou k rychlé degradaci a rozpadu.
Při práci v Tuilerijských zahradách Monier neodolal touze to zkusit. A uspěl.
Brzy si uvědomil, jak velký potenciál jeho objev skýtá. Zatímco beton odolává tlaku, železná (nebo ocelová) výztuž v něm pomáhá tahu.
Spojením těchto vlastností vznikl materiál, který se později stal základem spousty velkých budov. Včetně 24patrové Grenfell Tower, která v červnu u shořela v Londýně.
Monierův byznys díky objevu dlouho vzkvétal. Až do o roku 1870. Napoleon III. vyhlásil válku Prusku. Paříž však čtyři měsíce obléhala cizí vojska.
Hladovějící občané vtrhli na Monierovy pozemky a odnesli cokoli, co se dalo jíst. Pruské ostřelování o rok později zničilo vše, co zbylo.
Přišel čas začít znovu.
V prominentních službách
Válečné trable železobetonového průkopníka nepoložily. Svůj byznys úspěšně oživil, hitem se staly jeho zahradní nádrže. O klienty se navíc uměl starat: po letech se jim ozýval, kontroloval, zdali stavby slouží. V roce 1875 postavil první železobetonový most u hradu Chazelet. Jeho reputace se rychle šířila, ozývali se mu prominenti.
Spokojený život však znovu pokazila tragédie. Starší syn se s ním rozhádal a opustil ho, mladší zemřel, když spadl z lešení při kontrole stavby v Nice. Bez potomků, kteří by mu pomáhali začala Monierova společnost bankrotovat.
Vousatý Francouz se pokoušel skomírající byznys nastartovat, ale vrhly se na něj daňové úřady, které se domnívaly, že dostává velké provize ze zahraničních patentů.
Monier se dostal do takové krize, až se ho zahraničním společnostem, jež využívaly jeho patenty, zželelo; dokonce apelovaly na francouzského prezidenta, aby mu posílal penzi. Monier zemřel v 82 letech. Kdo ví, jak by dnes vypadaly nejvyšší stavby světa, kdyby ho tehdy neštvaly ty proklaté květináče.
Vybrané železobetonové stavby
- Guggenheimovo muzeum v New Yorku (1959)
Stavbu navrhl Frank Lloyd Wright, otevření se o půl roku nedožil. Galerie se vine do spirály, kde nejsou okna - obrazy se musí osvětlovat.
MAXXI, Řím (2010)
Italské národní muzeum navrhla Zaha Hadid. Je charakteristické dlouhými vlnícími se stěnami, které slouží k vystavování z obou stran: zevnitř i zvenčí.
Burdž Chalífa, Dubaj (2010)
S výškou 828 metrů je to nejvyšší budova světa. Přes Google Street View lze přímo z domova nahlédnout do interiérů i okusit výhled shora.
Tančící dům, Praha (1996)
Jeden z architektů Vlado Milunič chtěl, aby se budova vykláněla nad křižovatku - mělo to značit uvedení české společnosti do pohybu po totalitních časech.
