Čísla z tuzemských silnic nejsou špatná - loni při nehodách zemřelo nejméně lidí od roku 1961 (psali jsme zde). Z nejnovější analýzy Rady pro bezpečnost silničního provozu (ETSC) však vyplývá, že na evropských cestách se počet úmrtí nesnížil už tři roky. A hodně tragických nehod souvisí s prací.
„Autoři detailní analýzy dat z celé Evropy se domnívají, že až 40 procent všech úmrtí na silnicích je spojeno s výkonem pracovní činnosti,“ upozornili odborníci z českého Centra dopravního výzkumu (CDV).
Přesné číslo za Česko známé není, do protokolů o nehodách čeští policisté účel cesty neuvádějí a stejně tak je tomu ve většině zemí Unie. U nás evidují pouze to, zda bouralo soukromé či služební auto. Psychologové CDV ovšem provádějí vlastní analýzu okolností střetů a dospěli k ještě vyššímu číslu.
„Hovoříme s účastníky některých nehod, díky čemuž se na menším vzorku dozvíme i věci, které se normálně neevidují,“ vysvětlil výzkumník Jiří Ambros. Z evidovaných havárií osobních aut, u nichž se dozvěděli účel nedokončené cesty, bylo 18 procent jízd pracovních a 28 procent jízd do či ze zaměstnání.
„Vycházíme ovšem z útržkovitých informací, proto doporučujeme policii tento údaj evidovat, aby bylo možné zjištění lépe kvantifikovat,“ doplnil.
Zpráva ETSC
|
To, že dopravní nehody mají na smrtelných pracovních úrazech největší podíl, lze vyčíst i z poslední dostupné analýzy Výzkumného ústavu bezpečnosti práce.
Povinný systém sledování únavy řidiče?
Jakub Motl z CDV věří, že by zpřesněné statistiky přinejmenším pomohly k zesílení tlaku na výrobce vozidel, aby určité bezpečnostní systémy montovali ne za příplatek, ale v základní výbavě.
Nejohroženější jsou řidiči dodávek či kamionů, kteří monotónním sezením za volantem stráví nejvíc času. Šéf pražské spediční firmy Miroslav Bouška říká, že výrobci jsou už nyní povinní některé systémy instalovat. „Třeba ty, které hlídají vzdálenost vozidel před kamionem. Když nereagujete, auto samo zastaví. Tohle máme ve všech našich autech,“ přiblížil.
Většina autodoprav sice zaměstnává dispečery, kteří mohou řidiče hlídat - mají přehled o pohybu kamionů, aktuální rychlosti jízdy a časech, kdy by šofér měl čerpat povinnou pauzu - v kabině s nimi však nesedí.
„Systémy sledování únavy řidiče mají palubní kamery a jsou schopny vyhodnocovat, jestli začíná dlouze mrkat či jemně kličkovat. Pověřená evropská instituce může stanovit, že všechna nově registrovaná vozidla budou muset být od určitého roku tímto systémem vybavena,“ podotkl Motl.
Mapa, která zobrazuje, kolik lidí zemře v jednotlivých zemích EU v přepočtu na milion obyvatel.
Podobně se dostal do povinné výbavy všech nově prodaných automobilů od roku 2014 elektronický stabilizační systém a od roku 2006 systém ABS.
„V západních zemích firmy na auta běžně umisťují telefonní kontakt a vyzývají ostatní motoristy, aby se ozvali, pokud se jim chování řidiče kamionu nelíbí. Nebezpečné manévry nejenže ohrožují bezpečnost, ale mohou negativně ovlivnit pověst firmy,“ uvedl Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Školení řidiče referenta není vždy kvalitní
Zatímco řidiči z povolání musí každý rok skládat zkoušku profesní způsobilosti, celá řada profesí se bez auta neobejde, přitom je mimo takovou kontrolu, upozorňují odborníci. Jmenují třeba řemeslníky, kteří jezdí k zákazníkům.
„Ani u obchoďáků a jiných povolání prakticky není žádný prostor pro regulaci. Auta jsou na vysoké úrovni, levná jednoduchá řešení jsou vyčerpaná, v práci s lidmi jsou však velké rezervy a možnosti. Smysl by měly rehabilitační programy pro řidiče či sezení u dopravního psychologa,“ míní Motl.
Autobus jel pomalu, motorkář neriskoval. Tragická nehoda zůstává záhadou |
Tito „cestující neřidiči“ podle odborníků sice absolvují takzvaná referentská školení, zpravidla ale trvají nanejvýš pár hodin a ne vždy jsou dostatečně kvalitní. Navíc je stále více firem pracovníkům zajišťuje on-line. „Lepší je pozvat profesionála a ukázat reálné následky, povykládat konkrétní příběh, část lidí je schopna si sáhnout do svědomí,“ věří Jakub Motl z CDV.
Není však větším rizikem spíše nátura řidiče, který může mít sklon riskovat, než to, že zrovna pracuje? „V práci má člověk větší stres, musí být někde zavčas, chytne kolonu, čekají na něj na vykládku, když to nestihne, musí se zdržet přes noc. Takový tlak při soukromé cestě nezažijete,“ zdůraznil Motl.
Zlepšení sběru dat by podle Romana Budského z Týmu silniční bezpečnosti mohlo vytvořit jakýsi měkký tlak na firmy. „Rozhodně bych si nepředstavoval zákon, který by jim uložil nové povinnosti, bude to spíš v rovině dobrovolnosti. Firmy mohou školit i pracovníky, kteří autem pouze dojíždějí do práce. Řada lidí si udělá řidičák a už se nezajímá o novinky v pravidlech provozu,“ řekl.
Zjišťovat účel cesty? Šéf dopravní policie je proti
Evropská Rada pro bezpečnost silničního provozu vybízí vlády jednotlivých evropských zemí, aby firmám v jejich snažení pomohly. Řada z nich totiž podle ní nesprávně vnímá management bezpečnosti jako zbytečnou zátěž.
„Přitom se jedná o příležitost. Snižování rizika plánováním cest, cílené vzdělávání a trénink, pořízení bezpečnějších vozidel, to vše jsou způsoby, které mohou snižovat náklady na pojištění, mohou vést k méně pracovním neschopnostem a mohou zlepšit obraz společnosti v očích veřejnosti,“ uvedl výkonný ředitel ETSC Antonio Avenoso.
Zpomal, budeš rychlejší. Nová kampaň učí řidiče jezdit v uzavírkách |
Ředitel dopravní policie Tomáš Lerch se k nápadu sledovat účel cesty staví zdrženlivě. „Získaná data by asi mohla mít vliv na to, jestli je potřeba nastavit systémová opatření vůči zaměstnavatelům, ale nedokážu si představit, že by policisté v praxi tyto údaje zjišťovali a pak s nimi ještě výzkumně pracovali,“ řekl iDNES.cz
Dodal také, že se nebrání diskuzi, jak k těmto datům bez vyšších nákladů dojít. „Nyní však nemám relevantní podklady, jestli tato skutečnost je opravdu problémem i v Česku a zda by výsledky analýzy, zda řidič jel soukromě či služebně, mohly vývoj dopravní nehodovosti skutečně ovlivnit,“ uzavřel.
10. května 2016 |
