Studenti fakulty restaurátorství obnovují mozaiky u Růženeckého kostela

  • 1
Mozaiky nad vstupem do Růženeckého kostela v centru Českých Budějovic budou zářit jako v době svého vzniku. Na jejich obnově pracují studenti Fakulty restaurování z Univerzity Pardubice pod vedením Františka Tesaře.

Tesař se mozaikám kostela věnoval již v 70. letech 20. století a znovu v roce 1993. „Tehdy jsem opravil výdutě a poškozené nebo chybějící části původně italských skleněných kostek jsem doplnil českým sklem. Při současné restauraci se hledají i nové materiály a mění se podloží mozaiky, což prodlouží její životnost,“ sdělil Tesař.

Omítka, do níž je zasazena, má vyšší obsah oleje než běžné vápenné omítky. „To může být důvodem, proč dochází k uvolňování kostek, vzniku výdutí a větších otevřených defektů,“ vysvětlil Jan Vojtěchovský z fakulty restaurování.

Při opravě, která potrvá do září a vyjde na půl milionu korun, je mozaiku potřeba důkladně omýt a poklepáním najít jakékoli větší poškození.

„Jakmile vypadne jedna kostka, uvolní se postupně i její okolí. Když celou plochu namočíme, je odhalení výdutí snadnější. Dutá místa slyšíte,“ popsal postup jeden ze studentů David Svoboda.

Spolu s restaurováním se odborníci zaměřili i na použité materiály a historické pozadí jejího vzniku. Soubor 17 mozaikových polí zdobí budovu na Žižkově třídě, jejímž průchodem se návštěvník dostane do kostela Panny Marie Růžencové a dál do areálu řádu Petrinů.

„Mozaika není přímo na průčelí kostela, ale upozorňuje kolemjdoucí, že tudy mohou ke kostelu přijít,“ objasnila Vladislava Říhová z fakulty restaurování.

Nejvýraznějším prvkem je trůnící Panna Marie, která podává Ježíškovi růženec. Vlevo u paty klečí zakladatel kostela a řádu Petrinů Klement Petr a vpravo českobudějovický biskup Martin Říha.

Mozaiku podle zásad beuronského umění vycházejícího z principů geometrické konstrukce navrhl Pantaleon Major, který je rovněž autorem výmalby kostela.

„Na návrhu pracoval v italském klášteře Monte Cassino. Když ho zde navštívil jeho přítel a bývalý spolužák, malíř Viktor Foerster, bylo rozhodnuto. Foerster se naučil techniku osazování a po návratu do Čech byla zdejší mozaika jeho prvním dílem,“ přiblížil Tesař.

Práce začaly v roce 1903 a prováděli je především členové řádu. Původně měli mít za sedm měsíců hotovo, nakonec ale lešení zmizelo až v prosinci roku 1904.